Lorenzo Hammarsköld

Lorenzo Hammarsköld, rodným jménem Lars Hammarskjöld (7. dubna 1785, farnost Tuna, Vimmerby, kraj Kalmar – 15. října 1827, Stockholm) byl švédský knihovník, romantický básník, literární kritik a historik a překladatel patřící do romatické skupiny tzv. fosforitů (podle časopisu Phosporos) z Uppsaly.

Lorenzo Hammarsköld
Hammarsköldův portrét od neznámého autora
Rodné jméno	Lars Hammarskjöld
Narození	7. dubna 1785 farnost Tuna, Vimmerby, kraj Kalmar, Švédsko Švédsko
Úmrtí	15. října 1827 (ve věku 42 let) Stockholm, Švédsko Švédsko
Povolání	knihovník, básník, literární kritik a historik a překladatel
Národnost	švédská
Alma mater	Uppsalská univerzita
Literární hnutí	romantismus
Manžel(ka)	Johanna Jeanette Charlotta Gyllenpalmová od roku 1809
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se v rodině komorníka Carla Gustafa Hammarskjölda a byl v páté linii potomkem švédského šlechtice Pedera Mikaelssona Hammarskjölda. Roku 1801 začal studovat na Uppsalské univerzitě řečtinu, filozofii a estetiku, ale nepodařilo se mu získat doktorát. Přestěhoval se proto roku 1806 do Stockholmu, kde získal práci v Královské knihovně, kterou vykonával po zbytek svého života; nejprve jako pomocný a nakonec od roku 1826 jako královský knihovník. V roce 1809 uzavřel šťastné manželství s Johannou Charlottou Gyllenpalmovou (1782-1848). Zemřel ve Stockholmu.

Dílo

Hammarsköld byl neuvěřitelně pracovitý a během svého života vystupoval v mnoha rolích - jako básník, překladatel, kritik, historik filozofie a literatury knihovník, publicista a diskutér. Stal se jednou z ústředních postav nastupujícího romantismu, které stálo v opozici k esteticko-literárnímu osvícenskému ideálu staré školy, přestože jeho pověst na dlouhou dobu zastínila Tegnérova pomlouvačná báseň Lorenzo Hammarspik z roku 1814, která vznikla poté, co Hammarsköld vynesl hanlivé soudy v recenzi na jednu Tegnérovu báseň.

V roce 1804 publikoval článek o Ludwigu Tieckovi a Novalisovi, který vzbudil velkou pozornost. Stal se přítelem Pera Daniela Amadea Atterboma a členem jím založeného romantického literárního sdružení Aurora (Auroraförbundet). Své kritiky a polemiky vydával v časopisech Polyfem (1809–1812), Phosporos (1810-1813), ve vlastním časopise Lyceum (1810-1811), ve Svensk Literatur-Tidning (1813-1824) a v dalších. Vystupoval jako stoupenec německého romantismu, vedl polemiky namířené proti jednostranné víře osvícenců v rozum a proti francouzskému vlivu na švédskou literaturu. Psal eseje, literárně-historické, filosofické a filologické články a kritiky. Jeho vlastní literární tvorba ( básně, próza i dramata) je méně důležitá.

Jako překladatel se Hammarsköld zaměřoval na dříve nepřeloženou literaturu starověku a renesance a do švédštiny převáděl díla napsaná v hexametru nebo v elegickém distichonu, o kterých bylo tvrzeno, že nejdou do švédštiny odpovídajícím způsobem přeložit. V roce 1809 vyšel jeho překlad 22. zpěvu Iliady, za který obdržel cenu od Královské společnosti umění a věd v Göteborgu.

Rovněž je připomínán, že jako jeden z prvních rozpoznal talent básníka Erika Johana Stagneliuse, který předčasně zemřel v roce 1823 . Shromáždil jeho básně a v letech 1824-1826 je vydal.

Výběrová bibliografie

Lorenzo Hammarsköld, portrét od Anderse Lundquista

• Försök till en kritik öfver F. Schiller (1803, Pokus o kritiku F. Schillera)
• Öfversättningar och imitationer efter äldre och nyare skalder (1806, Překlady a napodobeniny básníků, starých i nových), kniha obsahuje překlady děl Homéra, Hésioda, Anakreóna, Sofokla, Moscha, Ovidia a z modernějších básníků Petrarcy, Goetha a Tiecka. V předmluvě k dílu Hammarsköld s velkou silou a vtipem odsuzuje klasické švédské spisovatele.
• Kärleks-Qväden (1811, Milostné básně), sbírka básní obsahující erotické elegie podle Ovidiova vzoru.
• Prins Gustaf (1812, Princ Gustav), tragédie ze života švédského prince Gustava, syna krále Erika XIV.
• Poetiska studier (1813, Poetické studie), sbírka básní a překladatelská antologie.
• Helvin och Ellina eller trohetsprofvet (1817, Helvin a Ellina aneb zkouška věrnosti ), povídka.
• Utkast till de bildande konsternas historia (1817, Koncept dějin výtvarného umění), vydání autorových přednášek z roku 1815.
• Första grunderna af grekiska lårklaran (1818, První základy výuky řeckého jazyka pro začátečníky), učebnice
• Svenska Vitterheten (1818-1819, Švédská literatura: historicko-kritické poznámky), rozsáhlá encyklopedií autorů a překladatelů, která se ve svém novém přepracovaném a rozšířeném vydání od Pera Adolfa Sondéna z roku 1833 stala Hammarsköldovým nejvýznamnějším dílem.
• Svenska folksagor (1819, Švédské pohádky), společně s Johanem Olofem Imneliem.
• Markalls sömnlösa mätter (1820, Markallovy bezesné noci), satiricko-literární spis namířený proti klasicismu
• Historiska anteckningar rörande fortgången och utvecklingen af det philosophiska studium i Sverige (1821, Historické poznámky o postupu a vývoji filozofického studia ve Švédsku), tento spis byl oceněn hlavní cenou Královské švédské akademie historie a starožitností.
• Sju timmar på Fitja (1821, Sedm hodin ve Fitji), sbírka povídek.
• Grunddragen af philosophiens historia (1825-1827, Základní rysy dějin filozofie), čtyři díly.
• Lärobok i logik (1827, Učebnice logiky)

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Lorenzo Hammarsköld na Wikimedia Commons
• Autor Lorenzo Hammarsköld ve Wikizdrojích (švédsky)
• Lorenzo Hammarsköld. Project Runeberg. Dostupné online

Autoritní data	BNF: cb105264349 (data) GND: 116440821 ISNI: 0000 0000 5336 3578 LCCN: nr98009139 NLI: 987007438963305171 NTA: 168335107 SELIBR: 190880 SUDOC: 072739037 VIAF: 56599544 WorldCat Entities: E39PBJwXbJR7tJyv9X73PT7CQq