Wikipedie

Kokrhel větší

druh rostliny

Kokrhel větší (Rhinanthus major, někdy též Rhinanthus serotinus) je jednoletá poloparazitická bylina, kvetoucí citrónově žlutě.

Jak číst taxoboxKokrhel větší
alternativní popis obrázku chybí
Kokrhel větší (Rhinanthus major)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďzárazovité (Orobanchaceae)
Rodkokrhel (Rhinanthus)
Binomické jméno
Rhinanthus major
L., 1753
Synonyma
  • Rhinanthus serotinus
  • Rhinanthus angustifolius
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení kokrhele většího

Druh se značnou vnitrodruhovou variabilitou, klasifikace je problematická. Čeští a slovenští autoři (M. Smejkal 1981, J. Dostál 1989, Dostál a Červenka 1992) považují za nomenklaturní typ Rhinanthus major var. serotinus Schönh. a pro tuto taxonomickou skupinu uplatňují jméno Rhinanthus serotinus (Schönh.) Oborny.[1] Autoři Flóry Slovenska považují za nomenklaturní typ Rhinanthus serotinus (Schönh.) Oborny, který zahrnuje:

  • ekotyp letní až pozdní R. serotinus subsp. serotinus (syn. R. major sub. serotinus) (Schönh.) Soó 1929
  • ekotyp horský R. serotinus subsp. lycae (Soó) Dostál
  • ekotyp jarní R. serotinus subsp. grandiflorus (Wallr.) Janch.
  • ekotyp letní R. serotinus subsp. aestivalis (N. W. Zinger) Dostál
  • ekotyp letní až pozdní R. serotinus subsp. polycladus (Chabert) Dostál[2]

Rozšíření editovat

Vyskytuje se, vyjma severské a středomořské oblasti, v celé Evropě, od Francie na západě po evropské Rusko na východě. Dále jeho areál pokračuje přes sever Malé Asie, Kavkaz a západní Sibiř do Střední Asie. Je rozšířen sice na velkém území, ale jeho výskyt je ostrůvkovitý a místy sporadický.

V ČR se vyskytuje téměř na celém území, ale značně nerovnoměrně. Někde je vzácný nebo zcela chybí, naopak nejintenzivněji roste v oblastech Šumavy, Novohradských a Železných hor. Objevuje se od nížin až po nadmořskou výšku 1160 m.[3][4][5]

Ekologie editovat

Roste na různých typech luk, pastvin, vysokostébelných niv, polí, po okrajích lesů, křovin a cest v hlinitých i písčitých půdách. Je kořenový poloparazit, který od hostitelské rostliny získává vodu s rozpuštěnými minerálními látkami a zbytek asimilátů si vytváří fotosyntézou. Rostlina kvete od května do září.[6][7]

Popis editovat

 
květy

Jednoletá rostlina s přímou, hustě větvenou, zpravidla fialově čárkovanou lodyhou vysokou 10 až 80 cm. Je porostlá přisedlými listy úzce kopinatými až eliptickými, dlouze zašpičatělými a po obvodě pilovitými. Listeny má trojúhelníkovité, tupě špičaté, u báze nejširší a po obvodě zubaté; spodní jsou zelené a horní žlutozelené, červenavé nebo fialově naběhlé.

Květenství je krátký, hustý hrozen složený z osmi až dvanácti oboupohlavných květů. Lysý kalich je světle zelený až načervenalý, za květu úzce vejčitý a za plodu nafouklý, s ostře špičatými cípy. Dvoupyská, citrónově žlutá, 1,5 až 2 cm dlouhá koruna má centimetrovou trubku mírně prohnutou vzhůru. Dolní pysk bývá za plného květu přitlačen k mírně vyklenutému hornímu a ústí koruny je tím zavřeno nebo jen mírně pootevřeno. Světlé nitky nesou tmavě fialové prašníky; lysý semeník má světlou čnělku s kulovitou bliznou.

Plody jsou 12 mm velké tobolky obsahující několik plochých semen s křídlatým lemem 1 mm širokým. Semena dozrávají v závislosti na klimatických podmínkách od začátku června. Když tobolka pukne, semena v ní zůstávají, dokud nejsou vytřesena větrem, divokou zvěří, dobytkem nebo zemědělskou technikou. Po tu dobu v tobolce lehce chřestí – odtud slovenské rodové jméno „štrkáč“. Přestože semena mají blanitý lem, nebývají ani s přispěním větru zanášena od mateřské rostliny dále než 1,3 m, nejdále jsou šířena zemědělskými stroji nebo při svozu sena. Semena mohou uzrát i tři dny po posečení rostliny.[8][3][4][7][9]

Rozmnožování editovat

Kokrhel větší se rozmnožuje výhradně semeny. Po chladné zimní stratifikaci semena klíčí již při teplotě 4 °C až 10 °C, a to nezávisle na přítomnosti hostitelské rostliny. Nejbližší období po vyklíčení do stadia semenáčku je pro rostlinu nejkritičtější; rostlina má malou schopnost získávat a využívat anorganické látky z půdy a je citlivá na sucho a zastínění. Semenáček postupně vyvine speciální, do 10 cm dlouhé kořínky, které najdou kořeny hostitelské rostliny, proniknou do jejího xylému a pomocí haustorií se připojí do cévního systému, odkud čerpají vodu s rozpuštěnými minerály. Parazitují nejčastěji na rostlinách z čeledi lipnicovitých a bobovitých. Pokud se semenáčku nepodaří propojit s dárcovskou rostlinou, roste jen chabě, brzy usychá a nikdy nevykvete.[3][10]

Význam editovat

Stejně jako ostatní druhy rodu kokrhel škodí kokrhel větší hostitelským rostlinám tím, že jim odčerpává živiny. (Rostliny jsou menšího vzrůstu a oslabena je i tvorba semen.) Způsobené škody však bývají malé, pokud není kokrhel rozšířen abnormálně.

Nejčastějšími hostiteli poloparazitů jsou trávy (Poaceae – lipnicovité) – potlačení dominance trav podporuje růst bylin, které se proti parazitaci dovedou bránit. Vlivu poloparazitů lze tedy využít k obohacení degradovaných luk o slabé konkurenty trav. V ČR probíhají experimenty testující možnost potlačit silně rozšířenou třtinu křovištní pomocí kokrhele většího a kokrhele luštince (Rhinanthus alectorolophus).[6][7]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2 [online]. Bratislava: Veda, 1997 [cit. 2019-08-07]. S. 438. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  2. ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2 [online]. Bratislava: Veda, 1997 [cit. 2019-08-07]. S. 439–440. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  3. ↑ a b c MRÁZEK, Tomáš. Kokrhel větší. Botany.cz [online]. Rev. 30. 12. 2011 [cit. 15.05.2017]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b HRONEŠ, Michal. Kokrhel větší. Natura Bohemica [online]. Rev. 23. 7. 2009 [cit. 15.05.2017]. Dostupné online. 
  5. ↑ HASSLER, M. Rhinanthus serotinus. Catalogue of Life [online]. Rev. 2017 [cit. 15.05.2017]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. ISSN 2405-8858. (anglicky) 
  6. ↑ a b KLIMEŠOVÁ, Jitka. Jak to je, když vám někdo pije vodu. S. 110–113. Vesmír [online]. 14. 2. 2008 [cit. 15.05.2017]. Čís. 2, s. 110–113. Dostupné online. ISSN 1214-4029. 
  7. ↑ a b c KŘEČEK, Tomáš. Schopnost kokrhele menšího (Rhinanthus minor L.) parazitovat na vybraných druzích trav .... Brno, 2015 [cit. 15.05.2017]. Diplomová práce. Mendelova univerzita v Brně. Vedoucí práce Stanislav Hejduk. Dostupné online.
  8. ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2 [online]. Bratislava: Veda, 1997 [cit. 2019-08-07]. Kapitola Štrkáč neskorý, s. 437–445. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky) 
  9. ↑ RYBKA, Vlastík. Naše květena: Ottova encyklopedie. Vlhké louky. Praha: Ottovo nakl., 2015. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Kokrhel větší, s. 262–263. 
  10. ↑ MUDRÁK, Ondřej. Vliv kosení a hnojení na poloparazitické druhy Rhinanthus minor a Rhinanthus major. České Budějovice, 2004 [cit. 15.05.2017]. Bakalářská práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí práce Jan Lepš. Dostupné online.

Literatura editovat

  • DOSTÁL, Josef. Nová Květena ČSSR. 2. [díl]. Praha: Academia 1989. S. 765–1548. ISBN 80-200-0095-X.
  • DOSTÁL, Josef a ČERVENKA, Martin. Veľký kľúč na určovanie vyšších rastlín. 2. [diel]. Bratislava: Slov. ped. nakl., 1992. S. 784–1567. ISBN 80-08-00003-1.
  • GOLIAŠOVÁ, Kornélia, ed. Flóra Slovenska. V/2, Angiospermophytina, Dicotyledonopsida, Scrophulariales, Plantaginales. Bratislava: Veda, 1997. 633 s. ISBN 80-224-0481-0. Dostupné také z: https://bibdigital.rjb.csic.es/viewer/15093/?offset=9#page=438&viewer=picture&o=bookmark&n=0&q=
  • RYBKA, Vlastimil. Naše květena: Ottova encyklopedie. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakl., 2015. 552 s. ISBN 978-80-7451-441-8.
  • SMEJKAL, Miroslav. Komentovaný katalog moravské flóry. Brno: Univerzita J. E. Purkyně, 1981. 301 s.

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kokrhel_větší&oldid=22888949“