Otevřít hlavní menu

Klokan uzdičkový (Onychogalea fraenata) je ohrožený druh vačnatce z čeledi klokanovitých, vyskytující se pouze ve třech malých, izolovaných oblastech v Queenslandu v Austrálii. Jeho populace stále rychle klesá. Celkový počet jedinců ve volné přírodě se odhaduje na méně než 1100 kusů.[2]

Jak číst taxoboxKlokan uzdičkový
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše Živočichové (Animalia)
Kmen Strunatci (Chordata)
Podkmen Obratlovci (Vertebrata)
Třída Savci (Mammalia)
Podtřída Vačnatci (Marsupialia)
Řád Dvojitozubci (Diprotodontia)
Čeleď Klokanovití (Macropodidae)
Podčeleď Onychogalea
Binomické jméno
Onychogalea fraenata
(Gould, 1841)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

V době evropské kolonizace Austrálie byl klokan uzdičkový běžné zvíře, vyskytující se podél východního pobřežní Austrálie. Obzvláště se vyskytoval podél řeky Murray, přes Nový Jižní Wales, až po Charters Towers v Queenslandu.[3]

Počet jedinců začal výrazně klesat ke konci 19. a na počátku 20. století; mezi lety 1937 a 1973 se dokonce spekulovalo o tom, že klokan uzdičkový zcela vymřel. Bylo to způsobeno přeměnou luk a lesů, kde klokani žili, na pastviny pro ovce a dobytek. Po přečtení článku v časopise o vyhynulých druzích v Austrálii se ozvalo několik obyvatel oblasti Dingo v Queenslandu, kteří tvrdili, že zde pořád žijí.[4] To bylo později potvrzeno a pro zachování klokana uzdičkového připadly tyto pozemky národnímu parku Taunton. Současný rozsah oblasti výskytu tohoto klokana je méně než 5 % z původního rozsahu.[2] 

Od svého znovuobjevení byl klokan uzdičkový chráněn pro obnovení životaschopné populace. Mnoho jedinců bylo odchyceno a byli chováni a rozmnožováni v zajetí. Chov v zajetí umožnil vytvoření tří větších skupinek; dvě byly umístěny do národního parku, ta třetí byla soukromá. Přestože je zvíře stále ohrožené, je často hubeno jako škůdce nebo pro svoji kožešinu. Za snižování jejich počtů může i predace.

VzhledEditovat

Tento klokan malého vzrůstu je pojmenován po charakteristické bílé „uzdě“, linii, která mu začíná na krku, pokračuje kolem ramen a končí téměř na břiše. Mezi další charakteristické vzhledové vlastnosti patří černý pruh běžící dolů mezi lopatkami, velké oči a bílé pruhy na tvářích, které je možné vidět i u jiných druhů klokanů. Srst je na hřbetě tmavě šedá, téměř černá a po bocích směrem dolů světlá, až na břiše je téměř bílá.

Klokan uzdičkový může dorůst až jednoho metru na délku, z čehož polovinu tvoří ocas. Váží 48 kg. Samice jsou o něco menší než samci, přesto je zde jen nevýrazný pohlavní dimorfismus.

„Nail-tail“ je zvláštnost charakteristická pro dva další druhy klokanů: klokana hrotochvostého (Onychogalea unguifera) a vyhynulého klokana měsíčitopásého (Onychogalea lunata). Jedná se o zvláštní útvar na konci ocasu, který zdánlivě připomíná hřebík.

ChováníEditovat

Klokani uzdičkoví jsou nejaktivnější během noci a za soumraku. Den obvykle stráví spaním v dutinách stromů nebo schovaní mezi keři a vysokými travinami. Jsou to plachá zvířata, která nevyhledávají kontakt s člověkem a jen těžko se dají ochočit. Tvoří malé skupiny okolo čtyř jedinců, ale jsou schopní žít i samotářsky. Pokud je klokan uzdičkový odchycen, lehne si a nehýbe se, čímž vytváří dojem, že je mrtvý.

Samice jsou březí okolo 23 dnů a rodí se jedno mládě, které zůstává v matčině vaku po čtyři měsíce. Samci se nijak o své potomky nestarají.

PredátořiEditovat

Za snižování populace klokana uzdičkového můžou i predátoři, jsou to hlavně dingové, lišky a divoké kočky.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bridled nail-tail wallaby na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-10]
  2. a b The IUCN Red List of Threatened Species. IUCN Red List of Threatened Species [online]. [cit. 2018-12-28]. Dostupné online. DOI:10.2305/iucn.uk.2016-1.rlts.t15330a21958130.en. (anglicky) 
  3. GOULD, John. An Introduction to the Mammals of Australia. 1. vyd. London: Taylor and Francis, 1863. 51 s. Dostupné online. S. 41. (anglicky) 
  4. GORDON, G; LAWRIE, BC. The Rediscovery of the Bridled Nail-Tailed Wallaby, Onychogalea fraenata (Gould) (Marsupialia: Macropodidae). Wildlife Research. 1980-01-01, roč. 7, čís. 3, s. 339–345. Dostupné online [cit. 2016-02-27]. 

Externí odkazyEditovat