Kurilská přírodní rezervace

přírodní rezervace v Rusku

Kurilská přírodní rezervace (rusky Курильский заповедник)[1] je přírodní rezervace, která je vyhlášena na severním a jižním konci ostrova Kunašir, největším a nejjižnějším z Kurilských ostrovů. Zahrnuje rovněž dvě skupiny ostrůvků na jihovýchodě.

Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Kurilská přírodní rezervace
Курильский заповедник
IUCN kategorie Ia (Přísná přírodní rezervace)
Jezero Kipjaščeje (Кипящее) v kaldeře vulkánu Golovnina
Jezero Kipjaščeje (Кипящее) v kaldeře vulkánu Golovnina
Základní informace
Vyhlášení10. února 1984
Rozloha653,65 km²
SprávaFederální služba pro dohled nad přírodními zdroji
Poloha
StátRuskoRusko Rusko
OblastSachalinská
Souřadnice
Kurilská přírodní rezervace
Kurilská přírodní rezervace
Další informace
Webkurilskiy.ru
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oblast je jedním z největších zimovišť mořského ptactva. Nalézá se v tektonicky nestabilní oblasti a je jednou ze dvou ruských přírodních rezervací, které chrání území aktivních sopek (druhou je Kronocká přírodní rezervace). Administrativně je součástí Južnokurilského rajónu Sachalinské oblasti. Založena byla v roce 1984, má rozlohu 65 364 ha.[2][3]

TopografieEditovat

Kurilská rezervace sestává ze tří oddělených území:

  • Severní Kunašir (49 899 ha). Pokrývá severní část ostrova. Je zde kompozitní stratovulkán Ruruj (Руруй) o výšce 1 485 m. Na jihovýchodě oblast klesá od vrcholu další činné sopky Ťaťa (1 819 m) k pobřežním terasám. Taťa je typickým příkladem sopky typu Somma, kdy zhroucený vrchol vytváří kalderu a z jejího dna vyrůstá nový ústřední kužel.
  • Jižní Kunašir (15 366 ha) Od severní části se odlišuje plošším reliéfem s nižšími výškovými rozdíly, ve střední části je kaldera sopky Golovnina (541 m) na jejímž dně jsou dvě jezera s vroucí silně mineralizovanou vodou.
  • Malé kurilské pásmo (100 ha) Zahrnuje drobné ostrovy Oskolki (Оско́лки) a ostrovy Ďjomina (Дёмина), které jsou poznamenány denudačními procesy. Z geologického hlediska jsou pokračováním poloostrova Nemuro, nejvýchodnějšího bodu ostrova Hokkaidó.
 
Červeně vyznačená Kurilská rezervace pokrývá jižní a severní část Kunaširu a dvě skupiny ostrůvků Malého kurilského pásma
 
Stratovulkán Ruruj, pohled z Južno-Kurilsku

PodnebíEditovat

Na Kurilách vládne subpolární podnebí bez suchých období (Dfc podle Köppenovy klasifikace podnebí).

Flóra a faunaEditovat

Přibližně 70% rezervace je zalesněno, většinou jehličnatými stromy. Běžný je smrk ajanský (Picea jezoensis), smrk Glehnův (Picea glehnii) a jedle sachalinská (Abies sachalinensis). Podrost je hustý, na mořském pobřeží jsou houštiny růže svraskalé (Rosa rugosa). Vyskytuje se zde 838 druhů cévnatých rostlin ze 414 rodů.[3]

Břehy obývá ohrožená vydra mořská. Charakteristickými savci obývajícími lesy jsou medvěd hnědý, liška, zajíc, veverka, sobol a lasice.

Bylo napočítáno 26 hnízdících párů ohroženého výra Blakistonova (Bubo blakistoni).[4]

 
Výr Blakistonův (ohrožený)
 
Hlavatka japonská (kriticky ohrožený druh)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurils Nature Reserve na anglické Wikipedii.

  1. Бобров, В. В. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2020-11-18]. Heslo КУРИ́ЛЬСКИЙ ЗАПОВЕ́ДНИК. Dostupné online. (rusky) 
  2. Kurils Zapovednik (Official Site) [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2016-01-21]. Dostupné online. (rusky) 
  3. a b Kurils Zapovednik [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2020-11-18]. Dostupné online. (rusky) 
  4. Kuril Nature Reserve - Flora and Fauna [online]. Ministry of Natural Resources and Environment (Russia) [cit. 2016-03-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat