Otevřít hlavní menu

Karel Fořt (kněz)

český novinář, publicista a římskokatolický duchovní

Karel Fořt (8. listopadu 1921, Rožmitál pod Třemšínem21. ledna 2014, České Budějovice) byl katolický kněz. Za 2. světové války byl vězněn gestapem, dva roky strávil na nucených pracích v Rakousku, před komunistickou zvůlí prchl přes Německo do Alžírska. Poté pracoval po řadu let jako redaktor Rádia Svobodná Evropa. Dne 28. října 2012 mu prezident Václav Klaus za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

Mons. Karel Fořt
Narození 8. listopadu 1921
Rožmitál pod Třemšínem
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 21. ledna 2014 (ve věku 92 let)
České Budějovice
ČeskoČesko Česko
Ocenění Řád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm (2012)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

ŽivotEditovat

Dětství a mládíEditovat

Své dětství v letech 1922 až 1927 trávil v malé vesničce Skočice v blízkosti Vodňan. Tam nasál tradice prostého života, které dříve lidé přenášeli z generace na generaci jako trvalé ověřené hodnoty.

Do školy nastoupil Karel Fořt v Horažďovicích, jednom z míst, kam byl převelen jeho otec, který pracoval jako četník. Zde se Fořt setkal se skautingem, kterému zůstal věrný po celý život.

Poprvé byl zatčen gestapem, když mu bylo 19 let. V roce 1940 totiž gestapo prohledalo skautskou klubovnu jeho oddílu, kde našlo brožury a knihy s protinacistickými hesly. Fořta zatkli, vyslýchali tak, že přišel o zub, nutili ho udat jeho kamarády. Pak ho odvlekli do budějovické věznice. Ještě téhož roku jej nečekaně propustili. Zkušenost z vězení ho utvrdila v rozhodnutí stát se knězem.[1]

Ze semináře na nucené práceEditovat

Nastoupil do semináře, ale na podzim 1942, kdy se nacistům už zoufale nedostávalo pracovních sil v těžkém průmyslu, odvezli Karla Fořta a jeho přátele na nucené práce do železáren Hermanna Göringa v Linci. Tam pracoval nejprve jako řadový dělník, jezdil s bagrem a nakonec skončil v administrativě závodu. V létě 1944 na rozdíl od mnoha jiných unikl smrti, když Američané zahájili nálety na nacistické továrny v Rakousku.

Při práci v továrně se v závěru téhož roku setkal s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem, který tehdy přijel do železáren s filmovým štábem, aby ukázal Němcům, že výroba jede i po náletech na plné obrátky a konečné vítězství je na dosah. „Vypadal jako mumie, bez výrazu, byl úplně bledý, měl kamenný obličej. Zřejmě už věděl, že končí a že všechno je jen propaganda, která na věci nic nezmění,“ vzpomíná Karel Fořt.

Po válce pokračoval ve studiu teologie a v roce 1948 byl vysvěcen na kněze. Nastoupil na faru do Vimperku a jezdil na motorce nebo na lyžích do zapadlých šumavských vesnic, kde pomáhal nově příchozím Čechům i německým lesníkům, které ještě komunisté nevyhnali.

Pomáhal také některým lidem s odchodem přes hranice. Ve vypjaté atmosféře konce 40. let už se tak o Fořta a jeho přátele zajímala Státní bezpečnost. V roce 1950 dostal varování, že se blíží jeho zatčení kvůli vykonstruovanému obvinění.[2] Na motorce, kterou pak ukryl v lese, odjel ke státní hranici a proplížil se na německé území. Na odchodu z republiky se domluvil s Václavem Dvořákem, který se o něj pokusil ve stejný den o několik desítek kilometrů dál na Folmavě. Dvořák se však v blízkosti hranice stal svědkem postřelení jiného uprchlíka, a plánu se proto vzdal.[3]

1. útěk před komunisty: AfrikaEditovat

První měsíce strávil v uprchlickém táboře Valka u Norimberka. Nakonec se rozhodl odejít do Alžírska, které bylo tehdy ještě pod francouzskou správou. Jeho úkolem na novém působišti nebylo obracet alžírské muslimy na křesťanskou víru, tak jako na jiných misiích v Africe, ale především působit mezi francouzskými, italskými a španělskými křesťany, kteří v té době v Alžírsku žili.

Působil v městečku Batna na okraji Sahary a dojížděl do vzdálených oáz – Makbaonu a Bariky. Mezi kolonisty i Araby si našel mnoho přátel. Už v roce 1954 ale zahájila Fronta národního osvobození partyzánskou válku za nezávislost. Její součástí byl strašlivý teror namířený nejen proti Evropanům, ale i arabským civilistům, kteří vzbouřence nepodporovali.

Fořt je přesvědčen, že jedním z viníků nelidského počínání Fronty národního osvobození byli Sověti. Ze země tedy opět „kvůli komunistům” odjel v roce 1962, kdy Francouzi podepsali s alžírskými zástupci dohody o svém odchodu z Alžírska.[4]

Ještě za svého působení v Africe jezdil Karel Fořt do Mnichova, kde navštěvoval svého přítele, kněze a redaktora rádia Svobodná Evropa Alexandra Heidlera. Zamířil tam i po odjezdu z Afriky.

2. útěk před komunisty: MnichovEditovat

V Mnichově se staral o české emigranty a sloužil v kostele sv. Štěpána mše v češtině. V Německu postupně vybudoval síť českých center. Když Alexander Heidler v roce 1980 zemřel, přešel Fořt na jeho místo do Rádia Svobodná Evropa jako Otec Karel, kde měl na starosti pořady o náboženství a přímé přenosy české bohoslužby.[4]

Setkával se zde se spisovatelem Janem Čepem, básníkem Ivanem Divišem, Pavlem Tigridem a Karlem Krylem. StB jemu i dalším redaktorům nepřestávala znepříjemňovat život. Fořtovi občas neznámý hlas do telefonu sprostě nadával a vyhrožoval smrtí. Nakonec mu nasadili na faru kněze, jenž na něj donášel a postupně mu rozkradl jeho osobní archiv.[4] Pro Svobodnou Evropu pracoval Fořt ještě na začátku 90. let.

Poté žil střídavě v kněžském domově v Českých Budějovicích a v Mnichově na české faře. Zemřel 21. ledna 2014 v Českých Budějovicích ve věku 92 let.[5]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Povolání ke kněžství nalezl v cele Gestapa, Pastorace.cz, 25. 4. 2012
  2. Rozhovor s K. Fořtem neboli Otcem Karlem z RFE, Vira.cz, 4. 12. 2008
  3. DVOŘÁK, Václav. Čím to je, že jste tak klidný?. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2008. ISBN 978-80-7195-237-4. 
  4. a b c Chtěl jsem být partyzánem, ale ve vězení jsem si uvědomil, že vraždění není řešení. Stal jsem se knězem, Pametnaroda.cz, 15. 1. 2011. www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2012-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-23. 
  5. Zemřel Mons. Karel Fořt [online]. ČBK, 2014-01-21. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • FOŘT, Karel; PAULAS, Jan. Život voněl člověčinou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. ISBN 978-80-7195-109-4. 
  • FOŘT, Karel Jaroslav. Cesta, pravda, život : slovo Boží na vlnách Svobodné Evropy (1980–1985) : postila otce Karla. České Budějovice : Sdružení sv. Jana Neumanna, 2002. 2. opr. a dopl. vydání. 423 s. ISBN 80-86074-23-4.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 41. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat