Luskoun ostrovní
Luskoun ostrovní (Manis javanica, také Manis malaccensis, Paramanis javanica), nazývaný rovněž luskoun malajský či luskoun zadoindický, je savec patřící do řádu luskouni (Pholidota), čeledi luskounovití (Manidae) a rodu luskoun (Manis). Známy jsou dva poddruhy: Manis javanica culionensis a Manis javanica javanica. Odborné jméno znamená šupinatý mravenečník.[2][3]
 Luskoun ostrovní | |
|---|---|
 Luskoun ostrovní | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 kriticky ohrožený druh[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | luskouni (Pholidota) |
| Čeleď | luskounovití (Manidae) |
| Rod | luskoun (Manis) |
| Binomické jméno | |
| Manis javanica Desmarest, 1822 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Výskyt
editovatLuskoun ostrovní je zvířetem orientální oblasti[4] a má největší areál výskytu mezi všemi luskouny žijícími v Asii. Obývá téměř celý východ tohoto kontinentu, přičemž se vyskytuje jak na pevninské části, tak v ostrovních oblastech, lze jej najít například ve Vietnamu (středním a jižním), Kambodže, jižní Číně, ve středu a jihu Myanmaru (Barmy), široce rozšířen je v Malajsii a na indonéských ostrovech (například Borneo, Sumatra, Jáva, Bali), obývá i Singapur. Žil i v Laosu, ale zde populace kvůli lovu značně poklesla.[5]
Žije v řadě různých stanovišť, obývá lesy od nížinných až po sekundární, může žít i na zahradách či na plantážích až do výšky 1 700 m n. m.[3][5]
Popis
editovatLuskoun ostrovní měří 79 až 88 cm, tělo je přičemž dlouhé 40 až 65 cm a ocas 35 až 57 cm, hmotnost se odhaduje na 4,5 až 14 kg. Samci dosahují větší velikosti než samice, u druhu je vyvinut pohlavní dimorfismus. Hlava je kuželovitá, s masivním čenichem. Druh nemá zuby a potravu loví na až 25 centimetrů dlouhý tenký jazyk. Kvůli jeho velikosti má upravenou vnitřní stavbu těla. Luskouni jsou jediní savci vlastnící šupiny, luskoun ostrovní jich má obyčejně mezi 900 a 1000. Jsou tmavohnědě zbarvené. Na spodní části těla místo šupin rostou chlupy bílé až světlehnědé barvy. Mláďata váží mezi 100 až 500 gramy a jejich šupiny jsou první den po porodu měkké.[3][4]
Chování
editovat
Luskoun ostrovní je většinou samotářským druhem. Aktivní je v noci, den tráví ukrytý v dutinách stromů. Obyčejně chodí po čtyřech nohách, ale může také šplhat po stromech, přičemž si pomáhá chápavým ocasem a někdy i plave. Je tichým zvířetem a jedinci mezi sebou komunikují hlavně pachovými značkami. V případě ohrožení vydává frkavé a syčivé zvuky, při napadení se brání nejprve sekáním ocasu a vztyčením šupin na těle, pokud nepřítel pokračuje v útoku, luskoun se svine do klubíčka, čímž skryje své zranitelné břicho. Svinutí je pevné, ale jestliže se predátorovi podaří luskouna rozbalit, brání se ještě vystřikováním tekutiny z análních váčků.[3][4]
Živí se převážně mravenci a termity, jejich hnízdo rozhrne drápy, vsune do něj svůj jazyk obalený slinami a lapá pomocí něj kořist. V žaludku je potom potrava rozmělněna kameny, jež luskoun polyká.[3]
Rozmnožování nastává pravděpodobně na podzim. Po 130 denní březosti samice porodí jedno až dvě mláďata. Stará se o ně převážně ona. Odstav od mateřského mléka nastává asi za tři měsíce a pohlavní dospělosti je dosaženo v jednom roce života. Délka života není z volné přírody kvůli skrytému životu luskounů a ani ze zajetí, kde luskouni brzy umírají, známa.[4]
Ohrožení
editovatNebezpečí pro tento druh představuje především lov. V čínské a vietnamské tradiční medicíně se používají šupiny, které mají údajné léčivé účinky; prý dokáží vyléčit i rakovinu a v Malajsii se věřilo, že pomáhají proti astmatu. Kůže luskounů využívá kožedělnický a obuvnický průmysl, v některých oblastech (jako je Čína) se konzumuje též maso luskounů a je považováno za luxusní pokrm. Další nebezpečí představuje ztráta přirozeného prostředí, v Singapuru se často stávají luskouni oběťmi střetů s auty.[5]
Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako kriticky ohrožený a zapsán je na druhou přílohu Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin, roku 2000 byly zavedeny kvóty. Chráněn je mimo Bruneje ve všech státech jeho výskytu.[5]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ luskoun ostrovní [online]. Biolib.cz [cit. 2017-02-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Sunda pangolin videos, photos and facts - Manis javanica. ARKive [online]. [cit. 2017-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-04-25. (anglicky)
- ↑ a b c d BREEN, K. Manis javanica (Malayan pangolin). Animal Diversity Web [online]. 2003 [cit. 2017-02-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Manis javanica (Malayan Pangolin, Sunda Pangolin). www.iucnredlist.org [online]. [cit. 2017-02-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu luskoun ostrovní na Wikimedia Commons 
Taxon Manis javanica ve Wikidruzích
