Marie Alžběta z Valdštejna

česká šlechtična, dcera Albrechta z Valdštejna

Marie Alžběta z Valdštejna (německy Maria Elisabeth von Waldstein, Fürstin zu Friedland, 1625 - 29. září 1662, Vídeň) byla česká šlechtična, dcera Albrechta z Valdštejna, rozená vévodkyně frýdlantská, provdaná hraběnka Kounicová.

Marie Alžběta z Valdštejna
Rodový erb Valdštejnů
Rodový erb Valdštejnů
Narození1626
Úmrtí29. září 1662 (ve věku 35–36 let)
Vídeň
ChoťRudolf z Kounic (od 1645)
DětiJan Vilém z Kounic
Arnošt František Karel z Kounic
Albrecht Bedřich z Kounic
Rudolf Maxmilián Vilém z Kounic
RodičeAlbrecht z Valdštejna a Alžběta Kateřina z Harrachu
PříbuzníJan Adolf I. z Kounic (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Narodila se v roce 1625 jako dcera císařského generála Albrechta z Valdštejna a jeho druhé manželky, Alžběty (Isabely) Kateřiny z Harrachu (1601-1654).

 
Zámek Zahrádky

Marie Alžběta se jako jediná Valdštejnova dcera stala dědičkou Novozámeckého panstvíČeskou Lípou. Ačkoli novozámecké panství tvořilo jen zlomek bývalého majetku frýdlantského vévody, šlo o poměrně rozsáhlý pozemkový celek v severních Čechách, k němuž kromě města Česká Lípa patřila další dvě městečka a 32 vesnic.

Manželství a rodina editovat

15. října 1645 Marie Alžběta se proti matčině vůli provdala za hraběte Rudolfa z Kounic (1617–1664) ze severočeské větve Kouniců, nejvyššího lovčího Českého království.[1] Její manžel Rudolf z Kounic vlastnil sice Velké Meziříčí, ale nakonec se manželé trvale usadili na Novém zámku. Rudolf přispěl k obnově novozámeckého hospodářství zdevastovaného třicetiletou válkou.

Manželé měli několik dětí:

Z početného potomstva byl nástupcem Arnošt František (1647–1680), který sloužil v císařské armádě, ale závěr svého krátkého života strávil na Novém zámku. Během selských bouří v roce 1680 zůstal na zámku v podstatě uvězněn, protože byl upoután na lůžko a nemohl své sídlo opustit. Zemřel krátce poté a vzhledem ke špatným vztahům se sourozenci odkázal překvapivě majetek příbuzným Valdštejnům. V roce 1680 se tak majitelem Nového zámku stal vzdálený bratranec hrabě Karel Ferdinand z Valdštejna (1634–1702). Bratři Arnošta Františka sice závěť napadli, ale neúspěšně, mimo jiné vzhledem k vlivným konexím, které měl Karel Ferdinand z Valdštejna jako významný císařský diplomat a dvořan. Právě služba v diplomacii a u dvora však Valdštejna přivedla do vysokých dluhů, a protože vlastnil i další rozsáhlé statky (Mnichovo Hradiště, Svijany, Loučeň), na vlastnictví Nového zámku nijak zásadně netrval. V roce 1696 tak celé panství prodal Janu Vilémovi z Kounic (1656–1721), mladšímu bratrovi zemřelého Arnošta Františka.

Jan Vilém zaplatil 450 000 zlatých[2] a zasloužil se o rozšíření zámeckého parku doplněním o několik barokních plastik. Kromě toho počátkem 18. století uzavřel rodinnou smlouvu s tehdy významným představitelem moravských Kouniců, říšským místokancléřem Dominikem Ondřejem z Kounic, která stanovila podmínky pro případ vymření jedné z rodových větví. Na základě této smlouvy zřídil Jan Vilém z Kounic ze svých statků fideikomis (1711).

Reference editovat

  1. BLKÖ:Harrach, Elisabeth (Isabella Katharina) – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2023-04-03]. Dostupné online. (německy) 
  2. HRBEK, Jiří: Barokní Valdštejnové v Čechách 1640–1740, NLN, Praha, 2013; s. 446 ISBN 978-80-7422-233-7