Mária Kolíková
Mária Kolíková (* 29. srpna 1974 Dunajská Streda)[1][2] je slovenská právnička, politička a bývalá ministryně spravedlnosti SR nejdříve ve vládě Igora Matoviče a poté i ve vládě Eduarda Hegera.[3]
| Mgr. Mária Kolíková | |
|---|---|
| 14. a 16. ministryně spravedlnosti SR | |
| Ve funkci: 1. dubna 2021 – 5. září 2022 | |
| Předchůdce | Veronika Remišová (pověřena řízením) |
| Nástupce | Viliam Karas |
| Ve funkci: 21. března 2020 – 23. března 2021 | |
| Předchůdce | Gábor Gál |
| Nástupce | Veronika Remišová (pověřena řízením) |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ZA ĽUDÍ Sloboda a Solidarita |
| Narození | 29. srpna 1974 (49 let) Dunajská Streda |
| Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě |
| Profese | advokátka, politička a vysokoškolská učitelka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Mária Kolíková v roce 1999 absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě.[2] Poté do roku 2002 pracovala jako advokátní koncipientka, od roku 2003 je advokátkou. V roce 2006 byla jmenována do funkce ředitelky Centra právní pomoci. Od roku 2007 do července 2010 pracovala v advokátní kanceláři s názvem Mária Kolíková. Od července 2012 do března 2016 opět působila v advokacii, a to ve firmě Kolíková & Partners, s.r.o.[1]
V letech 1998 až 2001 vyučovala na letních a jarních školách lidských práv pro studenty práva, v roce 2001 založila a do roku 2005 vyučovala předmět Právní klinika pro komunity na Právnické fakultě Trnavské univerzity v Trnavě. V letech 2007 až 2009 vyučovala na Katedře ústavního práva Právnické fakulty Trnavské univerzity v Trnavě.[1]
Činnost ve státní správě editovat
V roce 2006 Kolíkovou ministryně spravedlnosti Lucia Žitňanská jmenovala první ředitelkou nově vzniklého Centra právní pomoci.[4] V prosinci téhož roku ji však nový ministr spravedlnosti Štefan Harabin z této funkce odvolal a zároveň rozhodl o okamžitém ukončení jejího pracovního poměru.[5]
V červenci 2010 se Kolíková stala Státní tajemnicí ministerstva spravedlnosti a ve funkci zůstala do března 2012. V květnu a červnu 2012 byla externí poradkyní Ministra spravedlnosti SR pro oblast reforem v justici. Následně se vrátila do advokacie.[1] Už během působení ve vládě Ivety Radičové byla vnímána jako pravá ruka ministryně Lucie Žitňanské.[6] V březnu 2018 se o ní dokonce mluvilo jako o možné náhradnici Žitňanskej v nové vládě Petera Pellegriniho.[7] Ministrem spravedlnosti se nakonec ale stal Gábor Gál.
V srpnu 2018 oznámila svůj odchod z ministerstva. Jako možná náhradnice byla zmíněna Edita Pfundtner. Kolíková svůj odchod označila jako protest proti únosu vietnamského občana, na kterém se mohl podílet i stát. Prohlásila tehdy: „Nemohu se tvářit, že jsem jen odborník a nejsem člen vlády. Jsem člen vlády, je to veřejná funkce, která souvisí s politikou“.[6]
Politické působení editovat
V roce 2019 Kolíková vstoupila do vznikající strany bývalého prezidenta Andreje Kisky ZA ĽUDÍ[8] a na ustavujícím sněmu byla zvolena členkou předsednictva.[9] V parlamentních volbách v únoru 2020 kandidovala na sedmém místě kandidátky této strany. Získala 9 293 preferenčních hlasů a 8. místo ve straně.[10] Dne 21. března byla jmenována ministryní spravedlnosti v nové vládě Igora Matoviče. Po nástupu do této funkce uvedla, že jejími prioritami jsou nejprve opatření v souvislosti s pandemií covidu-19 a poté i reforma justice.[11]
23. března 2021 podala demisi, kterou ještě v ten den přijala prezidentka Zuzana Čaputová.[12]
V červnu 2022 přestoupila do liberální politické strany Sloboda a Solidarita.[13]
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mária Kolíková na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d Štátna tajomníčka I - Ministerstvo spravodlivostiSR. www.justice.gov.sk [online]. 2018-02-10 [cit. 2020-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-02-10. (slovensky)
- ↑ a b Osoby, ktoré získali titul na UK. absolventi.uniba.sk [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-04-17. (slovensky)
- ↑ Prezidentka vymenovala Hegerovu vládu, kabinet zatiaľ nie je kompletný. domov.sme.sk [online]. [cit. 2021-04-02]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Centrum právnej pomoci poskytuje svoje služby už 10 rokov. www.centrumpravnejpomoci.sk [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-03-22. (slovensky)
- ↑ Harabin odvolal riaditeľku CPP, Kolíková to považuje za hlúpe. 24hod.sk [online]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b PRUŠOVÁ, Veronika. Štátna tajomníčka Kolíková odchádza z ministerstva spravodlivosti, nahradí ju zrejme Edita Pfundtner. Denník N [online]. 2018-08-21. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Náhradou za Žitňanskú má byť Mária Kolíková. www.etrend.sk [online]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Do Kiskovej strany vstupuje aj bývalá štátna tajomníčka Kolíková. domov.sme.sk [online]. Petit Press. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Tím. ZA ĽUDÍ - Strana odborníkov a osobností z regiónov [online]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Voľby do Národnej rady Slovenskej republiky - Pridelenie mandátov kandidátom na poslancov. volbysr.sk [online]. [cit. 2020-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (slovensky)
- ↑ Nová ministerka spravodlivosti Mária Kolíková si prevzala úrad od Gábora Gála. Denník N [online]. 2020-03-21. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Koaličná kríza: Prezidentka prijala demisiu Kolíkovej. Aktuality.sk [online]. [cit. 2021-03-23]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ TERAZ.SK. Kolíková vstúpila do SaS, strana má momentálne 255 členov. TERAZ.sk [online]. 2022-06-22 [cit. 2023-10-25]. Dostupné online. (slovensky)
