Mák vlčí
Mák vlčí (Papaver rhoeas), obvykle nazývaný vlčí mák, je jednoletá rostlina z čeledi makovité (Papaveraceae). Tato všeobecně známá květina má spoustu lidových názvů, jako je ohníček, červánčí, maková panenka, pleskánek, pukavec, kohoutek, divoký mák aj.[1] V roce 2017 se stal německou Rostlinou roku.
 Mák vlčí | |
|---|---|
 Mák vlčí - ilustrace | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
| Čeleď | makovité (Papaveraceae) |
| Rod | mák (Papaver) |
| Binomické jméno | |
| Papaver rhoeas L, 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt
editovatMák vlčí je rozšířen po celé Evropě (kromě nejsevernější), Malé Asii, severní Africe. Byl také zavlečen do Severní Ameriky, Austrálie a na Nový Zéland. Na českém území se s ním hojně setkáváme v polních kulturách, na rumištích, úhorech, navážkách a jiných obnažených půdách, především v teplejších oblastech od nížin do podhůří. V Česku kvete od května do srpna, při příznivě teplém počasí až do října.
Popis
editovatMák vlčí je 20–100 cm vysoká rostlina s jednoduchou nebo jen slabě větvenou lodyhou, která je i v horní části odstále štětinatá. Spodní listy vlčího máku jsou řapíkaté, ty svrchní přisedlé a ostře zubaté. Všechny listy jsou střídavé a také štětinaté jako lodyha. Jednotlivé květy na koncích stonků jsou před rozvitím sehnuté a korunní plátky jsou kryty dvěma štětinatými kališními lístky, které po rozkvětu opadávají. V květu tedy rostlině zůstávají jen výrazné čtyři korunní lístky, které jsou sytě červené, široké, navzájem se překrývají a na bázi mají často fialovou až černou skvrnu. Tyčinky jsou černofialové a na rozdíl od většiny příbuzných druhů jsou nitkovité a pod prašníky neztlustlé. Charakteristický je i tvar plodu – makovice. Makovici představuje 1–2 cm velká tobolka, která je lysá a široce vejčitá, po dozrání dřevnatí. Modrošedá semena jsou drobná (1 mm dlouhá), ledvinovitá, matná, se zřetelně síťovaným povrchem a čtvercovými políčky. Vypadávají otvorem pod zaschlým věncem blizen. Na jedné rostlině dozrává 10 000–20 000 semen, s poměrně dlouhou a nepravidelnou dormancí, která mohou vzcházet během celého roku, i za nízkých teplot půdy.
Reprodukce a šíření
editovatRozmnožuje se pouze generativně. Vzchází dobře i z povrchu půdy. V půdě mají semena dlouhou životnost. Vedle přirozeného vysemenění na stanovišti se může šířit též osivem.
Sběr a úprava
editovatKorunní lístky se sbírají vytrháváním od května do července pouze za suchého počasí. Prsty se uchopí najednou na horním okraji a vyškubnou směrem nahoru. Jsou velmi choulostivé. Za vlhka fialoví. Ukládají se volně, neboť jsou citlivé na zapaření. Suší se ve stínu nebo za umělé teploty, která by neměla překročit 40 °C. Droga má slabý charakteristický pach a slabě hořkou, poněkud slizovitou, chuť. Je jí nutno skladovat v dobře uzavřených nádobách a ve tmě.
Účinné látky
editovatVlčí mák obsahuje řadu alkaloidů (0,11 až 0,12%) , hlavním alkaloidem je rhoeadin a dále alkaloidy allokryptopin, berberin, koptisin, isorhoeadin, papaverin, protopin, roemerin, sinaktin a další. Vedle toho jsou přítomny antokyanová barviva cyanin a mekocyanin, slizové látky, třísloviny, cukry a kyselina mekonová.
Ochrana
editovatJedná se spíše o plevel, který se rozšířil mezi běžně člověkem pěstovanou květenou polí a luk. Mák vlčí není tedy považován za chráněnou rostlinu.
Využití
editovatKorunní lístky máku vlčího se již od dávné minulosti využívaly na léčbu plicních chorob a jako uspávací prostředek. V současnosti se droga uplatňuje omezeně, občas se přidává do sirupů nebo čajových směsí, převážně však jen pro zlepšení jejich vzhledu. Účinkuje tlumivě na dýchací ústředí, zmírňuje kašel a dráždění ke kašli, zlepšuje a ulehčuje vykašlávání.
Symbolika
editovatV den 11. listopadu, kdy se slaví Den válečných veteránů, je květ vlčího máku používán jako symbol na počest vojáků, kteří padli za 1. světové války. Za tímto symbolem původně užívaným v Commonwealthu je kanadský chirurg John McCrae, voják a autor básně „V polích flanderských“.[2] Odkazuje na planě rostoucí květy mezi zákopy během zákopových bojů, stejného původu je i modrá chrpa (bleuet de France), kterou si veterány připomínají ve Francii.
Květy vlčích máků byly lidově nazývány „panenky“, protože připomínaly červené sukýnky.[3] Tento motiv použil Václav Čtvrtek v pohádce O makové panence a motýlu Emanuelovi.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ústav pro jazyk český AV ČR. Český jazykový atlas [online]. [cit. 2021-06-23]. Dostupné online.
- ↑ Před 100 lety zemřel autor slavné básně, která připomíná válečné oběti
- ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. Praha: Academia, 1971. S. 431.
Literatura
editovat- Rubcov, Valentin Gennadjevič; Beneš, Karel: Zelená lékárna, Lidové nakladatelství, 1984, s.154
- Dostál, Josef: Nová květena ŠSSR 2. Praha : Academia, 1989
- Korbelář, Jaroslav; Endris, Zdeněk: Naše rostliny v lékařství, Avicenum, 1981, s. 452
- Kresánek, Jaroslav; Dugas, Dionýz: Príručný atlas liečivých rastlín, Osveta, 1985, s. 222
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu mák vlčí na Wikimedia Commons - Galerie mák vlčí na Wikimedia Commons
Taxon Papaver rhoeas ve Wikidruzích
Dílo Marnosti/XXIV ve Wikizdrojích- Květena ČR
- Mák vlčí botanika
