Kulík menší

druh ptáka rodu Charadrius

Kulík menší (Charadrius mongolus) je malý druh kulíkovitého ptáka, který hnízdí od Himálají po Aljašku a zimuje v jižní a jihovýchodní Asii, Austrálii a Oceánii a východní Africe.

Jak číst taxoboxKulík menší
alternativní popis obrázku chybí
Kulík menší (Thajsko)
Stupeň ohrožení podle IUCN
ohrožený
ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďkulíkovití (Charadriidae)
Rodkulík (Charadrius)
Binomické jméno
Charadrius mongolus
Pallas, 1776
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika a rozšíření

editovat

Druh popsal pruský zoolog Peter Simon Pallas v roce 1776. Kulík menší se řadí do početného rodu Charadrius v rámci čeledi kulíkovitých a řádu dlouhokřídlých. K roku 2022 bylo uznáváno 5 poddruhů s následujícím rozšířením:[2]

  • C. m. pamirensis (Richmond, 1896) – Ťan-šan a Pamír, resp. Kyrgyzstán, Tádžikistán, severovýchodní Afghánistán, západní Čína
  • C. m. atrifrons Wagler, 1829 – severní Himálaj a jižní Tibet
  • C. m. schaeferi Meyer de Schauensee, 1937 – východní Tibet
  • C. m. mongolus Pallas, 1776 – od Ochotského moře po jihovýchodní Sibiř
  • C. m. stegmanni Portenko, 1939 – východní Sibiř včetně Kamčatky a Čukotky, západní Aljaška

Subsp. mongolus a stegmanni tvoří tzv. východní skupinu poddruhů, zatímco schaeferi, atrifrons a pamirensis tvoří západní skupinu. Podle studie z roku 2022 by tyto skupiny měly být považovány za samostatné druhy.[3]

Populace a stanoviště

editovat

Hlavní hnízdiště druhu se nachází v Himálajích, kde kulíci menší hnízdí ve výškách do 5500 m n. m. Hnízdní biotop druhu tvoří holá vysokohorská údolí a horské stepi poblíž vodního zdroje jako jsou bažiny. Na Sibiři a Komandorských ostrovech hnízdí i na úrovni moře na písčitých a oblázkových plážích. Během tahu se kulíci menší zastavují v blízkosti řek, jezer a na zemědělských polích. Mimo hnízdění se vyskytují prakticky pouze při pobřeží moře na písčitých plážích a wattovém pobřeží zátok a zálivů. V Austrálii a Oceánii obývají i mangrové watty a krmí se v mělkých vodách nad korálovými útesy.[4]

K roku 2006 se celková populace odhadovala na 310–390 tisíc jedinců.[4]

 
Kulík menší ve svatebním šatu

Tento malý bahňák měří kolem 18–21 cm. Rozpětí křídel je 45–48 cm, váha 39–110 g.[5] Zobák je krátký a tmavý, dlouhé nohy jsou zelenohnědé. V prostém šatu se kulíci na svrchní straně těla barví do šedohněda, spodina je bílá. Přes prsa se táhne tmavý hrudní pásek. Tváře jsou hnědé, nad očima se nachází světle hnědé obočí. Křídla jsou zespodu převážně bílá. Ve svatebním šatu se hruď barví do kaštanové, která je oddělena od bílého hrdla tenkým černým páskem. Na čele se většinou nachází jasně bílá skvrna.[6]

Biologie

editovat

Během hnízdění se živí hlavně suchozemským hmyzem jako jsou brouci aj. V době zimování je potravou vázán na vodu a z bahna vyzobává celou řadu mořských bezobratlých živočichů včetně měkkýšů a malých krabů.[7] Hlasově se projevuje krátkým tvrdým čiktik čiktik.[8]

Hnízdí od května do srpna. Zahnízdění předchází námluvy, během kterých samci přelétávají nad hnízdišti za hlasitého volání a třepotání křídly. K námluvám dochází ve dne i v noci, a to zejména v době jasného měsíce. Hnízdo tvoří mělký důlek přímo na zemi vystlaný suchou vegetací, občas i semínky.[7] Někdy zahnízdí i v kraví stopě.[4] Snůšku tvoří většinou 3 vejce, inkubují samec i samice. V případě ohrožení hnízda kulíci simulují zranění, což je poměrně častá protipredační strategie u dlouhokřídlých. Inkubace trvá kolem 22–24 dnů, ptáčata se osamostatňují za cirka 30–35 dnů.[7]

Ohrožení a ochrana

editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako málo dotčený. Kulíci menší jsou nicméně ohroženi hlavně ztrátou zimních habitatů následkem zástavby a vysychání pobřežních oblastí.[4]

Reference

editovat
  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Buttonquail, thick-knees, sheathbills, plovers, oystercatchers, stilts, painted-snipes, jacanas, Plains-wanderer, seedsnipes [online]. IOC World Bird List v12.2 [cit. 2022-11-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. WEI, Chentao; SCHWEIZER, Manuel; TOMKOVICH, Pavel S. Genome-wide data reveal paraphyly in the sand plover complex (Charadrius mongolus/leschenaultii). Ornithology. 2022-02-12, roč. 139, čís. 2. Dostupné online [cit. 2022-11-16]. ISSN 0004-8038. DOI 10.1093/ornithology/ukab085. (anglicky) 
  4. a b c d Charadrius mongolus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22693855A93427510, 2016 [cit. 2021-11-09]. Dostupné online. DOI https://www.iucnredlist.org/species/22693855/93427510. (anglicky) 
  5. BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. S. 162. (anglicky) 
  6. MELVILLE, D. S. Lesser sand plover [online]. New Zealand Birds Online [cit. 2022-11-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. S. 149–151. (anglicky) 
  8. HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. S. 299–300. (anglicky) 

Literatura

editovat
  • BRAZIL, Mark. Field guide to the birds of East Asia : Eastern China, Taiwan, Korea, Japan and Eastern Russia. London: Christopher Helm, 2009. ISBN 978-0-7136-7040-0. (anglicky) 
  • HAYMAN, Peter; MERCHANT, John; PRATER, Tony. Shorebirds: an identification guide to the waders of the world. London: Croom Helm, 2011. ISBN 978-0-7136-3509-6. (anglicky) 
  • JOHNSGARD, Paul A. The plovers, sandpipers, and snipes of the world. Lincoln: University of Nebraska Press, 1981. Dostupné online. ISBN 9780803225534. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat