Mangabej žlutobřichý

druh savce

Mangabej žlutobřichý (Cercocebus chrysogaster) je primát z čeledi kočkodanovitých, který žije ve střední Africe.

Jak číst taxoboxMangabej žlutobřichý
popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený druh[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádprimáti (Primates)
Podřádopice (Haplorrhini)
Čeleďkočkodanovití (Cercopithecidae)
Rodmangabej (Cercocebus)
Binomické jméno
Cercocebus chrysogaster
Lydekker; 1900
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie editovat

Původně byl zařazován jako poddruh mangabeje štíhlého (Cercocebus agilis A. Milne-Edwards, 1886),[2] později přeřazen pod mangabeje chocholatého (Cercocebus galeritus Grubb et al. 2003).[3] Nakonec se po taxonomické revizi v roce 2001 dočkal zařazení jako samostatný druh.[3]

Rozšíření editovat

 
Jediná známá fotografie mangabeje žlutobřichého v přirozeném prostředí.

Vyskytuje se endemicky v tropickém deštném lese na území Konžské demokratické republiky. Jedná se o část Konžské pánve mezi řekami Kongo a Lomami. Přesný areál jeho rozšíření není znám.[3]


V ČR ho chová Zoo Liberec.

Způsob života editovat

O způsobu života tohoto druhu toho není mnoho známo. Pravděpodobně se příliš neliší od ostatních mangabejů. Stejně jako všechny úzkonosé opice jsou i tito mangabejové denní živočichové. Žijí na zemi i na stromech blízko země. Živí se ovocem, čerstvými listy, semeny, houbami, oříšky, ale také hmyzem, drobnými ptáky a hlodavci. Žijí ve skupinách, které tvoří několik samců a samic. Tlupa může mít až 35 jedinců.

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Golden-bellied mangabey na anglické Wikipedii a Goldbauchmangabe na německé Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. Groves, C.P. (2005). Wilson, D.E.; Reeder, D.M. (eds.). Mammal Species of the World: A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed.). Baltimore: Johns Hopkins University Press. p. 153. ISBN 0-801-88221-4
  3. a b c www.biolib.cz

Externí odkazy editovat