Krétská válka (1645–1669)
Krétská válka byla v pořadí již pátou z osmansko-benátských válek. Probíhala v letech 1645–1669 mezi Benátskou republikou (s jejími spojenci Maltézským řádem, Papežským státem a Francií) a Osmanskou říší, již podporovaly arabsko-berberské státy severní Afriky. Bojovalo se především o ostrov Kréta, tehdy v držení Benátek. Největší bitvy se odehrály okolo pevnosti Candia (dnes Heráklion). Další významnou frontou války byla Dalmácie, řada námořních střetů proběhla také v Egejském moři. Válka skončila vítězstvím Osmanské říše. V bojích zahynulo asi 30 000 Benátčanů a 118 000 Turků.[1]
| Krétská válka (pátá osmansko-benátská válka) | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Osmansko-benátské války | |||||||||
.jpg) Bitva mezi benátskou a osmanskou flotilou u Fókaie roku 1649, obraz Abrahama Beerstratena (1656) | |||||||||
| |||||||||
| strany | |||||||||
 Osmanská říše
|
 Benátská republika
| ||||||||
| velitelé | |||||||||
|
| ||||||||
| síla | |||||||||
| 118 754 mužů
|
30 985 mužů
| ||||||||
| ztráty | |||||||||
| neznámé | neznámé | ||||||||
Průběh válkyEditovat
Válku začali Osmani, když jako záminku použili pirátský útok loďstva Maltézského řádu proti konvoji obchodních lodí plujícím z Konstantinopole do Alexandrie a obvinili Benátčany, že poskytují maltézským lodím možnost přistávat na Krétě.[2] Ačkoli Turci většinu Kréty dobyli již v prvních několika letech války, pevnost Candia úspěšně odolávala. Její dlouhodobé obléhání donutilo obě strany učinit z války "válku zásobovací". Zejména pro Benátčany spočívala jejich jediná naděje na vítězství v přerušení zásobovacích toků nepřítele. Válka se proto změnila v řadu námořních střetů. Benátkám pomáhaly různé západoevropské národy, které, povzbuzovány papežem, posílaly muže, lodě a zásoby „na obranu křesťanství“. Po celou dobu války si Benátky udržovaly celkovou námořní převahu, vyhrávaly většinu námořních bitev, ale jejich snaha o blokování Dardanel byla úspěšná jen částečně a Republika nikdy neměla dostatek lodí, aby plně přerušila tok dodávek na Krétu. Osmanům zase komplikovaly situaci domácí nepokoje (vzpoura janičárů) a zhoršující se situace na evropském válčišti (viz Velká turecká válka). Válka se proto táhla. Protahovaný konflikt nakonec vyčerpal benátskou ekonomiku. Osmané dokázali na Krétě udržet své síly a oživit ofenzivu pod schopným vedením rodiny Köprülüů, která držela v té době úřad velkého vezíra. V roce 1666 tak Osmani zahájili poslední a nejkrvavější fázi obléhání Candie, která trvala déle než dva roky. Skončila benátským odevzdáním pevnosti a celkovým osmanským vítězstvím ve válce. V mírové smlouvě si Benátky vymohly jen zachování několika izolovaných ostrovních pevností na Krétě, v Dalmácii naopak dosáhly určitých teritoriálních zisků. Benátská touha po pomstě vedla, sotva o 15 let později, k další válce, v níž Republika zvítězila. Krétu však už nikdy nedobyla. Ta zůstala pod osmanskou kontrolou až do roku 1897, kdy se stala nezávislým státem, než byla v roce 1913 připojena k Řecku.
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cretan War (1645–1669) na anglické Wikipedii.
- ↑ PAOLETTI, Ciro. A Military History of Italy. [s.l.]: ABC-CLIO 570 s. Dostupné online. ISBN 978-0-313-03887-7. (anglicky) Google-Books-ID: Uz8eiwzEMHQC.
- ↑ ÁGOSTON, Gábor; MASTERS, Bruce Alan. Encyclopedia of the Ottoman Empire. [s.l.]: Infobase Publishing 689 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4381-1025-7. (anglicky) Google-Books-ID: QjzYdCxumFcC.
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krétská válka (1645–1669) na Wikimedia Commons
