Kostel svatého Mikuláše (Nepomyšl)
Kostel svatého Mikuláše je římskokatolický kostel zasvěcený svatému Mikuláši v Nepomyšli v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Gotický kostel byl založen ve 14. století, ale dochovaná podoba je výsledkem barokních a pozdějších úprav. Hodnotné jsou fragmenty gotických maleb v interiéru.
| Kostel svatého Mikuláše v Nepomyšli | |
|---|---|
 Kostel svatého Mikuláše | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Nepomyšl |
| Souřadnice | 50°13′1,64″ s. š., 13°18′42,33″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Nepomyšl |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace: o bohoslužbách o Noci kostelů |
| Současný majitel | Městys Nepomyšl |
| Zasvěcení | svatý Mikuláš |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotický, barokní |
| Výstavba | 14. století |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | severovýchod |
| Stavební materiál | kámen a zdivo |
| Další informace | |
| Kód památky | 42850/5-1283 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie a stavební vývoj editovat
Nejstarší písemná zmínka o kostele je obsažena v konfirmačních knihách a vztahuje se k roku 1361. Tehdy si vyměnili místa dosavadní farář v Nepomyšli Jakub a farář z Hoštky Jan. Patronátní právo k nepomyšlskému kostelu měl tehdy Petr z Janovic, významný šlechtic, majitel blízkého Petrohradu.[2] Podle register papežských desátků platil kostel v letech 1369–1405 celkem 15 grošů ročně, což byl průměr.[3] V té době měl patřit do žlutického děkanátu.[4] Podle soupisu poddaných podle víry z roku 1651 nebyla fara obsazena a bohoslužby konal kněz odjinud. Kostel ale stále měl své jmění v podobě kapitálu a pozemků.[5] V roce 1662 byla nepomyšlská fara obnovena.[6] Za prvního duchovního správce byl ustanoven Johann Konrad Holzapfel.[7]
Podle podoby stavby a některých architektonických článků lze stavbu kostela uvést do souladu s první písemnou zmínkou o něm, tedy do poloviny 14. století.[8] Z té doby pochází loď, presbytář a přízemí věže. Na základě archeologického výzkumu, prováděného ve 2. desetiletí 21. století Vojtěchem Peksou, je pravděpodobné tvrzení, že stávající kamenný kostel měl dřevěného předchůdce.[9]
Studium písemností nepomyšlského velkostatku umožnilo přesné datování barokní přestavby kostela. Došlo k ní v letech 1706–1708.[10] Při ní byly zřízeny nové severní a jižní portály lodi a sakristie, navýšeno zdivo presbytáře a lodi a postavena věž. Původní lomená gotická okna byla nahrazena těmi stávajícími. Přístavek presbytáře v podobě oratoře je zřejmě pozdější, ale pochází rovněž z 18. století.
Během druhé poloviny 20. století kostel chátral a v roce 2007 byl uzavřen, a dokonce mu hrozila demolice. V roce 2011 kostel od římskokatolické církve získala městys Nepomyšl a následujícího roku zahájil rekonstrukční práce.[11] Roku 2015 byla obnovena zelená fasáda kostela, která respektovala barevnou úpravu z roku 1895.[12]
Odkryv a restaurování nástěnných maleb v kostele byly v roce 2021 vyznamenány cenou Patrimonium pro futuro za rok 2020, kterou udílí Národní památkový ústav (kategorie Restaurování památky).[13]
Stavební podoba editovat
Kostel je jednolodní stavba s obdélným půdorysem a pětiboce uzavřeným presbytářem podepřeným opěráky. V západním průčelí stojí hranolová věž s předsíní v přízemí a k severní straně presbytáře je přiložena sakristie s plochým stropem. Fasády jsou rozčleněné lizénami a segmentově zakončenými okny, která jsou zvýrazněna jednoduchými zalomenými šambránami. Strop v lodi je plochý a zdobený štukovým rámcem z první poloviny osmnáctého století. V západní části stojí zděná kruchta podklenutá třemi poli křížové klenby. Presbytář je od lodi oddělený mírně hrotitým vítězným obloukem a zaklenutý křížovou klenbou.[14]
Vybavení editovat
Hlavní portálový oltář je zděný a zdobí ho obraz od malíře Ludvíka Kohla darovaný kostelu v roce 1782. Zařízení doplňuje kamenná barokní křtitelnice, v níž je uložená cínová mísa původní křtitelnice z roku 1578. V presbytáři je osazený dětský figurální náhrobník Ludmily z Doupova z roku 1598. Ve věži jsou zvony z let 1592 a 1596, které nechali pro kostel pořídit bratři Štampachové ze Štampachu, kterým v té době Nepomyšl patřila.[15]
Koncem roku 2017 byly dokončeny restaurační práce nástěnných maleb a štukového retabula hlavního oltáře.[16] Restaurování maleb v lodi trvalo až do konce roku 2020. V presbytáři při něm byly odkryty fragmenty maleb světců ze 14. století a mariánského cyklu ze druhé poloviny 15. století. Nejcennější malby se však nachází v lodi. Je to pašijový cyklus na severní zdi, na zdi u vítězného oblouku výjevy Umučení 10 tisíc rytířů a svatého Jiří bojujícího s drakem. Na jižní zdi se nachází malba svatého Kryštofa.[11]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-08-26]. Identifikátor záznamu 155071 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ TINGL, František Antonín. Liber primus confirmationum ad beneficia ecclestica Pragensem per archidioecesim nunc proma vice typis editus 1354–1362. Praha: Eduard Grégr, 1867. 212 s. Dostupné online. S. 150.
- ↑ TOMEK, Wácslaw Wladiwoj (ed). Registra decimarum papalium čili registra desátků papežských z dioecézí pražské. Praha: Královská česká učená společnost, 1873. 108 s. Dostupné online. S. 71.
- ↑ ROTT, Wenzel (ed). Der politische Bezirk Podersam. Eine Heimatskunde für Schule und Haus. Podbořany: Verlag des Bezirkslehrervereines Podersam, 1902. 918 s. Dostupné online. S. 443. (Dále jen Rott 1902).
- ↑ ZAHRADNÍKOVÁ, Magda; ŠTREJNOVÁ. Soupis poddaných podle víry z roku 1651. Žatecko. Praha: Státní ústřední archiv v Praze, 2017. 761 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7469-072-3. S. 416.
- ↑ Archivní vademecum – Sbírka matrik [online]. Litoměřice: Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2023-03-30]. Dostupné online.
- ↑ Rott 1902, s. 444.
- ↑ LÍBAL, Dobroslav. Katalog gotické architektury v České republice do husitských válek. Praha: Unicornis, 2001. 607 s. ISBN 80-901587-8-1. S. 277.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav (ed.). Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 405.
- ↑ Skopec 2022, s. 409.
- ↑ a b STRNADOVÁ, Miroslava. Kostelík málem zanikl, objevené malby ho povýšily na cennou památku. iDnes.cz [online]. 2020-12-20 [cit. 2021-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Skopec 2022, s. 412.
- ↑ 20211111: Ceny Patrimonium pro futuro mají své vítěze, tisková zpráva Národního památkového ústavu, on-line (verif. 20211112).
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Nepomyšl, s. 466.
- ↑ Skopec 2022, s. 407.
- ↑ Restaurování v Nepomyšli [online]. Národní památkový ústav, 2018-01-02, rev. 2018-01-22 [cit. 2018-08-26]. Dostupné online.
Literatura editovat
- ŠELEMBA, Michal, Nepomyšl, kostel sv. Mikuláše: významné nálezy středověkých nástěnných maleb a architektonických prvků, in: Obrazy uctívané, obdivované a interpretované: Sborník k 60. narozeninám profesora Jana Royta, Univerzita Karlova, Praha 2015, s. 326–248, ISBN 978-80-7422-382-2
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mikuláše na Wikimedia Commons - Pořad bohoslužeb ve farním kostele sv. Mikuláše, Nepomyšl (katalog biskupství litoměřického)
- Bohoslužby ve farním kostele sv. Mikuláše, Nepomyšl na webu církev.cz/bohoslužby
- Kostel sv. Mikuláše – Nepomyšl u Podbořan 2. díl seriálu Sakrální památky [online]. Historie v terénu – Litvínovsko, 2023-02-04 [cit. 2023-02-04]. Dostupné online.
