Ligue 1

francouzská nejvyšší fotbalová ligová soutěž
(přesměrováno z Ligue 1 Orange)

Ligue 1 (pod sponzorským názvem Ligue 1 Uber Eats)[1] je nejvyšší francouzská fotbalová ligová soutěž. Hraje se od roku 1932, kdy se jmenovala National, o rok později se přejmenovala na Division 1. Současný název „Ligue 1“ pojala v roce 2002. Rovněž v sezóně 2021/22 je soutěž pátou nejlépe hodnocenou fotbalovou ligou v Evropě podle koeficientu UEFA, což platí od sezóny 2016/17.[2] Kráčí tak za španělskou La Ligou, anglickou Premier League, německou Bundesligou a italskou Serií A.

Ligue 1
Soubor:Ligue 1 Uber Eats logo.svg
Aktuální ročník Ligue 1 2022/23
ZeměFrancieFrancie Francie
MonakoMonako Monako
KonfederaceUEFA
Datum založení1932 (profesionalizace)
2002 (novodobá Ligue 1)
Počet týmů v soutěži20
Stupeň v pyramidě1.
Nižší soutěž(e)Ligue 2
Domácí pohárCoupe de France
Evropské poháryLiga mistrů (3 místa)
Evropská liga (1 místo)
Evropská konferenční liga (1 místo)
Úřadující mistrParis Saint-Germain FC (10 tituly) (2022)
Nejúspěšnější klubAS Saint-Étienne (10 titulů) Paris Saint-Germain FC (10 titulů)
Oficiální stránky

Ligue 1 hraje 20 týmů, kde se každý utká každý s každým doma a venku a všechny celky tak odehrají 38 zápasů. Soutěž probíhá systémem podzim–jaro. Mistr ligy si na začátku příští sezóny zahraje francouzský superpohár Trophée des champions s vítězem poháru Coupe de France.

První dva týmy se kvalifikují přímo do základní skupiny Ligy mistrů, třetí míří do 3. předkola, po kterém následuje play-off o základní skupinu. Tým na čtvrtém místě se kvalifikuje do základní skupiny Evropské ligy, pátý umístěný se takto kvalifikuje v případě, že je vítěz domácího poháru Coupe de France díky francouzské lize již kvalifikován v Lize mistrů nebo se umístil čtvrtý. Pokud se tým na pátém místě nekvalifikoval do Evropské ligy, patří mu jako jedinému francouzskému celku účast v play-off Evropské konferenční ligy.[3]

Poslední dvě mužstva pak sestupují přímo do Ligue 2, ze které naopak stejný počet přímo postupuje do Ligue 1. Třetí mužstvo odspodu hraje baráž. V případě bodové rovnosti rozhoduje o pořadí gólový rozdíl mezi vstřelenými a inkasovanými brankami za celou sezónu a případně i počet vstřelených gólů celkově.

Několik desetiletí je se soutěží spjat monacký klub AS Monaco,[4] její osminásobný vítěz, neboť Monacké knížectví postrádá vlastní ligovou soutěž.

LigaEditovat

Ligue 1 se účastní 20 týmů. V jejích začátcích byl formát totožný jako v předešlé soutěži Coupe Sochaux, tedy dvě skupiny po 10 týmech, jejichž vítězové se utkaly o prvenství.[5] Již sezóna 1933/34 přinesla jednu ligovou tabulku se 14 týmy, před Druhou světovou válkou vystoupal počet týmů na 16 a po válce na 18. V 60. letech se liga rozrostla na 20 účastníků.[5] Od sezóny 1932/33 v ní hrálo celkem 79 různých týmů.[6]

Situace okolo postupujících a sestupujících se změnila v sezóně 2015/16, kdy namísto tří týmů sestupovaly jen dva.[7] Již další sezónu 2016/17 bylo poprvé od roku 1993 zavedeno play-off mezi týmem na 18. místě v první lize a týmem na 3. místě v lize druhé.[8]

Kvůli exportu nadějných fotbalistů do zahraničí a dlouhodobou pozici až páté západní ligy se liga přezdívá „farmářskou ligou“.[9]

Evropské úspěchyEditovat

Jednoho ze dvou finalistů premiérového ročníku Poháru mistrů evropských zemí (předchůdce Ligy mistrů UEFA) dodala Francie – remešský klub Stade Reims, který se stal prvním poraženým finalistou, poté co roku 1956 podlehl Realu Madrid.[10] Roku 1959 prohrálo Stade de Reims finále s týmž soupeřem a i ve 20. století zůstalo jediným klubem země, kterému se do elitního evropského finále podařilo postoupit dvakrát.[10] Jediným vítězem nejprestižnější evropské soutěže z Francie zůstává i v roce 2021 Olympique Marseille, které opanovalo úvodní ročník Ligy mistrů 1992/93.[11] Napravilo tak finálové zklamání z ročníku 1990/91. Následně ovšem Marseille opustilo nejvyšší ligovou soutěž, kvůli korupčnímu skandálu bylo přeřazeno do druhé ligy. Semifinálovou čtveřici v sezóně 2019/20 Ligy mistrů nečekaně utvořily dvojice francouzských a německých klubů.[12] Paris Saint-Germain poprvé dokráčelo do finále proti Bayernu Mnichov, který vyřadil Olympique Lyon, prohrálo však 0:1.

Druhotnou evropskou soutěž francouzské kluby navzdory pětinásobné účasti nevyhrály. Bordeaux roku 1996 neuspělo proti Bayernu, Marseille prohrálo finále téže soutěže v letech 1999, 2004 a 2018 a Bastia se stala poraženým finalistou roku 1978 ve dvojzápase proti PSV Eindhoven.[13]

Nejlepší kluby v historiiEditovat

Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1932–dnes)Editovat

Vítězové nejvyšší soutěže
Klub Mistrovské tituly Vítězné roky
AS Saint-Étienne   10 1957, 1964, 1967, 1968, 1969, 1970, 1974, 1975, 1976, 1981
Paris Saint-Germain FC 10 1986, 1994, 2013, 2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2020, 2022
Olympique de Marseille 9 1937, 1948, 1971, 1972, 1989, 1990, 1991, 1992, 2010
AS Monaco FC 8 1961, 1963, 1978, 1982, 1988, 1997, 2000, 2017
FC Nantes 8 1965, 1966, 1973, 1977, 1980, 1983, 1995, 2001
Olympique Lyon 7 2002, 2003, 2004, 2005, 2006, 2007, 2008
Stade de Reims 6 1949, 1953, 1955, 1958, 1960, 1962
FC Girondins de Bordeaux 6 1950, 1984, 1985, 1987, 1999, 2009
Lille OSC 4 1946, 1954, 2011, 2021
OGC Nice 4 1951, 1952, 1956, 1959
FC Sochaux-Montbéliard 2 1935, 1938
FC Sète 34 2 1934, 1939
Olympique Lillois 1 1933
Racing Paris 1 1936
CO Roubaix-Tourcoing 1 1947
RC Strasbourg 1 1979
AJ Auxerre 1 1996
RC Lens 1 1998
Montpellier HSC 1 2012

Nejlepší kluby v historii podle počtu titulů (1893–1929)Editovat

Vítězové nejvyšší soutěže
Klub Mistrovské tituly Vítězné roky
Standard Athletic Club 5 1894, 1895, 1897, 1898, 1901
Racing Roubaix 5 1902, 1903, 1904, 1906, 1908
Le Havre AC 3 1899, 1900, 1919
Stade Helvétique Marseille 3 1909, 1911, 1913
Club Français 1 1896
Gallia Club Paris 1 1905
Racing Paris 1 1907
Tourcoing FC 1 1910
Stade Raphaëlois 1 1912
Olympique Lillois 1 1914
CA Paris 1 1927
Stade Français Paris 1 1928
Olympique de Marseille 1 1929

Vítězové jednotlivých ročníkůEditovat

Zdroj:[14]

Championnat de France de football USFSA (1893–1929)
Ročník Mistr 2. místo 3. místo
1893–1894 Standard Athletic Club White Rovers Paris
1894–1895 Standard Athletic Club White Rovers Paris
1895–1896 Club Français White Rovers Paris
1896–1897 Standard Athletic Club White Rovers Paris
1897–1898 Standard Athletic Club Club Français
1898–1899 Le Havre AC Club Français
1899–1900 Le Havre AC Club Français
1900–1901 Standard Athletic Club Le Havre AC
1901–1902 RC Roubaix Racing Paris
1902–1903 RC Roubaix Racing Paris
1903–1904 RC Roubaix US Suisse Paris
1904–1905 Gallia Club Paris RC Roubaix
1905–1906 RC Roubaix CA Paris
1906–1907 Racing Paris RC Roubaix
1907–1908 RC Roubaix Racing Paris
1908–1909 Stade Helvétique Marseille CA Paris
1909–1910 Tourcoing FC Stade Helvétique Marseille
1910–1911 Stade Helvétique Marseille Racing Paris
1911–1912 Stade Raphaëlois AS Française
1912–1913 Stade Helvétique Marseille FC Rouen
1913–1914 Olympique Lillois FC Sète 34
• Francouzské mistrovství se v letech 1914–18 nehrálo, a to kvůli právě probíhající 1. světové válce.
1918–1919 Le Havre AC Olympique de Marseille
• Francouzské mistrovství se v letech 1919–26 nehrálo.
1926–1927 CA Paris Amiens SC Olympique de Marseille
1927–1928 Stade Français Paris
1928–1929 Olympique de Marseille Club Français
Division 1 (1932–2002)
Ročník Mistr 2. místo 3. místo
1932–1933 Olympique Lillois (1) AS Cannes
1933–1934 FC Sète 34 (1) SC Fives Olympique de Marseille
1934–1935 FC Sochaux-Montbéliard (1) RC Strasbourg Racing Paris
1935–1936 Racing Paris (1) Lille OSC RC Strasbourg
1936–1937 Olympique de Marseille (1) FC Sochaux-Montbéliard Racing Paris
1937–1938 FC Sochaux-Montbéliard (2) Olympique de Marseille FC Sète 34
1938–1939 FC Sète 34 (2) Olympique de Marseille Racing Paris
• Francouzské mistrovství se v letech 1939 – 45 nehrálo, a to kvůli právě probíhající 2. světové válce.
1945–1946 Lille OSC (1) AS Saint-Étienne RC Roubaix
1946–1947 CO Roubaix-Tourcoing (1) Stade de Reims RC Strasbourg
1947–1948 Olympique de Marseille (2) Lille OSC Stade de Reims
1948–1949 Stade de Reims (1) Lille OSC Olympique de Marseille
1949–1950 FC Girondins de Bordeaux (1) Lille OSC Stade de Reims
1950–1951 OGC Nice (1) Lille OSC Le Havre AC
1951–1952 OGC Nice (2) FC Girondins de Bordeaux Lille OSC
1952–1953 Stade de Reims (2) FC Sochaux-Montbéliard FC Girondins de Bordeaux
1953–1954 Lille OSC (2) Stade de Reims FC Girondins de Bordeaux
1954–1955 Stade de Reims (3) Toulouse FC RC Lens
1955–1956 OGC Nice (3) RC Lens AS Monaco FC
1956–1957 AS Saint-Étienne (1) RC Lens Stade de Reims
1957–1958 Stade de Reims (4) Nîmes Olympique AS Monaco FC
1958–1959 OGC Nice (4) Nîmes Olympique Racing Paris
1959–1960 Stade de Reims (5) Nîmes Olympique Racing Paris
1960–1961 AS Monaco FC (1) Racing Paris Stade de Reims
1961–1962 Stade de Reims (6) Racing Paris Nîmes Olympique
1962–1963 AS Monaco FC (2) Stade de Reims CS Sedan
1963–1964 AS Saint-Étienne (2) AS Monaco FC RC Lens
1964–1965 FC Nantes (1) FC Girondins de Bordeaux Valenciennes FC
1965–1966 FC Nantes (2) FC Girondins de Bordeaux Valenciennes FC
1966–1967 AS Saint-Étienne (3) FC Nantes Angers SCO
1967–1968 AS Saint-Étienne (4) OGC Nice FC Sochaux-Montbéliard
1968–1969 AS Saint-Étienne (5) FC Girondins de Bordeaux FC Metz
1969–1970 AS Saint-Étienne (6) Olympique de Marseille CS Sedan
1970–1971 Olympique de Marseille (3) AS Saint-Étienne FC Nantes
1971–1972 Olympique de Marseille (4) Nîmes Olympique FC Sochaux-Montbéliard
1972–1973 FC Nantes (3) OGC Nice Olympique de Marseille
1973–1974 AS Saint-Étienne (7) FC Nantes Olympique Lyon
1974–1975 AS Saint-Étienne (8) Olympique de Marseille Olympique Lyon
1975–1976 AS Saint-Étienne (9) OGC Nice FC Sochaux-Montbéliard
1976–1977 FC Nantes (4) RC Lens SC Bastia
1977–1978 AS Monaco FC (3) FC Nantes RC Strasbourg
1978–1979 RC Strasbourg (1) FC Nantes AS Saint-Étienne
1979–1980 FC Nantes (5) FC Sochaux-Montbéliard AS Saint-Étienne
1980–1981 AS Saint-Étienne (10)    FC Nantes FC Girondins de Bordeaux
1981–1982 AS Monaco FC (4) AS Saint-Étienne FC Sochaux-Montbéliard
1982–1983 FC Nantes (6) FC Girondins de Bordeaux Paris Saint-Germain FC
1983–1984 FC Girondins de Bordeaux (2) AS Monaco FC AJ Auxerre
1984–1985 FC Girondins de Bordeaux (3) FC Nantes AS Monaco FC
1985–1986 Paris Saint-Germain FC (1) FC Nantes FC Girondins de Bordeaux
1986–1987 FC Girondins de Bordeaux (4) Olympique de Marseille Toulouse FC
1987–1988 AS Monaco FC (5) FC Girondins de Bordeaux Montpellier HSC
1988–1989 Olympique de Marseille (5) Paris Saint-Germain FC AS Monaco FC
1989–1990 Olympique de Marseille (6) FC Girondins de Bordeaux AS Monaco FC
1990–1991 Olympique de Marseille (7) AS Monaco FC AJ Auxerre
1991–1992 Olympique de Marseille (8) AS Monaco FC Paris Saint-Germain FC
1992–1993 titul odebrán 1 Paris Saint-Germain FC AS Monaco FC
1993–1994 Paris Saint-Germain FC (2) Olympique de Marseille AJ Auxerre
1994–1995 FC Nantes (7) Olympique Lyon Paris Saint-Germain FC
1995–1996 AJ Auxerre (1) Paris Saint-Germain FC AS Monaco FC
1996–1997 AS Monaco FC (6) Paris Saint-Germain FC FC Nantes
1997–1998 RC Lens (1) FC Metz AS Monaco FC
1998–1999 FC Girondins de Bordeaux (5) Olympique de Marseille Olympique Lyon
1999–2000 AS Monaco FC (7) Paris Saint-Germain FC Olympique Lyonnais
2000–2001 FC Nantes (8) Olympique Lyonnais Lille OSC
2001–2002 Olympique Lyonnais (1) RC Lens AJ Auxerre
Ligue 1 (2003–2021)
2002–2003 Olympique Lyonnais (2) AS Monaco FC Olympique de Marseille
2003–2004 Olympique Lyonnais (3) Paris Saint-Germain FC AS Monaco FC
2004–2005 Olympique Lyonnais (4) Lille OSC AS Monaco FC
2005–2006 Olympique Lyonnais (5) FC Girondins de Bordeaux Lille OSC
2006–2007 Olympique Lyonnais (6) Olympique de Marseille Toulouse FC
2007–2008 Olympique Lyonnais (7) FC Girondins de Bordeaux Olympique de Marseille
2008–2009 FC Girondins de Bordeaux (6) Olympique de Marseille Olympique Lyonnais
2009–2010 Olympique de Marseille (9) Olympique Lyonnais AJ Auxerre
2010–2011 Lille OSC (3) Olympique de Marseille Olympique Lyonnais
2011–2012 Montpellier HSC (1) Paris Saint-Germain FC Lille OSC
2012–2013 Paris Saint-Germain FC (3) Olympique de Marseille Olympique Lyonnais
2013–2014 Paris Saint-Germain FC (4) AS Monaco FC Lille OSC
2014–2015 Paris Saint-Germain FC (5)[15] Olympique Lyonnais AS Monaco FC
2015–2016 Paris Saint-Germain FC (6)[16] Olympique Lyonnais AS Monaco FC
2016–2017 AS Monaco FC (8)[17] Paris Saint-Germain FC OGC Nice
2017–2018 Paris Saint-Germain FC (7) AS Monaco FC Olympique Lyon
2018–2019 Paris Saint-Germain FC (8) Lille OSC Olympique Lyon
2019–2020 Paris Saint-Germain FC (9) 2 Olympique de Marseille Stade Rennais FC
2020–2021 Lille OSC (4) Paris Saint-Germain FC AS Monaco FC
2021–2022 Paris Saint-Germain FC (10)   

Poznámky:

HráčiEditovat

Francouzskou ligu, jednu z elitních ligových soutěží Západní Evropy, si zahrála řada fotbalových hvězd, včetně těch, které obdržely Zlatý míč (Ballon d'or) udělovaný sportovním magazínem France Football. Třetí ročník této ankety ovládl roku 1958 Raymond Kopa. Mistr Evropy Michel Platini ji ovládl třikrát po sobě v letech 1983 až 1985. V roce 1995 se stal jediným africkým vítězem této ankety George Weah z Libérie. V roce 1998 zvítězil Zinédine Zidane. Brazilec Ronaldinho vyhrál v roce 2005. Rekordman v anketě Zlatý míč, sedminásobný vítěz Lionel Messi z Argentiny si Ligue 1 zahrál v závěru kariéry. Jediným držitelem této ceny, který ji obdržel během působení ve Francii, byl v roce 1991 Jean-Pierre Papin.[18]

 
Delio Onnis
Deset hráčů s nejvíce starty[19]
Hráč Období Kluby Počet utkání
1. Jean-Luc Ettori 1975–1994 Monaco 602
2. Dominique Dropsy 1972–1989 Valenciennes, Strasbourg, Bordeaux 596
3. Dominique Baratelli 1967–1985 Ajaccio, Nice, Paris Saint-Germain 593
4. Alain Giresse 1970–1988 Bordeaux 586
5. Sylvain Kastendeuch 1982–2001 Metz 577
6. Patrick Battiston 1973–1991 Bordeaux 558
7. Jacky Novi 1964–1980 Marseille 545
8. Roger Marche 1944–1962 Stade Reims 542
9. Jean-Paul Bertrand-Demanes 1969–1988 Nantes 532
- Henri Michel 1966–1982 Nantes 532

Deset nejlepších střelců[20]
Hráč Období Kluby Počet gólů
1. Delio Onnis 1972–1986 Monaco, Reims, Tours, Toulon 299 (Ø 0,67)
2. Bernard Lacombe 1969–1987 Lyon, Saint-Étienne, Bordeaux 255 (Ø 0,51)
3. Hervé Revelli 1965–1978 Saint-Étienne, Nice 216 (Ø 0,56)
4. Roger Courtois 1932–1956 Sochaux, Troyes 210 (Ø 0,73)
5. Thadée Cisowski 1947–1961 Metz, Racing Paříž, Valenciennes 206 (Ø 0,72)
6. Roger Piantoni 1950–1966 Nancy, Reims, Nice 203 (Ø 0,52)
7. Joseph Ujlaki 1947–1964 Stade Français, Sète, Nîmes, Racing Paříž, Nice 190 (Ø 0,43)
8. Fleury Di Nallo 1960–1975 Lyon, Red Star 187 (Ø 0,44)
9. Carlos Bianchi 1973–1980 Stade Reims, Paris Saint-Germain, Strasbourg 179 (Ø 0,81)
- Gunnar Andersson 1950–1960 Marseille, Bordeaux 179 (Ø 0,76)
  • Za počtem gólů je v závorce průměr gólů na zápas

Trofej a oceněníEditovat

Trofej mistraEditovat

 
Mistrovská trofej

Trofej předávaná francouzskému mistrovi se nazývá L'Hexagoal a jejím autorem je francouzsko-argentinský umělec Pablo Reinoso. Tvar šestiúhelníku (hexagonu) je vyvozen z geografického tvaru kontinentální Francie. Samotný název „Hexagoal“ vzešel z internetového hlasování. Prvním oceněným klubem byl Olympique Lyon, a to v sezóně 2006/07.[21] Existují dva modely trofeje, kdy jeden z nich je v držení ligového mistra a ten druhý je uchován u fotbalového svazu.[22]

Předchozí trofej, jejímž autorem byl Andrée Putman,[22] se udělovala jen několik let.

Individuální oceněníEditovat

Národní unie profesionálních fotbalistů (Union Nationale des Footballeurs Professionels, UNFP) společně se svazem (Ligue de Football Professionnel, LFP) uděluje každý měsíc ocenění pro nejlepšího hráče. Na konci sezóny uděluje na slavnostním ceremoniálu individuální ocenění pro nejlepší hráče Ligue 1 i Ligue 2. Vyjma ankety o nejhezčí gól hlasují sami hráči obou dvou ligových soutěží.[23] Ocenění jsou to následující:

  • Hráč roku
  • Naděje roku
  • Brankář roku
  • Trenér roku
  • Gól roku
  • Tým roku

Udělování cen započalo v roce 1988 a od roku 1994 je vysíláno živě na Canal+. Od původního názvu Oscars du football se upustilo po stížnostech Americké akademie filmového umění a věd. V sezóně 2019/20 se ceny neudělovaly kvůli pandemii covidu-19.[24]

FinanceEditovat

Televizní právaEditovat

Řídící orgány ligy prodala výhradní vysílací práva dvěma společnostem provozujícím placené kanály Canal+ a beIN Sports. Zatímco Canal+ působilo ve francouzském fotbale dlouhodobě, beIN Sports kontrolovaný katarskou stanicí Al-Džazíra vstoupil na trh roku 2011. Francouzský fotbalový svaz tímto v součtu inkasoval částku 510 milionů eur za sezónu.[25]

V roce 2018 do hry vkročila Mediapro, která za částku 800 milionů eur zakoupila tři ze čtyř vysílacích balíčků pro období let 2020 až 2024 a vystrnadila Canal+, exkluzivitu si však nezajistila. BeIN Sports si svoji pozici s balíčkem číslo 3 udržel.[26][27]

Ligue 1 si finančně polepšila okolo roku 2006, když hodnota vysílacích práv na ni dosáhla na domácím trhu částky 647 milionů eur, zatímco anglické Premier League vynesl domácí trh o 38 milionů eur méně. Oproti zbylým čtyřem velkým evropským ligám však zaostávala na zahraničních trzích, které jí vynášely necelých 8 milionů eur, tedy setinu sumy domácího trhu.[28]

SponzoringEditovat

Od roku 2020 je titulárním sponzorem společnost Uber Eats. Smlouva běžící do konce sezóny 2023/24 lize přináší od 15 do 17 milionů eur ročně.[1]

Sponzorské názvy

OdkazyEditovat

Externí odkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b JONES, Rory. Ligue 1’s Uber Eats title sponsorship fee ‘to reach €17m’ in extended deal. sportspromedia.com [online]. 2021-11-10 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Country coefficients. UEFA.com [online]. UEFA [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. 2021-22: European places for French clubs. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2021-05-06 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. DOYLE, Paul. Monaco pay €50m to France to stay in Ligue 1 – exempted from French tax. The Guardian [online]. 2014-01-24 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b MAZET, François; PAURON, Frédéric. France – List of Champions [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2021-09-02 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. 2021/22 : Bilan historique des clubs engagés. ligue1.com [online]. 2021-07-13 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. HOLYMAN, Ian. Ligue 1 reduces relegation spots from three to two from next season. ESPN [online]. 2015-05-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Relegation play-off re-introduced in Ligue 1. fotmob.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. What is a ‘farmers league’ in football & why is France's Ligue 1 called that?. Goal.com [online]. 2022-02-14 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b All you need to know: Stade de Reims. ligue1.com [online]. Ligue 1, 2020-04-22 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. 1992/93: French first for Marseille. UEFA.com [online]. UEFA, rev. 2014-09-27 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. THOMAS, Josh. Unique Champions League semi-final fixtures ends 24-year domination of English and Spanish sides. Goal.com [online]. 2020-08-16 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. EROZDEN, Can. French football clubs suffer dry spell in European cups. aa.com.tr [online]. Anadolu Ajansı, 2020-08-28 [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Ligue 1 - List of champions, soccerway.com (anglicky)
  15. http://fotbal.idnes.cz/francouzska-liga-pariz-ziskala-titul-kolo-pred-koncem-ppc-/fot_zahranici.aspx?c=A150516_230139_fot_zahranici_vl
  16. http://sport.sme.sk/c/20151593/psg-nezaspal-na-vavrinoch-ani-po-istote-titulu-deklasoval-rennes.html
  17. Monako po 17 rokoch ovládlo Ligue 1 a získalo francúzsky titul (slovensky)
  18. DIAMOND, Harry. Appreciating every Ballon d'Or winner to play in Ligue 1. thefootballfaithful.com [online]. [cit. 2022-02-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ROTA, Davide. France - All-Time Most Matches Played in Division/League 1 [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2003-06-14 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Top guns!. ligue1.com [online]. 2020-03-24 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Ligue 1 Conforama: Everything you need to know for 2019-20!. ligue1.com [online]. 2019-08-09, rev. 2020-01-09 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b LE GALL, Aymeric. «Il est malmené, il prend des coups», le créateur d’Hexagoal nous parle du trophée de L1 (et pas de Neymar). 20minutes.fr [online]. 2018-04-13 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (francouzsky) 
  23. GARIN, Erik. France - Les Oscars du Football [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2009-02-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. UNFP awards cancelled. ligue1.com [online]. 2020-05-20 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. HARRIS, Harry. Al Jazeera make move into Ligue 1. ESPN [online]. 2011-06-23 [cit. 2022-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-06-26. (anglicky) 
  26. KOIŠ, Juraj. Canal+ není spokojený s cenou za klíčová fotbalová práva. Ve Francii žádá nový tender. tvkompas.cz [online]. 2021-01-15 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. 
  27. THOMSON, Stuart. Canal+ loses Ligue 1 football to Mediapro in major upset. Digital TV Europe [online]. 2018-05-30 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. GRATTON, Chris; SOLBERG, Harry Arne. The Economics of Sports Broadcasting [online]. Routledge, 2007-06-11 [cit. 2022-02-19]. S. 168. Dostupné online. ISBN 04-153-5780-2. (anglicky) 

Související článkyEditovat