Kladrubce
Vesnice Kladrubce leží v okrese Plzeň-jih a spadá pod město Kasejovice. Své jméno odvozuje své jméno od rubání klád, čili porážení lesa. V roce 2011 zde trvale žilo 61 obyvatel.[3]
Kladrubce | |
---|---|
Kaple svaté Anny | |
Lokalita | |
Charakter | malá vesnice |
Obec | Kasejovice |
Okres | Plzeň-jih |
Kraj | Plzeňský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 49°29′3″ s. š., 13°40′50″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 76 (2021)[1] |
Katastrální území | Kladrubce (5,91 km²) |
PSČ | 335 44 |
Počet domů | 39 (2011)[2] |
Kladrubce | |
Další údaje | |
Kód části obce | 65293 |
Kód k. ú. | 665291 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
editovatPrvní písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1227.[4] Již ve 13. století ves náležela ke statku kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. V roce 1305 byla vyměněna spolu s jinými okolními vesnicemi za jiné, klášteru bližší obce.[zdroj?!] Ve 14. století byla v Kladrubcích vystavěna tvrz, která se pak stala původištěm Sádlů z Kladrubec, vladycké rodiny rozšířené v jižních Čechách. K jejich předkům patřil Jošt z Kladrubec, jenž prodal roku 1380 popluží Oldřichovi, Janovi a Lvovi z Kladrubec. Syny prvních dvou byli Otík a Jindřich.[5]
Otík z Kladrubec daroval roku 1412 hvožďanskému kostelu kopu grošů. Po smrti Jana (1410) spadl statek do rukou krále, který jej daroval Mstidruhovi z Adlaru (1409–1438; byl čeledínem u krále Václava[zdroj?!]), který byl ještě roku 1414 pánem na Kladrubcích.[5] V roce 1418 byl Mikuláš, kněz z Kladrubec, patronem kostela v Budislavicích. V roce 1490 Kladrubce náležely už jiné vladycké rodině.[zdroj?!] V roce 1505 držel Kladrubce Jan Cukr z Tamfeldu (měl manželku Annu z Hodušic), po něm v letech 1527–1532 Ratiboř z téhož rodu. Johanka Dašická z Tamfeldu je prodala Janu Běškovci z Běškovic. Po tomto následoval Jan Strojetický ze Strojetic, jenž zemřel v roce 1543[6] a jehož synové Václav a Bořivoj prodali Kladrubce roku 1546 Petrovi Trautenbergéři ze Tří Dvorů.[5] Roku 1557 jej měli bratři Jindřich a Sigmund, a roku 1579 Jindřich sám.[zdroj?!] Jeho dcera byla Dorota, která Kladrubce zapsala manželu svému Krištofu Oldřichovi z Burgsdorfu. Ten je vydal roku 1603 směnou[zdroj?!] za dům na Hradčanech, Volfovi Novohradskému z Kolovrat, pánu na Lnářích.[5] Od té doby zůstali Kladrubce při lnářském panství až do roku 1850.
Bývalé rytířské sídlo bylo ještě v roce 1675 v dosti dobrém stavu.[zdroj?!] Bylo zbudované z kamene a se šindelovou střechou. Uvnitř bylo několik světnic,[5] z nichž byla poté učiněna ratejna.
O místních rybnících jsou první zmínky z roku 1661: „Ohrazenice na 10 kop, Chocholouš na 6 kop a jiný nad Chocholoušem a Kladrubecký na 30 kop. Pod „velkým“ stál již v roku 1617 mlýn, zvaný Dobšův. Druhý mlýn, zvaný Nový, byl vystavěn někdy na počátku 18. století. Později byl mlýn zrušen a zůstala pouze pila.“
Pamětihodnosti
editovat- Kaple svaté Anny
Reference
editovat- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 243.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 304.
- ↑ a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Lnářsku, s. 264.
- ↑ Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 24. Staroženské-Šyl. Praha: J. Otto, 1906. 901 s. Dostupné online. Heslo Strojetický, s. 264–265.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kladrubce na Wikimedia Commons
- Webové stránky vesnice
- Kladrubce v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)