Lisunov Li-2

sovětský dopravní letoun
(přesměrováno z Li-2)

Dopravní letoun Lisunov Li-2 (V kódu NATOCab“) byla sovětská verze amerického letounu Douglas DC-3, vyráběného v licenci z roku 1937.

Lisunov Li-2
Li-2 ve starých barvách společnosti Malév
Li-2 ve starých barvách společnosti Malév
UrčeníVíceúčelový letoun
Výrobcezávod č. 84, nyní TAPOiČ
závod č. 126, nyní KnAAPO
závod č. 124, nyní KAPO
ŠéfkonstruktérBoris Pavlovič Lisunov
Zařazeno1939
UživatelSovětské letectvo
Aeroflot, LOT, ČSA
Výroba1939–1952
Vyrobeno kusů6 157[1][2](z posledního bádání 4 937[3])
Vyvinuto z typuDouglas DC-3
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj editovat

 
Pilotní prostor Li-2 (HA-LIX)

Původní označení znělo PS-84 (passažirskij samolet) a číslo 84 bylo odvozeno od závodu č. 84 v Chimkách u Moskvy, kde se letouny začaly v létě 1938 sériově vyrábět. V období napadení SSSR byla výroba evakuována do Taškentu.

Stroj byl upraven pro sovětské podmínky, byl do něho instalován sovětský hvězdicový devítiválcový motor Švecov AŠ-62 o výkonu po 662 kW a některé letouny byly opatřeny výzbrojí. Nástupní dveře pro cestující se přesunuly na druhou (pravou) stranu trupu a nákladová vrata byla posunuta téměř až nad křídlo. V takto uvolněném prostoru zadní části trupu byly ve vojenské verzi po obou stranách trupu instalovány kulomety. Nově se též objevila i kulometná kopule MV v horní části trupu s kulometem UBT ráže 12,7 mm.

Od září 1942 nesly letouny PS-84 oficiální označení Lisunov Li-2 a v této době již létaly s motory AŠ-62IR o výkonu 735 kW. Vojenská nákladní verze Li-2G měla větší nákladová vrata a zesílenou podlahu bez sedadel, civilní Li-2P měly základní úpravu pro 21 cestujících. Li-2PG pak sloužily pro smíšenou přepravu osob a zboží. Ještě v roce 1956 byl jeden Li-2 přestavěn na výškovou variantu Li-2V s turbokompresory TK-19 konstruktéra Treskina pro službu ve vysokohorských oblastech a za polárním kruhem.

Menší počet Li-2 měl instalované pohonné jednotky M-88 po 808 kW, které mohly přepravovat 25 vojáků a dosahovat rychlosti 350 km/h.

Služba v Československu editovat

Za druhé světové války létaly Lisunovy i nad Československem. V padesátých letech je zakoupily i Československé státní aerolinie v počtu osmi kusů (OK-GAA až -GAH), u nichž létaly po boku originálních DC-3. První dva stroje (OK-GAE, v.č. 23442210 a OK-GAF, v. č. 23442501) byly uvedeny do provozu 4. října 1949 a v roce 1957 došlo k jejich vyřazení od ČSA. Obliby DC-3 ale, zejména mezi mechaniky, kvůli nižší spolehlivosti motorů nedosáhly. Sloužily i u Československé armády pod označením D-2.

V roce 1968 při natáčení filmu Nebeští jezdci, inspirovaného osudy letců československé 311. peruti RAF, byl jeden z již uzemněných strojů Li-2 přestavěn, vyzbrojen německými kořistními kulomety a pro potřeby filmu imitoval bombardér Vickers Wellington fiktivní peruti Royal Air Force.

Dochované exempláře editovat

 
Lisunov Li-2T (HA-LIX)

Na území ČR jsou známy dva dochované stroje. Oba vlastní Letecké muzeum Kbely. Jeden z nich se nachází v hale druhé světové války v podobě transportního letounu čs. paradesantní jednotky v SSSR. Druhý se mezitím rozpadá na letištní ploše kbelského letiště. Poměrně zachovalý kus se nachází v muzeu SNP v Banské Bystrici. Další dochovaný kus se nachází ve Vyšnom Komárniku v okrese Svidník. Jediný doposud letuschopný exemplář na světě vlastní a provozuje na různých "Air Show" v barvách společnosti Malév maďarské ministerstvo obrany.

Specifikace editovat

 
Třípohledový nákres Li-2

Technické údaje editovat

  • Osádka: 5–6
  • Délka: 19,65 m
  • Rozpětí křídel: 28,81 m
  • Výška: 5,15 m
  • Plocha křídel: 91,7 m²
  • Pohonná jednotka: 2 × hvězdicový motor AŠ-62IR
  • Výkon pohonné jednotky: 2× 735 kW

Výkony editovat

  • Maximální rychlost: 270 km/h
  • Dostup: 5 600 m
  • Dolet: 2 600 km
  • Vlastní hmotnost: 7 650 kg
  • Vzletová hmotnost: 11 700 kg

Výzbroj editovat

  • 3 × kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm
  • 1 × kulomet UBK ráže 12,7 mm
  • možnost nést až 2000 kg pum nebo neřízené rakety

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Pearcy 1995
  2. Davies 1993
  3. Gradidge 2006, p 20

Literatura editovat

  • NĚMEČEK, Václav. Lisunov Li-2. Letectví a kosmonautika. Leden 1977, roč. LIII, čís. 1, s. 27. 
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů II. 1. vyd. Praha: Albatros, 1982. 
  • NĚMEČEK, Václav. Atlas letadel Dvoumotorová pístová dopravní letadla. 1. vyd. Praha: NADAS, 1984. 
  • GENF, S. A. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji: Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 352. 
  • NĚMEČEK, Václav. Civilní letadla 1. 1. vyd. Praha: NADAS, 1981. 

Externí odkazy editovat