Stabilizátor (letectví)

komponenta letadla
Nejčastější uspořádání ocasních ploch letadla: vodorovné stabilizátory (modrá) a svislý stabilizátor (červená).
Piaggio P-180, kachna s ocasními plochami do T

Stabilizátor nebo stabilizační plocha je nepohyblivá část vodorovných (horizontálních) nebo svislé (vertikální) ocasní plochy[1]. Na jejich odtokových hranách bývají zavěšeny pohyblivé části. Na vodorovných ocasních plochách mohou působit jako výškové kormidlo, pokud se pohybují souhlasně a tak řídí podélný (stoupání - klesání) náklon letadla, anebo řídí příčný náklon (klopení), pokud se pohybují opačným směrem. Směrové kormidlo na svislé ocasní ploše řídí směr letadla. U některých moderních bojových letadel (např. F-15E Strike Eagle) a u většiny civilních dopravních letadel (Airbus, Boeing, Embraer atd.) se pohybují celé vodorovné ocasní plochy v malém rozmezí +-10°, takže letadlo zároveň podélně vyvažují a stabilizují a přitom působí menší aerodynamický odpor (drag). Takto řešené ocasní plochy jsou označovány jako „plovoucí“.

V obvyklém uspořádání jsou stabilizátory částí ocasních ploch letadla, vzácněji mohou být umístěny před hlavní nosnou plochou, v tak zvaném kachním uspořádání (canard). Ocasní plochy letadla jsou nejčastěji uspořádány tak, že vodorovné ocasní plochy jsou upevněny na konci trupu a svislá ocasní plocha je nad nimi. V tak zvaném uspořádání do T je vodorovná plocha naopak umístěna na vrcholku svislé plochy, v uspořádání do V se funkce vodorovných a svislé ocasní plochy kombinují do dvojice šikmých ploch po stranách trupu (skloněných směrem vzhůru), které společně vykonávají všechny stabilizační i řídící funkce.

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Estabilizador (aeronáutica) na španělské Wikipedii.

  1. NEDELKA, Milan, a kol. Slovenský letecký slovník terminologický a výkladový. Bratislava: Magnet-Press Slovakia, 1998. 494 s. ISBN 80-968073-0-7. S. 149.