Otevřít hlavní menu

Mauno Henrik Koivisto [ˈmɑuno ˈhenrik ˈkoiʋisto] (25. listopadu 1923, Turku12. května 2017, Helsinky) byl v letech 19821994 devátým finským prezidentem. Byl také prvním sociálním demokratem zvoleným do této funkce. Vystřídal v úřadě Urho Kekkonena. Po Koivistovi se v roce 1994 stal desátým prezidentem taktéž sociální demokrat Martti Ahtisaari.

Mauno Henrik Koivisto
Mauno Koivisto.png

9. prezident Finska
Ve funkci:
27. ledna 1982 – 1. března 1994
Předchůdce Urho Kaleva Kekkonen
Nástupce Martti Ahtisaari

Předseda vlády Finska
Ve funkci:
26. května 1979 – 26. ledna 1982
Předchůdce Kalevi Sorsa
Nástupce Kalevi Sorsa
Ve funkci:
3. března 1968 – 14. května 1970
Předchůdce Rafael Paasio
Nástupce Teuvo Aura

Místopředseda vlády Finska
Ve funkci:
23. února 1972 – 4. září 1972
Předchůdce Päiviö Hetemäki
Nástupce Ahti Karjalainen

Ministr financí
Ve funkci:
23. února 1972 – 4. září 1972
Předchůdce Päiviö Hetemäki
Nástupce Johannes Virolainen
Ve funkci:
27. května 1966 – 31. prosince 1967
Předchůdce Esa Kaitila
Nástupce Eino Raunio
Stranická příslušnost
Členství Sociálně demokratická strana

Narození 25. listopadu 1923
Turku, Finsko
Úmrtí 12. května 2017 (ve věku 93 let)
Meilahti Tower Hospital
Místo pohřbení hřbitov Hietaniemi (od 2017)
Choť Taimi Koivisto
Děti Assi Koivisto
Ocenění Řád slona (1983)
velkokříž Národního řádu za zásluhy
Řád bílé orlice
velkokříž s řetězem Řádu Karla III.
velkokříž Řádu čestné legie
… více na Wikidatech
Podpis Mauno Henrik Koivisto, podpis
Commons Mauno Koivisto
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

V šestnácti se přihlásil jako dobrovolník do zimní války, bojoval i v pokračovací válce. Po válce vystudoval filozofii a sociologii.[1] Stal se též členem sociální demokracie. V letech 1966–1967 a roku 1972 byl ministrem financí. V letech 1968–1970 a znovu 1979–1982 byl předsedou vlády. Po rezignaci Urho Kekkonena na prezidentský post roku 1982 byl zvolen prezidentem.

Během svého prezidentování učinil tento úřad méně ofenzivním, než v časech svého předchůdce, a uvolnil tak více prostoru parlamentu.[2] Koivisto patřil k hlavním kritikům nadměrného vlivu svého předchůdce na vládní kabinety. V prezidentském úřadě ho zastihla perestrojka v SSSR a jeho následný rozpad. Koivisto toho využil k tomu, aby vyvedl Finsko z mezinárodní izolace, jež vycházela z jeho statusu neutrality během studené války. Ještě před rozpadem SSSR jednostranně vypověděl smlouvy, jež Finsko činily závislým na Sovětském svazu: Pařížskou smlouvu z roku 1947 i Smlouvu o přátelství a spolupráci z roku 1948. Přesto měl silný a dobrý vztah s posledním sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem. Podobnou vazbu měl s americkým protějškem Georgem Bushem, díky čemuž oba světové vůdce přesvědčil, aby se v roce 1990 sešli v Helsinkách na zvláštním summitu. Roku 1992 požádal Mauno Koivisto o členství Finska v Evropském hospodářském společenství, které poté schválili Finové jasnou většinou v referendu.

Byl proslulý svým suchým humorem. V závěru života trpěl Alzheimerovou chorobou.

VyznamenáníEditovat

Stát Stuha Název Datum udělení
Bulharsko  Bulharsko   Řád Stará planina
Československo  Československo   Řád Bílého lva
Dánsko  Dánsko   rytíř Řádu slona[3] 1983, 20. dubna
Estonsko  Estonsko   Řád kříže země Panny Marie I. třídy[4] 2001, 16. listopadu
Francie  Francie   Národní řád za zásluhy
  Řád čestné legie
Island  Island   velkokříž s řetězem Řádu islandského sokola[5] 1982, 20. října
Itálie  Itálie   velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku[6] 1993, 14. září
Japonsko  Japonsko   Řád chryzantémy
Jordánsko  Jordánsko   Řád Al Husejan bin Aliho
Jugoslávie  Jugoslávie   Řád jugoslávské hvězdy
Kolumbie  Kolumbie   Řád San Carlos
Lucembursko  Lucembursko   rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva
Maďarsko  Maďarsko   Řád praporu Maďarské lidové republiky
  Záslužný řád Maďarské republiky
Německo  Německo   Záslužný řád Spolkové republiky Německo
Nepál  Nepál   Řád Ojaswi Rajanya
Nizozemsko  Nizozemsko   Řád nizozemského lva
Norsko  Norsko   velkokříž Řádu svatého Olafa 1983
Polsko  Polsko   Řád bílé orlice[7] 1993, 25. října
  Řád za zásluhy Polské republiky
Portugalsko  Portugalsko   velkokříž s řetězem Řádu prince Jindřicha[8] 1992, 22. dubna
Rakousko  Rakousko   Čestný odznak Za zásluhy o Rakouskou republiku
San Marino  San Marino   Rytířský řád San Marina
Sovětský svaz  Sovětský svaz   Leninův řád
Spojené království  Spojené království   Řád britského impéria
  čestný rytíř velkokříže Řádu svatého Michala a svatého Jiří[9]
Španělsko  Španělsko   Řád Isabely Katolické
  velkokříž s řetězem Řádu Karla III.[10] 1989, 30. června
Švédsko  Švédsko   rytíř Řádu Serafínů 1982, 16. dubna

BibliografieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maunu Koivisto na německé Wikipedii.

  1. Mauno Koivisto, President Who Led Finland Into E.U., Dies at 93. The New York Times. 2017-05-14. Dostupné online [cit. 2019-03-03]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. Zemřel finský exprezident Koivisto (†93): Udržoval blízké vztahy se SSSR. Blesk.cz [online]. [cit. 2019-03-03]. Dostupné online. 
  3. https://bdkv2.borger.dk/foa/Sider/default.aspx?fk=26&foaid=10195054&p…. archive.is [online]. 2012-12-18 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  4. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  5. web.archive.org [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  6. Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  7. Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 25 października 1993 r. o nadaniu orderu.. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  8. ENTIDADES ESTRANGEIRAS AGRACIADAS COM ORDENS PORTUGUESAS - Página Oficial das Ordens Honoríficas Portuguesas. www.ordens.presidencia.pt [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  9. BRITISH HONOURS AND ORDERS OF CHIVALRY HELD BY OVERSEAS HEADS OF STATE (Hansard, 14 March 1989). api.parliament.uk [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 
  10. BOE.es - Documento BOE-A-1989-15547. www.boe.es [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat