Liou Chua-čching
Liou Chua-čching (čínsky pchin-jinem Liú Huáqīng, znaky tradiční 劉華清; 1. října 1916 – 14. ledna 2011) byl čínský komunistický voják a politik, účastník čínské občanské války, Dlouhého pochodu a čínsko-japonské války. Po vzniku Čínské lidové republiky sloužil ve vojenském námořnictvu, v 60. a 70. letech se věnoval především organizaci a vedení výzkumu a vývoje výzbroje a stavby lodí pro námořnictvo. Poté působil jako zástupce náčelníka generálního štábu (1980–1982), velitel námořnictva (1982–1987), člen ústřední vojenské komise KS Číny a zástupce jejího generálního sekretáře (1987–1989), místopředseda ústřední vojenské komise (1989–1997) a člen stálého výboru politbyra ÚV KS Číny (1992–1997). Významně přispěl k rozvoji a modernizaci čínského námořnictva.
Liou Chua-čching | |
---|---|
Narození | 1916 Da-wu |
Úmrtí | 14. ledna 2011 (ve věku 94–95 let) Peking |
Alma mater | Námořní akademie N. G. Kuzněcova |
Povolání | voják a politik |
Ocenění | Řád přátelství |
Politická strana | Komunistická strana Číny |
Děti | Liou Čchao-jing |
Funkce | velitel námořnictva Čínské lidové osvobozenecké armády (1982–1988) člen stálého výboru politbyra ústředního výboru Komunistické strany Číny (1992–1997) místopředseda ústřední vojenské komise KS Číny (1993–1998) poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatLiou Chua-čching se narodil 1. října 1916 v okresu Chuang-an (dnes v okrese Da-wu) na severovýchodě provincie Chu-pej v chudé rolnické rodině.[1] Roku 1929 vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny a koncem roku 1930 do čínské Rudé armády. V sovětské oblasti E-jü-wan pomezí provincií An-chuej, Che-nan a severovýchodu Chu-peje sloužil v 25. sboru pod velením Sü Chaj-tunga v různých administrativních a štábních funkcích, ve svazu mládeže a v politickém oddělení. Zúčastnil se Dlouhého pochodu. Roku 1935 vstoupil do Komunistické strany Číny.
Po příchodu Sü Chaj-tungova sboru do centrální a severní Šen-si se Liou Chua-čching stal náčelníkem oddělení nepřátelské práce politického oddělení 15. sboru (reorganizovaný 25. sbor po sloučení s dalšími oddíly) a náčelníkem oddělení propagandy politického oddělení 78. divize. Od listopadu 1936 postupně sloužil ve štábu 31. sboru, vykonával funkci zástupce náčelníka operačního oddělení, náčelníka brigády a politického komisaře 31. sboru.
Po roce 1937 sloužil ve 129. divizi 8. pochodové armády, od července 1938 jako vedoucí sekce propagandy a vzdělávání politického oddělení divize. V zimě 1938 byl přijat do stranické školy severního byra ústředního výboru Komunistické strany Číny. Na jaře 1939 se stal tajemníkem pobočky stranické školy severního byra. V září téhož roku byl přeložen na místo vedoucího politického oddělení zásobovacího oddělení týlu 129. divize. V roce 1940 se podílel na logistické podpoře bitvy sta pluků. Poté působil v politickém aparátu 129. divize a jejích útvarů a nástupnických celků (divize byla v polovině 40. let rozšířena na Ťin-Ťi-Luskou polní armádu (tedy Šansijsko-Chupejsko-Šantungskou), koncem léta 1947 reorganizovanou v Polní armádu centrální nížiny a začátkem roku 1949 na 2. polní armádu). Do roku 1949 vystoupal na vedoucího politického oddělení 11. sboru 3. armády v 2. polní armádě.[2]
Po roce 1949 působil ve vojenském školství. V roce 1951 se stal zástupcem politického komisaře 10. armády, následující rok zastupoval politického komisaře První námořní školy. V červnu 1954 námořnictvo Lidově osvobozenecké armády vybralo 10 zkušených důstojníků, včetně Liou Chua-čchinga, ke studiu v Sovětském svazu. V Sovětském svazu strávil čtyři roky, roku 1955 při zavedení vojenských hodností v čínské armádě dostal hodnost kontradmirála, po návratu roku 1958[1] byl jmenován náčelníkem štábu základny námořnictva v Lü-šun-kchou, poté zástupcem velitele Severomořského loďstva a velitelem základny v Lü-šun-kchou.
Roku 1961 se stal ředitelem Sedmého výzkumného ústavu ministerstva národní obrany. Po reorganizaci výzkumných ústavů ministerstva začátkem roku 1965 odešel z armády a stal se náměstkem ministra šestého ministerstva strojírenství Čínské lidové republiky, členem stranické skupiny a ředitelem Sedmého výzkumného ústavu. V srpnu 1966 se stal místopředsedou Státní obranné vědeckotechnické komise, přičemž odpovídal za vývoj námořní výzbroje. Po květnu 1967 podle Nie Žung-čenových pokynů Liou Chua-čching oddělení převzalo i výzkum a vývoj armádních a leteckých zbraní. V lednu 1969 byl převelen k námořnictvu, „aby pomohl práci námořnictva“. Od roku 1970 řídil vedoucí skupinu lodního průmyslu a vědeckého výzkumu. Od prosince 1970 do roku 1975 sloužil jako zástupce náčelníka štábu námořnictva,[1] na starosti měl stavbu lodí a výzkum a vývoj. Roku 1975 byl přeložen do Čínské akademie věd. V prosinci 1977 převzal funkci místopředsedy Státní komise pro obrannou vědu a techniku.
V únoru 1979 se stal zástupcem náčelníka generálního štábu Čínské lidové osvobozenecké armády. V roce 1982, když velitel námořnictva Jie Fej odešel ze zdravotních důvodů do důchodu, Teng Siao-pching osobně rozhodl o převedení Liou Chua-čching na místo velitele námořnictva, úřad převzal v srpnu 1982. Na XII. sjezdu KS Číny v září 1982 byl zvolen členem ústředního výboru. Při reorganizaci vedení KS Číny v září 1985 rezignoval na členství v ústředním výboru, náhradou byl zvolen členem ústřední poradní komise.[1] Na XIII. sjezdu KS Číny v listopadu 1987 byl znovuzvolen do ústřední poradní komise a nově i členem ústřední vojenské komise KS Číny a zástupcem jejího generálního sekretáře. Při znovuzavedení vojenských hodností roku 1988 obdržel hodnost generálplukovníka. Roku 1989 velel vojskům zasahujícím v Pekingu.[3] V rámci následné reorganizace vedení strany byl v listopadu toho roku zvolen místopředsedou ústřední vojenské komise.[4] Na XIV. sjezdu KS Číny v říjnu 1992 byla zrušena ústřední poradní komise, na sjezdu byl zvolen členem ústředního výboru a ústřední vojenské komise a následně i členem politbyra a jeho stálého výboru a místopředsedou ústřední vojenské komise. Ve stálém výboru politbyra působil jako vojenský odborník zajišťující řízení ozbrojených sil, mimo vojenství vždy loajální k Teng Siao-pchingovi, jinak však politicky neutrální.[5] Vzhledem ke svému věku již nebyl příliš aktivní.[5] Řídil čistku ozbrojených sil od lidí spojených s bratry Jangy (Jang Šang-kchun a Jang Paj-ping), která koncem roku 1992 postihla na 190 důstojníků,[6] a v zimě 1993/1994 cca tisíc dalších.[7] Ve funkcích zůstal jedno volební období, do XV. sjezdu KS Číny v září 1997, na němž odešel z vedení strany. Liu Chua-čching byl poslední profesionální voják ve stálém výboru politbyra, po roce 1997 se stálý výbor skládal výhradně z civilistů a z jeho členů se pouze generální tajemník ÚV strany, z titulu funkce předsedy ústřední vojenské komise, zabýval vojenstvím.[8]
Paralelně s působením ve vojenské komisi komunistické strany byl Liu Chua-čching členem a místopředsedou i ústřední vojenské komise Čínské lidové republiky (člen od dubna 1988, místopředseda od března 1990 do března 1998). V letech 1988 a 1993 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1] Po rezignaci na stranické funkce na sjezdu v září 1997 a na státní funkce na jaře 1998 odešel na penzi.
Jako velitel námořnictva a místopředseda ústřední vojenské komise se zasazoval o rozvoj letadlových lodí pro čínské námořnictvo a o vytvoření silného oceánského námořnictva. Během svého působení ve funkci velitele námořnictva předložil námořní strategii „obrany na moři“. Podle ní se poprvé operační působnost čínského námořnictva začala rozšiřovat z pobřeží na moře,[9][10] čímž se rozsah námořní obrany rozšířil z původních 200 námořních mil na severovýchodní Tichý oceán, Nan-ša a další oblasti mimo první ostrovní řetězec. Dlouhodobým cílem jeho námořní strategie bylo do poloviny 21. století vybudovat silné čínské námořnictvo rovnajícího se mocí námořnictvu Spojených států.[10] Za svůj přínos pro modernizaci a rozvoj námořnictva se mu dostalo čestného označení „otec moderního čínského námořnictva“.[9]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku 刘华清 na čínské Wikipedii.
- ↑ a b c d e MACKERRAS, Colin; MCMILLEN, Donald H.; WATSON, Andrew. Dictionary of the Politics of the People's Republic of China. London: Routledge, 2003. ISBN 1134531753. S. 203. (anglicky)
- ↑ WHITSON, William W.; HUANG, Chen-Hsia. The Chinese High Command. A History of Communist Military Politics, 1927–71. Santa Barbara, California: Praeger, 1973. ISBN 978-1-349-01982-3. S. chart D. (anglicky) [Dále jen Whitson].
- ↑ LI, Nan. Civil-Military Relations in Post-Deng China: From Symbiosis to Quasi-Institutionalization. Singapore: Springer Nature Singapore, 2021. ISBN 978-981-15-6442-0. S. 85. (anglicky)
- ↑ Li, s. 86.
- ↑ a b BAUM, Richard. Burying Mao: Chinese politics in the age of Deng Xiaoping. Princeton, New Jersey: Princeton University Press, 1994. ISBN 0-691-03637-3. S. 365–366. (anglicky) [Dále jen Baum].
- ↑ Baum, s. 370.
- ↑ Baum, s. 384.
- ↑ Li, s. 106.
- ↑ a b c WONG, Edward. Liu Huaqing Dies at 94; Oversaw Modernization of China’s Navy. The New York Times [online]. 2011-1-16 [cit. 2023-12-3]. Dostupné online.
- ↑ a b HOLMES, James; YOSHIHARA, Toshi. Liu Huaqing, RIP. Adm. Liu Huaqing was a towering figure in China’s naval progress. But which school of thought will claim his ideas?. The Diplomat [online]. 2011-1-18 [cit. 2023-12-3]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Liou Chua-čching na Wikimedia Commons