Li Chung-čang

Li Chung-čang GCVO (TZ: 李鴻章, ZZ: 李鸿章, pchin-jin: Lǐ Hóngzhāng; 15. února 1823 – 7. listopadu 1901) byl chanský úředník, politik, generál a diplomat za pozdních Čchingů. V roce 1847 dosáhl nejvyššího stupně úřednických zkoušek: ťin-š' (進士, skutečný učenec). Během své kariéry se podílel na potlačení povstání tchaj-pchingů (1850 až 1864) a nienů (1851 až 1868). Postupně zastával několik pozic místokrálů (總督, cung-tu): Chu-kuang (1867–1870), Č’-li (v rámci Čchingské říše nejvýznamnější; poprvé 1871 až 1895 a podruhé 1900 až 1901) a Liang-kuang (1899–1900).

Li Chung-čang
李鴻章
Li Chung-čang v roce 1896
Li Chung-čang v roce 1896
Místokrál Č'-li
Ve funkci:
1871 – 1895
Místokrál Chu-kuang
Ve funkci:
1867 – 1870
Místokrál Liang-kuang
Ve funkci:
1899 – 1900
Místokrál Č'-li
Ve funkci:
1900 – 1901
Vojenská služba
PřezdívkyLi er sien-šeng
李二先生
Pan Li Druhý
VelelSeverní loďstvo (北洋艦隊, Pej-jang ťien-tuej)
Chuajská armáda (淮軍, Chuaj ťün)
Bitvy/válkyPovstání tchaj-pchingů
Povstání nienů
První čínsko-japonská válka

Narození15. února 1823
Čchün-č' (群治村), An-chuej
Úmrtí7. listopadu 1901 (ve věku 78 let)
Peking
NárodnostChan
VztahyLi Wen-an (李文安) – otec
Li Chan-čang (李瀚章) – bratr
Li Ťing-fang (李經方) – synovec a adoptivní syn
Alma materAkademie Chan-lin
Oceněnívelkokříž Královského řádu Viktoriina
PodpisLi Chung-čang 李鴻章, podpis
CommonsLi Hongzhang
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Li Chung-čang je čínské jméno, v němž Li je příjmení.

Jako jeden z představitelů hnutí za sebeposílení (洋务运动, jang-wu jün-tung) se pokusil modernizovat čchingské pozemní a námořní síly. Nedokázal ale zabránit císařovně vdově Cch’-si ve zpronevěře armádních a námořních fondů, což se projevilo v porážce jeho jednotek během první čínsko-japonské války. Touto porážkou utrpěla i jeho prestiž, což ho stálo (mimo jiné) i titul místokrále Č'-li. Během vyjednávání mírové smlouvy byl na něho v Japonsku spáchán neúspěšný atentát. Během povstání boxerů byl proti císařské pomoci boxerům.

Mládí a kariéraEditovat

Li Chung-čang se narodil za dynastie Čching v Che-fej, hlavním městě provincie An-chuej, jako druhý syn učence 15. února 1823.[1][2] Svou kariéru začal za podpory významného úředníka Ceng Kuo-fana v roce 1844 a v roce 1847 získal ve svých 24 letech nejvyšší možný stupeň úřednických zkoušek ťin-š’ a jmenování na prestižní akademii Chan-lin v Pekingu.[2] V roce 1853 se vrátil do svého rodného města, ohroženého Tchaj-pchingským povstáním, a společně se svým otcem založili místní milici na obranu regionu před povstalci. Po smrti otce v roce 1855 se navzdory konfuciánskému truchlícímu důchodu neoficiálně stále angažoval a roku 1856 získal místo soudce.[1]

Boj proti povstalcůmEditovat

Kolem roku 1858 odešel do provincie Ťiang-si, aby se připojil k armádě Ceng Kuo-fana v boji proti Tchaj-pchingským rebelům, přičemž se stal významným vojenským velitelem. V roce 1861 byl jmenován guvernérem provincie a sestavil vlastní věrnou milici, se kterou se roku 1862 vydal do Šanghaje.[1] Za pomoci Cengovy armády a ve spolupráci s Gordonovou Ever Victorious Army (常勝軍, Čchang šeng ťün), jednotkou řízenou a trénovanou Evropany pro boj s povstalci, se Li Chung-čangovi v roce 1864 podařilo zastavit jednotky Tchaj-pchingských povstalců.[2] Za své úspěchy byl jmenován generálním guvernérem provincií Chu-nan a Chu-pej.[2]

Vztahy se zahraničními mocnostmiEditovat

V roce 1870 byl Li Chung-čang namísto nemocného Ceng Kuo-fana jmenován generálním guvernérem provincie Č’-li, kde posléze působil 25 let.[2] Během tohoto období dozoroval obchod mezi Čínou a Západem ze smluvních přístavů severně od řeky Jang-c’-ťiang. V těchto letech se také intenzivně angažoval v jednáních s Japonci, Brity, Francouzi a dalšími smluvními mocnostmi. V roce 1876 uzavřel s Velkou Británií smlouvu upravující obchod s Barmou podél čínských hranic. V roce 1883 zmírnil situaci v Koreji mezi čínskými a japonskými jednotkami, ovšem napětí později přerostlo v čínsko-japonskou válku, vedoucí k čínské prohře. Li Chung-čang byl nucen vyjednat Šimonoseckou mírovou smlouvu, která válku roku 1895 ukončila, ale Čína kvůli ní přišla o Tchaj-wan a Peskadorské ostrovy. Protože byl Li během tohoto jednání zraněn japonským fanatikem při neúspěšném atentátu, byly restrikce vůči Číně zmírněny.[2]

Reformy a „hnutí za sebeposílení“Editovat

Li Chung-čang byl významným členem „hnutí za sebeposílení“, neboli „westernizačního hnutí“. Obdivoval západní vojenské, technologické, průmyslové a vědecké úspěchy a pěstoval si západní návyky, jako například kouření doutníků nebo pití červeného vína a mléka.[3] Během svého života se zabýval množstvím velkých modernizačních projektů, týkající se nejen posílení armádní výzbroje a opevnění. V roce 1878 nechal v Šanghaji postavit moderní textilní továrnu, vybudoval telegrafní linku, železnici a nadějné studenty vysílal na školení do Evropy, odkud do Číny zval zahraniční odborníky.[2]

Stáří a smrtEditovat

V lednu 1900 vyslala císařovna vdova Cch’-si Li Chung-čanga na jih, aby se stal místokrálem dvou Kuangů, Kuang-tung a Kuang-si, úzce spojenými se západními obchodními sítěmi, ale kvůli politické situaci jej povolala zpět do Pekingu, aby jednal se zahraničními mocnostmi ohledně boxerského povstání.[3] Přestože jej chtěl Sunjatsen získat na svou stranu a hongkongský guvernér ve prospěch Velké Británie, Li Chung-čang zůstal věrný dynastii Čching a 11. října 1900 se do Pekingu vrátil.[3] Dva měsíce po ukončení jednání však ve svých 78 letech 7. listopadu 1901 umírá na nemoc.[1][2][3]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Li Hongzhang na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Li Hongzhang | Chinese statesman. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h CHENG, Linsun. Berkshire Encyclopedia of China. [s.l.]: Berkshire Publishing Group LLC, 2009. ISBN 978-1614728993. S. 1313–1315. 
  3. a b c d TONE, Sixth. Li Hongzhang and China’s Terrible, No Good, Very Bad Year. Sixth Tone [online]. Sun Feb 21 21:15:49 PST 2021 [cit. 2021-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • PAINE, S.C.M. The Sino-Japanese War of 1894-1895: Perceptions, Power, and Primacy. New York: Cambridge University Press, 2009. ISBN 978-0-521-61745-1. (anglicky) 
  • RAWLINSON, John L. China's Struggle for Naval Development 1839-1895. Cambridge, Massachusetts: Harvard University Press, 1967. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat