Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské a dominikánský klášter ve Splitu

Kostel a klášter ve Splitu

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské, respektive svatého Dominika a dominikánský klášter ve Splitu (chorvatsky Crkva i samostan sv. Katarine (sv. Dominika) u Splitu) je římskokatolický kostel s klášterem v chorvatském Splitu. Nachází se přímo naproti Stříbrné bráně Diokleciánova paláce na adrese Hrvojeva 2 ve čtvrti Grad. Celý objekt je chráněn jako kulturní statek a nemovitý kulturní majetek s označením Z-4645. [1]

Kostel a klášter svaté Kateřiny ve Splitu
Místo
StátChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
ObecSplit
LokalitaGrad
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevkatolicismus
Diecézearcidiecéze splitsko-makarská
ZasvěceníKateřina Alexandrijská a Svatý Dominik
Architektonický popis
Stavební slohgotika, baroko
Výstavba17. století
Další informace
AdresaHrvojeva 2, Split-Grad
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis objektu editovat

Budova dnešního kostela sv. Kateřiny Alexandrijské s klášterem byly postaveny v 17.20. století,[1] nicméně klášterní komplex má daleko starší původ. Byl vybudován ve středověku na místě raně křesťanského kostela téhož zasvěcení v 5.6. století, který byl zničen v době opevňování města v krétské válce (1645–1669). Po odeznění válečné situace byl v letech 1666-1682 kostel i klášter přestavěn v barokním slohu.

Dnešní podoba je výsledkem zásadních úprav z let 1932-1934, kdy byl kostel rozšířen a barokní zvonice zbourána. V roce 1944 byl klášter částečně zničen spojeneckým bombardováním Splitu.

Kostel má barokní oltáře s malbami, mezi nimiž vynikají díla Matyáše Ponzoniho-Pončuna a Sebastiana Devity.

V letech 2007-2010 proběhla rekonstrukce kostela a kláštera. [2]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Crkva i samostan sv. Katarine (sv. Dominika) u Splitu na chorvatské Wikipedii.

Externí odkazy editovat

  1. a b [1]
  2. Pretraživanje Registra kulturnih dobara Republike Hrvatske Ministarstvo kulture i medija RH. Pristupljeno 29. rujna 2020. Sadržaj preuzet uz dopusnicu.