Kentau
Kentau kazašsky Кентау je město v Turkestánské oblasti v Kazachstánu. Nachází se na jižním úpatí hřebene Karatau, 24 km severovýchodně od města Turkestán a 190 km od Šymkentu. V roce 2021 zde žilo 70 347 obyvatel.
| Kentau Кентау | |
|---|---|
 Kentau | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 43°31′1″ s. š., 68°30′16″ v. d. |
| Nadmořská výška | 436 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+6 |
| Stát |  Kazachstán |
| Oblast | Turkestánská |
  Kentau Kentau, Kazachstán | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 71,04 km² |
| Počet obyvatel | 70 347 (2021) |
| Hustota zalidnění | 990,2 obyv./km² |
| Etnické složení | Kazaši, Uzbeci |
| Náboženské složení | islám |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | Tasov Žandos Kalmurzajevič |
| Vznik | 1955 |
| Oficiální web | e-kent |
| Telefonní předvolba | +7 72536 |
| PSČ | 160400 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Geografie editovat
Zeměpisná poloha editovat
Kentau se nachází v jižním Kazachstánu v Turkestánské oblasti, 24 km severovýchodně od města Turkestán. Leží při jižním úpatí Karatau, což je severozápadní výběžek Ťan-šanu. V okolí Kentau jsou ložiska polymetalických rud. Na západní hranici města se nachází bývalý povrchový důl Mirgalimsaj, kde se těžil baryt, olovo, zinek a stříbro. Dnes je důl odstaven a částečně zaplaven vodou.
Klima editovat
Kentau má chladné semiaridní podnebí. Léta jsou zde horká a suchá, průměrná letní teplota je 26 °C. Celoročně je zde velmi málo srážek, většina z nich spadne v zimě a na jaře. Roční úhrn srážek se pohybuje kolem 220 mm.
Historie editovat
Předsovětské období editovat
V blízkosti Kentau se nachází starý důl, kde se našly zbytky hornických nástrojů z 9. století.[1] První písemné zdroje o oblasti budoucího města sahají do 13. století, kdy se zde těžila měď, stříbro a olovo. V 19. století do oblasti pronikli první ruští podnikatelé. První ruský důl zde otevřel orenburský obchodník Pervušin, který zde těžil olovo ale jen několik let. Po něm se zde objevili obchodníci Ivanov a Babatajev, kteří vyměňovali s domorodci knoflíky, špendlíky a další drobnosti za cenné suroviny. Otevřeli zde ruské doly, kde se pracovalo s obyčejným krumpáčem, vsedě nebo vleže. Ruda se vytahovala ručně v pytlích.[2]
Sovětské období editovat
V roce 1917, krátce po říjnové revoluci, byl založen důl Ačisaj, kde se těžilo olovo. Ačisaj v kazaštině znamená hořké údolí. Skutečný rozvoj těžby v oblasti přišel až ve 20. letech 20. století, kdy do oblasti dorazila expedice vedená geologem Kňazevem. V tajné zprávě z roku 1929 se uvádí, že tato oblast je nejdůležitější těžební oblastí v celém SSSR a doporučuje se urychlený rozvoj. V roce 1941 objevil horník Mirgalim Fachrezitdinov nová velká ložiska olova a důl byl po něm pojmenován Mirgalimsaj. Již na začátku 50. let se tento důl stal jedním z největších na světě.[2]
Doly a osady kolem nich budovali japonští váleční zajatci, Řekové, kazašští horalé, Tataři, Čečenci a židé deportovaní z Gruzie. Z celého SSSR byly do důlních osad posíláni důlní odborníci. Do roku 1949 většinou všichni bydleli jen ve stanech a provizorních dřevěných barácích. V roce 1949 Pjotr Stavrovič Kuimsar, který byl vyhnán jako nepřítel lidu z Gruzie, začal s výstavbou dvoupatrových domů ve městě. Když bylo v 50. letech 20. století dovoleno Řekům se vrátit do své vlasti, odmítli a rozhodli se v důlních osadách zůstat. V roce 1952 byla založena hornická osada Mirgalimsaj, která je považována za začátek dnešního města.[2]
Dne 1. srpna 1955 došlo ke sloučení hornických osad Kantagi a Mirgalimsaj a tím vzniklo dnešní město Kentau, které ten den získalo i městská práva.[3] Město, které se pyšnilo, že v něm žije 44 národností, se rychle rozrůstalo a v roce 1959 v něm již žilo 38 000 obyvatel. Ekonomika města byla téměř výhradně zaměřena na těžbu, největším zaměstnavatelem Achčisajský Polymetalický kombinát. V roce 1959 Rada ministrů Kazašské SSR rozhodl v Kentau založit továrnu na výrobu transformátorů. V roce 1965 byl zahájen provoz širokorozchodné železnice spojující Kentau s Turkestánem.
V roce 1971 byl schválen plán rozvoje města, podle kterého měly pětipodlažní panelové domy charakterizovat panoráma města. Díky těmto budován od počátku Kentau vypadalo jako skutečné město a ne jak například sousední Turkestán, který vypadal i přes větší počet obyvatel jako shluk venkovských osad.[4]
Kazašské období editovat
Po rozpadu SSSR došlo během několika let k zavření většiny dolů v Kentau, největší průmyslové podniky ve městě zkrachovaly. Největší důl Mirgalimsaj byl zavřen v roce 1996, Achčisajský Polymetalický kombinát i přes státní pomoc zkrachoval v roce 1997 a o práci přišlo 13 000 zaměstnanců, kteří již měsíce nedostávali mzdu. Deseti tisíce obyvatel se vystěhovali, Rusové do Ruska, Řekové do Řecka a židé do Izraele. Do uvolněných bytů se stěhovali především kazašští a uzbečtí vesničané.[5] Kentau se říkalo město duchů.[6]
Od roku 2000 se město začalo ekonomicky vzpamatovávat. V roce 2003 indická společnost NEPS India Limited na kopci Kotyr-Bulak, v blízkosti Kentau, postavila první větrnou elektrárnu v celém Kazachstánu.[7]
V roce 2017 byla vytvořena společná čínsko-kazašská důlní a hutní společnost MMC Achisai, která postupně otvírá desetiletí uzavřené doly ve městě a hledá nová ložiska rud.[8]
Na začátku 20. let 21. století se Kentau potýkalo s problémem zaměstnanosti. Většina obyvatel města dojíždí za prací do Turkestánu, v Kentau chybí firmy, které by zaměstnávaly místní obyvatele.[9]
Obyvatelstvo editovat
První obyvatelé v sovětských dobách byli především přistěhovalci z evropské části SSSR - Rusové, Řekové, Němci, ale také Korejci, židé z Gruzie, Čečenci. Později se přistěhovávali Kazaši, Uzbeci, Baškiři a Tataři.[10]
Po rozpadu SSSR došlo k odlivu obyvatel evropského původu.
V roce 2021 zde žilo 70347 obyvatel následujícího národnostního složení:
- Kazaši (56,86 %)
- Uzbeci (39,62 %)
- Rusové (2,00 %)
- Tataři (0,61 %)
- Ázerbájdžánci (0,28 %)
Ekonomika editovat
V Kentau a jeho okolí se stále těží kovové rudy. Nejvýznamnějším zaměstnavatelem ve městě je továrna na transformátory Kentau (Кентауский трансформаторный завод). Pracuje tam kolem 1000 lidí a společnost je jedním z největších výrobců transformátorů ve Střední Asii.
Galerie editovat
-
Ulice v Kentau (2007) -
Kentau (2007) -
Typické kentauské podlažní budovy (2007) -
Kentau v podhůří Karatau (2007) -
Brána do městského parku (2007) -
Památník japonským válečným zajatcům (2007) -
Uzavřený důl Mirgalimsaj (2007) -
Prodejkyně mléka v Kentau (2007)
Partnerská města editovat
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Кентау na ruské Wikipedii a Kentau na německé Wikipedii.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Қазақ энциклопедиясы. 3. vyd. Almaty: Казахстан - Национальная энциклопедия, 2005. S. 213.
- ↑ a b c "Кентау: город сбывшихся надежд" / Статьи, интервью, репортажи / Сервер Казах.ру. www.kazakh.ru [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-06-10.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 359.
- ↑ Город Кентау — одновременно прекрасный и ужасный. yvision.kz [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b Хроника независимости г.Кентау. kentuki.kz [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Кентау: от моногорода до города-спутника [online]. 2022-06-03 [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Хроника независимости города Кентау. kentuki.kz [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné online.
- ↑ Залежи рассыпного золота в Кентау [online]. 2018-11-08 [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ Проблемы решим поэтапно, а потенциал Кентау будет возрастать [online]. 2022-08-12 [cit. 2022-10-01]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ babon.sitecity.ru. babon.sitecity.ru [online]. [cit. 2022-10-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-12-02.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kentau na Wikimedia Commons
