Lioré et Olivier LeO C-30

francouzský vírník
(přesměrováno z LeO C-30)

Lioré et Olivier LeO C-30 byl vírník vyráběný v meziválečném období ve Francii společností Lioré et Olivier.

LeO C-30
Vírník LeO C-302 vystavený v Musée de l'Air et de l'Espace
Vírník LeO C-302 vystavený v Musée de l'Air et de l'Espace
Určeníspojovací a pozorovací vírník
PůvodFrancie
VýrobceLioré et Olivier
První letsrpen 1935[1]
Vyřazeno1940
Charaktervyřazen ze služby
UživatelFrancouzské letectvo
Vyrobeno kusů59[1]
Vyvinuto z typuCierva C.30
VariantyC-30S/C-301/C-302
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vznik a vývoj

editovat

Po úspěchu s nímž se ve Spojeném království setkal vírník Cierva C.30 španělského konstruktéra Juana de la Cierva, vyráběný jeho společností Cierva Autogiro Company, zakoupil francouzský letecký výrobce Lioré et Olivier licenci na výrobu typu ve Francii. Původní sedmiválcový hvězdicový motor Armstrong Siddeley Genet Major byl u této verze nahrazen hvězdicovým devítiválcem Salmson 9NE o výkonu 175 k (130 kW) francouzského původu.

Operační historie

editovat

Větší počet exemplářů typu LeO C-30 byl zakoupen pro potřeby francouzských vzdušných sil a námořního letectva. K 31. prosinci 1937 bylo Armée de l'Air převzato dvacet kusů, které byly přiděleny jednotkám určeným ke spolupráci s pozemním vojskem a operačně podřízeným jeho velení.[2]

Vzhledem k absenci křídel nesl typ francouzské kokardy na bocích trupu a také na stabilizátorech vodorovných ocasních ploch, na rozdíl od vírníků Rota britského Royal Air Force, označených pouze trupovými kokardami a později pruhy na svislé ocasní ploše.

Všechny stroje LeO C-30 francouzských ozbrojených sil byly zničeny nebo ukořistěny Wehrmachtem během bojů v květnu a červnu 1940.

Varianty

editovat

Vylepšené varianty byly označené C-30S, C-301 a C-302.[3] Celková produkce všech verzí dosáhla počtu 59 kusů.

Pozdější vliv

editovat

Zkušenosti s výrobou letadel s rotujícími nosnými plochami, získané licenční výrobou LeO C-30, umožnily po druhé světové válce znárodněnému podniku Société nationale des constructions aéronautiques du Sud-Est vývoj vírníku vlastní konstrukce SNCASE SE.700.

Uživatelé

editovat

Specifikace (LeO C-30)

editovat
 
Leo C-302 (F-BDAD) v Musée de l'Air et de l'Espace

Údaje podle[1]

Technické údaje

editovat

Výkony

editovat
  • Maximální rychlost: 170 km/h
  • Cestovní rychlost: 153 km/h
  • Dostup: 4 000 m
  • Stoupavost: 216 m/min
  • Dolet: 350 km

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lioré et Olivier LeO C-30 na francouzské Wikipedii.

  1. a b c Lioré et Olivier LeO C-30 : Autogire de liaison [online]. www.aviafrance.com, 2003-04-23 [cit. 2019-01-17]. Dostupné online. (francouzsky) 
  2. Bombeau 2018
  3. Moulin 2003

Literatura

editovat
  • MOULIN, Jacques. Les autogires LeO C.30 & C.301. Outreau: Leila Presse, 2003. ISBN 978-2914017152. (francouzsky) 
  • BOMBEAU, Bernard. « 1935-1937 Aux origines du réarmement français ». Le Fana de l'Aviation. Říjen 2018, čís. 587, s. 58. (francouzsky) 

Externí odkazy

editovat