Otevřít hlavní menu

McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle

letoun

McDonnell Douglas (dnes Boeing) F-15E Strike Eagle je americký víceúčelový stíhací letoun určený k provádění bojů proti vzdušným i pozemním cílům za každého počasí vyvinutý z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle.[3] F-15E byla navržena v 80. letech k průnikům vysokou rychlostí na velké vzdálenosti bez nutnosti záviset na doprovodu nebo letounech pro elektronický boj. F-15E amerického letectva (USAF) jsou od ostatních amerických variant F-15 rozpoznatelné tmavší kamufláží a přídavnými nádržemi přilehlými k sacímu ústrojí pohonných jednotek.

F-15E Strike Eagle
F-15E Strike Eagle banks away from a tanker.jpg
Určení víceúčelový bojový letoun/stíhací bombardér
Výrobce McDonnell Douglas
Boeing Defense, Space & Security
První let 11. prosince 1986[1]
Zařazeno duben 1988
Charakter Ve službě
Uživatel Letectvo Spojených států
Saúdské královské letectvo
Izraelské vojenské letectvo
Letectvo Korejské republiky
Výroba 1985–dosud
Vyrobeno kusů 420[p 1][2]
Vyvinuto z typu McDonnell Douglas F-15 Eagle
Varianty Boeing F-15SE Silent Eagle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

F-15E se dočkaly nasazení během operací v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a jinde. Během těchto operací prováděly mise hluboko v nepřátelském území proti cílům vysoké hodnoty, letecké hlídkování a přímou leteckou podporu koaličním jednotkám. Také byly vyvezeny do několika zemí.

Vznik a vývojEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku McDonnell Douglas F-15 Eagle.

Projekt Strike Eagle byl zahájen společností McDonnell Douglas v 80. letech 20. století, s cílem vyvinout letoun schopný útoků na pozemní cíle na velké vzdálenosti a za každého počasí, při zachování plné schopnosti vedení vzdušného boje. Typ měl ve výzbroji nahradit útočné letouny General Dynamics F-111 Aardvark, stíhací bombardéry McDonnell F-4 Phantom II a doplnit McDonnell Douglas F-15 Eagle, které byly původně zamýšleny výhradně jako stíhačky pro vybojování vzdušné nadvlády. První demonstrátor koncepce byl upraven z druhého exempláře F-15B (sér. číslo 71-291) v srpnu 1981.[1] Změny zahrnovaly především zvýšení rozlišovací schopnosti palubního radaru AN/APG-70 v režimu sledování země, a možnost nesení podvěsných kontejnerů se senzory FLIR a kontejnerů systému LANTIRN. Zadní kokpit, určený jako stanoviště operátora protizemní výzbroje, si zachoval plně funkční řídící prvky, a byl doplněn o nové multifunkční displeje a zaměřovací prvky kontroly řízené protizemní výzbroje. Došlo také k instalaci systému pro automatické kopírování terénu od společnosti Lear Siegler Aeronautics, modifikaci systému inerciální navigace Honeywell a systému REB AN/ALQ-135B. Během vývoje došlo také k zesílení konstrukce podvozku, s koly o větším průměru. Překonstruována byla i zadní část trupu, umožňující alternativní instalaci motorů Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo General Electric F110-GE-100[p 2] či jejich plánovaných výkonnějších variant. Vzletová hmotnost stoupla o 7000 liber (3175 kg) oproti provedením F-15C/D. Změny se dotkly cca 60 % draku, a instalace nové avioniky do něj si vyžádala redukci množství neseného paliva[p 3] a munice pro palubní kanón M61 Vulcan.

Projekt byl USAF od roku 1983 v rámci programu Enhanced Tactical Fighter porovnáván s prototypem General Dynamics F-16XL, odvozeným z F-16 Fighting Falcon, nad kterým v soutěži o udělení zakázky oficiálně zvítězil 24. února 1984.[4] První předsériový stroj (č. 86-0183) vzlétl 11. prosince 1986.[1]

NasazeníEditovat

Válka v ZálivuEditovat

 
Zaparkované F-15E během operace Pouštní štít.

Hned po spuštění operace Pouštní bouře byly americké letouny F-15E přesunuty z Ománu na saúdskoarabskou základnu Prince Sultan. A právě odtud 17. ledna 1991 zaútočily na několik odpalovacích zařízení balistických raket Scud, které se nacházely v západním Iráku. Během jedné noci vzlétlo celkem 24 stíhacích letounů Strike Eagle a zaútočily na Scudy na pěti různých místech.

Téměř všechny stroje byly vyzbrojené dvěma raketami vzduch-vzduch AIM-9M a 12 kazetovými pumami Mk20 Rockeye. Výjimkou bylo několik letadel, které zaútočily na Scudy na letišti H2 a nesly po 12 pumách Mk82. Obvykle byly F-15E v Iráku vyzbrojeny až čtyřmi střelami AIM-9, ale během této mise by v dané konfiguraci překročily maximální limit vzletové hmotnosti. Při hmotnosti 36 700 kg byli piloti limitováni manévry s maximálním přetížením 3 g. Toto omezení platilo dokud nesnížili hmotnost stroje buď odhozením pum nebo spálením určitého množství paliva.

Bombardování statických odpalovacích zařízení bylo pro piloty F-15E poměrně jednoduché. Palubní radiolokátor stíhaček AN/APG-70 dokázal vytvořit tak podrobné mapy cílových lokalit, že na nich bylo vidět i tenké linie pletivového oplocení.

Většina posádek se dostala do cílových oblastí nízkým letem rychlostí 1000 km/h. První stroje shodily své pumy na cíle o 03:05 místního času z výšky asi 91 m.[5] Následující den se konal útok na ropnou stanici blízko Basry, která byla silně chráněna systémy protivzdušné obrany S-125, 2K12 Kub, 9K33 Osa a Roland. Během tohoto náletu přišlo americké letectvo o jednu stíhací F-15E, která se zřítila zřejmě v důsledku palby irácké PVO.[6]

VariantyEditovat

 
Izraelská F-15I Ra'am
F-15E Strike Eagle
Základní varianta vyráběná pro potřeby United States Air Force.
F-15I Ra'am
Modernizovaná verze pro Izraelské vojenské letectvo. (Ra'am, hebrejsky רעם‎‎, znamená hrom.) Izrael disponuje celkem 25 kusy, z nichž většina je zařazena do výzbroje 69. peruti, a jeden je ve stavu zkušební jednotky Manat.[7]
F-15K Slam Eagle
Modernizovaná verze pro Letectvo Korejské republiky.
F-15S/SA
Exportní varianty pro Saúdské královské letectvo.
F-15SG
Modernizovaná exportní varianta pro Singapurské letectvo.

UživateléEditovat

 
Uživatelé letounu F-15 Eagle. Červeně uživatelé pouze F-15E, tmavomodře uživatelé F-15E i předchozích variant, světlemodře uživatelé pouze dřívějších variant.
Izrael  Izrael
Jižní Korea  Jižní Korea
Katar  Katar
Saúdská Arábie  Saúdská Arábie
Singapur  Singapur
Spojené státy americké  Spojené státy americké

Specifikace (F-15E)Editovat

Zdroj: USAF fact sheet,[11] Davies[12] & Boeing [13]

Technické údajeEditovat

  • Posádka: 2 (pilot a operátor zbraňových systémů)
  • Délka: 19,43 m
  • Rozpětí: 13,05 m
  • Výška: 5,63 m
  • Nosná plocha: 56,5 m²
  • Profil křídla: NACA 64A006.6 (u kořene), NACA 64A203 (na koncích)
  • Hmotnost prázdného letounu: 14 300 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 36 700 kg
  • Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor Pratt & Whitney F100-PW-220 nebo −229 s přídavným spalováním

VýkonyEditovat

  • Maximální rychlost: Mach 2,5+ M (1 875 mph, 3 017 km/h)
  • Bojový rádius: 1 270 km
  • Přeletový dolet: 3 900 km s přídavnou nádrží a třemi podvěsnými přídavným nádržemi
  • Dostup: 18 200 m
  • Stoupavost: 254+ m/s
  • Tah/Hmotnost: 0,93

VýzbrojEditovat

 
F-15E během údržby s odkrytým kanonem M61 Vulcan
 
F-15E při vypuštění GBU-28 "Bunker Buster" během testu

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Počet pro F-15E= 237 F-15I= 25, F-15S= 72, F-15K= 61, F-15SG= 24 a F-15SA= 1; Celkem= 421.
  2. Většina vyrobených F-15E, včetně všech užívaných USAF, je vybavena motory P&W F100-PW-220 či novějšími F100-PW-229, ale část letounů exportovaných do Saúdské Arábie a Jižní Koreje je vybavena motory GE F-110-GE-129, které pohání i singapurské stroje.
  3. To bylo kompenzováno zavedením přídavných nádrží přiléhajících ke vstupním ústrojím motorů.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle na slovenské Wikipedii.

  1. a b c JENKINS, Dennis R. McDonnell Douglas F-15A/B/C/D/E Eagle/Strike Eagle. Arlington, Texas: Aerofax, 1990. Kapitola Eagle/Strike Eagle Story, s. 9-10. (anglicky) 
  2. Davies 2002, p. 90.
  3. Boeing: F-15E Strike Eagle [online]. The Boeing Company [cit. 2015-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. (anglicky) F-15 Chronology
  5. The F-15E in ‘Desert Storm’ – 1 – Daylight Strikes
  6. The F-15E in ‘Desert Storm’ – 2 – Hunt
  7. ALONI, Shlomo. Israeli F-15 Eagle Units in Combat. Oxford: Osprey Publishing, 2006. ISBN 1-84603-047-1. S. 92. (anglicky) 
  8. a b c d "World Military Aircraft Inventory". 2014 Aerospace. Aviation Week and Space Technology, January 2014.
  9. Seung-woo, Kang. "Lockheed's F-35 feels heat from 2 competitors." Korea Times, 16 June 2013.
  10. https://www.bloomberg.com/news/articles/2017-06-14/qatar-said-to-sign-deal-for-u-s-f-15s-as-gulf-crisis-continues
  11. F-15E Strike Eagle fact sheet, US Air Force. Retrieved: 13 May 2017.
  12. Davies 2002, Appendix 1.
  13. http://www.boeing.com/defense/f-15-strike-eagle/
  14. http://www.allstar.fiu.edu/aero/P&WEngines02.html
  15. Archivovaná kopie. www.pw.utc.com [online]. [cit. 2017-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-16. 

Externí odkazyEditovat