Kateřina z Boloně

italská klariska, svatořečená 1712

Svatá Kateřina z Boloně (rozená Caterina de 'Vigri, 8. září 1413, Bologna, Itálie9. března 1463, Bologna, Itálie)[1] byla italská jeptiška, klariska, spisovatelka, učitelka noviců, mystička a umělkyně. Je patronka umělců a byla uctívána téměř tři století ve své rodné Boloni, než byla formálně kanonizována v roce 1712. Svátek má 9. března.

Svatá
Kateřina z Boloně
panna, mučednice
Svatá Kateřina z Boloně vystavená ve své kapli
Svatá Kateřina z Boloně vystavená ve své kapli
Církevřímskokatolická
SídloFerrara, Bologna
Jmenování1712
Zasvěcený život
Hnutíklariska
Benedikce abatyše1456
Osobní údaje
Rodné jménoCaterina de' Vigri
ZeměItálie
Datum narození8. září 1413
Místo narozeníBologna, Itálie
Datum úmrtí9. března 1463 (ve věku 49 let)
Místo úmrtíBologna, Itálie
Národnostitalská
Významné díloSette armi spirituali, 1475
Svatořečení
Beatifikace1524
Bazilika svatého Petra
beatifikoval papež Klement XI.
Kanonizace22. května 1712
Svátek9. března
Uctívána církvemiPravoslavní, Anglikáni, Luteránské církve, Římskokatolická církev
Patronkaměsta Boloně
Boje proti pokušení
Umělců
Svobodného umění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Madonna s dítětem, dílo dříve připisované Kateřině z Boloně
Sette armi spirituali, 1475

ŽivotopisEditovat

Kateřina pocházela ze zámožné rodiny. Byla dcerou Benvenuty Mammolini z Boloně a notáře Giovanniho Vigriho, který pracoval pro Niccolu III. d’Este, markýze z Ferrary.[1] Kateřina byla vychována u jeho dvora jako dvorní dáma jeho manželky Parisiny d'Este (popravena 1425) a stala se celoživotní přítelkyní jeho dcery Margherity d'Este (zemřela 1478).[2] Během této doby získala určité vzdělání ve čtení, psaní, hudbě, hře na violu a měla přístup k rukopisům dvorní knihovny rodiny d'Este.[3]

V roce 1425 markýz Niccolo III. nechal svou ženu Parisinu d'Este popravit pro nevěru, které se dopustila se svým nevlastním synem Ugo d'Este.[pozn. 1] Kateřina poté opustila dvůr a připojila se k laické komunitě bekyň. Ženy žily způsobem života podobným řeholníkům a v této komunitě se řídily augustiniánskou řeholí. Nebyly ale jednotné v tom, zda se místo ní nemají řídit řeholí františkánskou, což se nakonec stalo.[4] V roce 1431 byla bekináž přeměněna na klášter chudých klarisek Corpus Domini, který se z počtu 12 žen v roce 1431 rozrostl do konce 15. století na 144 ženy.[5] Jako klariska žila Kateřina v klášteru Corpus Domini ve Ferraře po většinu svého života, od roku 1431 do roku 1456. Sloužila jako učitelka novicek. Byla vzorem zbožnosti a dělala zázraky a měla několik vizí Ježíše Krista, Panny Marie, Thomase Becketa a Sv. Josefa. Také měla prorocká vidění, jako například pád Konstantinopole v roce 1453. Napsala řadu náboženských pojednání a kázání a vytvářela kopie svého breviáře.

V roce 1455 františkáni a vládci Boloně požádali, aby se Kateřina stala abatyší nového konventu, který měl být založen v Boloni s názvem Corpus Domini. V červenci 1456 Kateřina opustila Ferraru spolu s 12 sestrami, aby novou komunitu založila a zůstala v Boloni až do smrti 9. března 1463. Byla pohřbena na hřbitově konventu, ale po osmnácti dnech se z jejího hrobu linula sladká vůně. Její hrob byl otevřen a její tělo bylo přeneseno do kaple, kde zůstává vystaveno za skle, vzpřímeně sedící ve svém řeholnickém obleku. Její životopis sepsala sestra Illuminata Bembo v roce 1469.[6] V Boloni se náboženský kult Cateriny de Vigri rychle šířil, což vedlo v roce 1520 k jejímu blahořečení a následně, v roce 1712, byla prohlášena za svatou.

Literární práceEditovat

Nejznámějším jejím textem je Sette armi spirituali (Sedm duchovních zbraní nezbytných pro duchovní válku). První verzi textu pravděpodobně napsala v roce 1438, poté jej přepsala a šířila mezi lety 1450 a 1456. I když pravděpodobně učila ideje obsažené v textu Le Sette Armi Spirituali, tento text předala svému zpovědníkovi až před svou smrtí s pokyny, poslat kopii klariskám ve Ferraře. Část této knihy podrobně popisuje její vize Boha i Satana.[7] Text byl šířen v rukopisné podobě prostřednictvím sítě konventů klarisek. Sette Armi Spirituali se stala důležitou součástí kampaně za její kanonizaci. Vytištěn byl až v roce 1475, a v 16. a 17. století byl publikován více než jedenadvacetkrát, včetně vydání v latině, francouzštině, portugalštině, angličtině, španělštině a němčině. Le Sette Armi Spirituali hrál významnou roli při šíření pozdně středověké lidové mystiky a v raném novověku. Kromě toho psala krátká náboženská pojednání a dopisy[8] a také 5 000 řádkovou latinskou báseň zvanou Rosarium Metricum,[9] I Dodici Giardini a I Sermoni.[10] Texty byly objeveny kolem roku 2000 a okomentovány kardinálem Giacomem Biffim: „jak se nyní ukázalo ve své překvapivé kráse. Zjišťujeme, že si zcela zasloužila svou pověst vysoce kultivované osoby. Můžeme nyní meditovat o skutečném pomníku teologie, jehož součástí po pojednání o sedmi duchovních zbraních, jsou dvě další odlišné a nezávislé části: I dodici giardini (Dvanáct zahrad), mystické dílo jejího mládí, Rosarium, latinská báseň o Ježíšově životě a I Sermoni (Kázání), opis jejích slov věnovaných jejím náboženským sestrám.“

Umělecká práceEditovat

Svatá Kateřina z Boloně představuje vzácný fenomén jeptišky z 15. století, jejíž umělecká díla jsou zachována v jejím osobním breviáři.[11] Meditovala, zatímco opisovala biblický text, k němuž přidala kolem 1000 modliteb. Kreslila iniciály s bustovými portréty svatých, přičemž zvláštní pozornost věnovala obrazům Svaté Kláry a Svatého Františka.[12] Kromě několika obrazů Krista zobrazovala další svaté, včetně Thomase Becketa, Svatého Jeronýma, Svatého Pavla, Antonína Paduánského, Máří Magdalény, její Svaté Kateřiny Alexandrijské. Jako umělkyně samouk včlenila do svého stylu motivy výšivek a svatých obrázků. Některé obrazy svatých, protkané textem jsou podobné ikonografii, kterou lze nalézt v uměleckých dílech německých jeptišek (nönnenarbeiten).[13] Breviář a jeho ilustrace jistě sloužily didaktické funkci v komunitě kláštera.[14] Mezi další deskové obrazy a rukopisy, které jsou jí připisovány, patří Madonna and Child (Madona s dítětem, přezdívaná Madona del Pomo) v Cappella della Santa, možný portrét nebo autoportrét (?) obrazu Redeemer (Vykupitel) s jejím vlastnoručním podpisem v Sette Armi Spirituali a další Madonna and Child v její kapli.[15] Nedávno vědci odmítli tato umělecká díla buď na základě stylu nebo vědeckého zkoumání materiálů, a označili její pověst malířky za „ spíše legendu než fakt“.[16]

Byla jí také přičítány a kresby Man of Sorrows nebo Resurrected Christ (Vzkříšení Krista ). Catherine de Vigri je významná jako umělkyně, která formulovala estetickou filozofii. Vysvětlila, že i když to zabralo drahocenný čas, účelem jejího náboženského umění bylo „zvýšit oddanost svou i ostatních“.[13]

PoznámkyEditovat

  1. Parisině bylo pouze několik dní, když její otec Cecco Ordelaffi její matku otrávil. Vyrůstala u strýce Carla Malatesty v Rimini. V roce 1418 se v Ravenně provdala za Niccolu III.d'Este. V roce 1424 navštívila svou rodinu, doprovázel ji na přání manžela Ugo d'Este, její nevlastní syn. V Ravenně se z nich stali milenci a vztah pokračoval i ve Ferraře. Když se nevěra prozradila, Niccolo nechal oběma setnout hlavu.V tomto článku byl použit překlad textu z článku Parisina Malatesta na anglické Wikipedii.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Catherine of Bologna na anglické Wikipedii.

  1. a b DUNBAR, Agnes B.C. A Dictionary of Saintly Women. [s.l.]: George Bell & Sons, 1904. Dostupné online. S. 160. 
  2. Arthur, Kathleen G. (2005) „Il breviario di Santa Caterina da Bologna e 'l'arte povera' Clarissa,“ I monasteri femminili come Centri di Cultura fra Rinascimento e Barocco, ed. G. Pomata & G. Zarri, s. 93–122.
  3. Arthur, Kathleen G. (2018) Women, Art and Observant Franciscan Piety, (Amsterdam: Amsterdam Univ Press), s. 71–76
  4. MC LAUGHLIN, Mary Martin. Creating and Recreating Communities of Women: The Case of Corpus Domini, Ferrara, 1406-1452. Signs. 1989, roč. 14, čís. 2, s. 313. DOI 10.1086/494511. JSTOR 3174552. (anglicky) 
  5. Lombardi, P. Teodosio (1975). I Francescani a Ferrara, IV (Bologna: Dehone), s. 63–277.
  6. Bembo, ed. Silvia Mostaccio (2001) Specchio di Illuminazione,(Florence: SISMEL).
  7. CATHOLIC ENCYCLOPEDIA: St. Catherine of Bologna [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Vigri, ed. Serventi, Silvia (2006) Caterina Vigri, Laudi, Trattati e Lettere, (Florence: SISMEL)
  9. Vigri, ed. Sgarbi, Gilberto (1997). Rosarium Metricum. Poema del XV Secolo (Bologna: Giorgio Barghigiani).
  10. Vigri, ed. Sgarbi, Gilberto (1999), I Sermoni (Bologna: Giorgio Barghigiani).
  11. Fortunati, Vera & C. Leonardi. (2004). Pregare con le Immagini, (Florence, SISMEL).
  12. Arthur, Kathleen G. (2004). „Images of Clare and Francis in Caterina Vigri's Personal Breviary,“Franciscan Studies 62, s. 177–192.
  13. a b Arthur (2018), Women, Art and Observant Franciscan Piety, s. 86–118.
  14. Faberi, Mariafiamma (2013). „La Pedagogia dell'immagine nelle miniature e negli scritti di S. Caterina Vigri,“ Dalla Corte al Chiostro eds. Clarisse di Ferrara, P. Messa, F. Sedda (Assisi: Edizioni Porziuncola), s. 177–200.
  15. Wood, Jeryldene M. (1996). Women, Art, and Spirituality. The Poor Clares of Early Modern Italy, (Cambridge: Cambridge University Press), s. 121–144, 196–197.
  16. Biancani, Stefania (2002). „La leggenda della monaca artista: Caterina Vigri“, Vita artistica nel monastero femminile. exempla. ed. V. Fortunati (Bologna: Editrice Compositore), s. 203–219.

LiteraturaEditovat

  • Arthur, Kathleen G. Women, Art and Observant Franciscan Piety. Caterina Vigri and the Poor Clares in Early Modern Ferrara, Amsterdam: Amsterdam University Press, 2018. ISBN 978-94-6298-4332
  • Arthur, Kathleen G. „Images of Clare and Francis in Caterina Vigri's Personal Breviary, “Franciscan Studies 62, 2004, s. 177–192.
  • Arthur, Kathleen G. „Il breviario di Santa Caterina da Bologna e 'l'arte povera' clarissa,“ I Monasteri femminili come Centri di Cultura fra Rinascimento e Barocco, ed. G. Pomata & G. Zarri, 2005, s. 93–122.
  • Babler, Ernst Z., Katharina (Vigri) von Bologna (1413–1463), Leben un Schriften, Fachstelle Franzikanishe Forschung, Munster, 2012 ISBN 978-3-8482-1026-8
  • Bartoli, Marco. Caterina, la Santa di Bologna, Bologna: Ed. Dehone, 2003.
  • Bembo, Illuminata. Specchio di Illuminazione, Vita di S. Caterina a Bologna, 1469, ed. Silvia Mostaccio, Florence: SISMEL, 2001.
  • Chadwick, Whitney. Women, Art and Society, London: Thames and Hudson, 1994 ISBN 978-0-500-20393-4
  • Evangelisti, Silvia. Nuns: a history of convent life, 1450–1700. Oxford University Press, 2007.
  • Fortunati, Vera & Claudio Leonardi (eds.): Pregare con le Immagini, Il breviario di Caterina Vigri, Ed. del Galluzzo, Ed. Compositori, 2004.
  • Fortunati, Vera, Jordano Pomeroy & Claudio Strinati, Italian Women Artists from Renaissance to Baroque, National Museum of Women in the Arts, Washington, D. C., 2009.
  • Guerro, P. Angel Rodriguez, Vita di Santa Caterina da Bologna. Bologna, 1996.
  • Harris, Anne Sutherland a Linda Nochlin, Women Artists: 1550–1950, Los Angeles County Museum of Art, Knopf, New York, 1976 ISBN 978-0-87587-073-1
  • Morina, Giulio.Vita della Beata Caterina da Bologna. Descritta in pittura, Ed. Pazzini, 2002
  • Pomata, Gianna. „Malpighi and the holy body: medical experts and miraculous evidence in seventeenth-century Italy,“ Renaissance Studies 21, no. 4 (2007): 568–586.
  • Ricciardi, Renzo. Santa Caterina da Bologna, Ed. Tipografia del Commercio, Bologna 1979.
  • Rubbi, Paola.Una Santa, una Città, Caterina Vigri, co-patrona di Bologna, Ed. del Galluzzo 2004.
  • Serventi, Silvia. Caterina Vigri, Laudi, Trattati e Lettere, (Florence: SISMEL, 2000).
  • Spanò Martinelli, Serena. Il processo di canonizzazione di Caterina Vigri, 2003.
  • Santa Caterina da Bologna. Dalla Corte Estense alla Corte Celeste, Bologna, Ed. Barghigiani, 2001.
  • Caterina Vigri, la Santa e la Città, Atti del Convegno, Bologna, 13.–15. listopadu 2002, Ed. Galluzzo 2004.
  • Caterina Vigri, The Seven Spiritual Weapons, překlad: Hugh Feiss & Daniela Re, Toronto, 1998.

Externí odkazyEditovat