Regulus
Regulus (α Leonis) je vícenásobná hvězda, nejjasnější v souhvězdí Lva. Latinský název znamená Malý král nebo Princ. Společně s hvězdami Antares, Fomalhaut a Aldebaran patřil mezi královské hvězdy, které sloužily k rozdělování roku na čtyři období (Aldebaran-zima, Regulus-jaro, Antares-léto, Fomalhaut-podzim).
| Regulus | |
|---|---|
 Poloha hvězdy v souhvězdí Lva | |
| Astrometrická data (Ekvinokcium J2000) | |
| Souhvězdí | Lev (Leo) |
| Rektascenze | 10h 8m 22,311s |
| Deklinace | +11°58′01,95″ |
| Paralaxa | 41,13±0,35 mas |
| Vzdálenost | 79,3±0,7 ly (24,3±0,2 pc) |
| Zdánlivá hvězdná velikost | +1,40 |
| Radiální rychlost | +5,9/+6,3 km/s |
| Vlastní pohyb v rektascenzi | −248,73±0,35 mas/r |
| Vlastní pohyb v deklinaci | 5,59±0,21 mas/r |
| Regulus A | |
| Rektascenze | 10h 08m 22,311s[1] |
| Deklinace | +11°58′01,95″[1] |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 1,40[2] |
| Barevný index (U-B) | –0.36[3] |
| Barevný index (B-V) | –0.11[3] |
| Regulus B | |
| Rektascenze | 10h 08m 12,8s[4] |
| Deklinace | +11°59′48″[4] |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 8,13[5] |
| Regulus C | |
| Rektascenze | 10h 08m 14s[4] |
| Deklinace | +11°59′48″[4] |
| Zdánlivá hvězdná velikost | 13,50[5] |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Regulus A | |
| Spektrální typ | B8 IVn[2] |
| Hmotnost | 3,8[6] M☉ |
| Poloměr | 3,092 ± 0,147 [2] R☉ |
| Zářivý výkon (V) | 288[6] L☉ |
| Povrchová teplota | 12 460 ± 200 [6] K |
| Stáří | ≳1 Gyr[7] |
| Rychlost rotace | 318 ± 8 [8] km/s |
Regulus B | |
| Spektrální typ | K2 V[9] |
| Hmotnost | 0,8[10] M☉ |
| Zářivý výkon (V) | 0,50[10] L☉ |
| Povrchová teplota | 4885[10] K |
Regulus C | |
| Spektrální typ | M4 V[9] |
| Hmotnost | 0,3[5] M☉ |
| Označení | |
| Henry Draper Catalogue | HD 87901 (Regulus A) HD 87884 (Regulus BC) |
| Bonner Durchmusterung | BD +12°2149 (Regulus A) BD +12°2147 (Regulus BC) |
| Bright Star katalog | HR 3982 |
| SAO katalog | SAO 98967 (Regulus A) SAO 98966 (Regulus BC) |
| Katalog Hipparcos | HIP 49669 |
| Tychův katalog | TYC 833-1381-1 |
| Argelanderovo označení | +12 1199 |
| Glieseho katalog | Gl 9316 |
| Bayerovo označení | α Leo |
| Flamsteedovo označení | 32 Leo |
| Synonyma | ADS 7654 A, CCDM J10083+1159A, CSV 101099, FK5 380, GCRV 6417, IRAS 10056+1212, LSPM J1008+1158, 2MASS J10082229+1158018, NLTT 23490, PPM 127140 |
| Databáze | |
| SIMBAD | data (Regulus A) |
| SIMBAD | data (Regulus BC) |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
Regulus leží poblíž ekliptiky, a je proto občas pozorovatelný zákryt Měsícem a velmi zřídka planetou. Poslední zákryt Regula planetou byl 9. července 1959 Venuší, další bude 1. října 2044 opět Venuší. Jiná jména: Al Kalb al Asad, Cor Leonis („Srdce Lva“), Kabeleced, Kalb, Kelb, Rex.
Systém
editovat
Regulus je čtyřhvězda. Dominantní složkou je Regulus A, což je spektroskopická dvojhvězda sestávající z modrobílé hvězdy hlavní posloupnosti spektrálního typu B7V a hmotnosti zhruba 3,5 M☉, okolo které obíhá hvězda o hmotnosti nejméně 0,3 M☉, pravděpodobně bílý trpaslík. Obě hvězdy oběhnou kolem společného těžiště za zhruba 40 dní.
Ve vzdálenosti zhruba 5000 AU od Regulu A se nachází binární systém Regulus BC.[11] Regulus B je hvězda spektrálního typu K2V, Regulus C hvězda spektrálního typu (pravděpodobně) M4V.[12] Regulus B a Regulus C mají shodný vlastní pohyb a předpokládá se, že obíhají kolem společného těžiště,[5] přičemž oběžná doba činí zhruba 440 let[13], separace v roce 1942 činila 2,5".[12]
Další společník, Regulus D s vizuální magnitudou 12, se nachází ve vzdálenosti 212" od Regulu A.[14] Tato hvězda však není součástí systému, je pouze vizuálním průvodcem.[15]
Regulus A
editovat
Regulus A je spektroskopická dvojhvězda. Systému dominuje modrobílá hvězda hlavní posloupnosti spektrálního typu B7 nebo B8 a hmotnosti zhruba 3,5 M☉. Její průvodce zatím nebyl přímo pozorován, jelikož jeho jasnost je výrazně nižší. Předpokládá se, že by se mohlo jednat o bílého trpaslíka. Regulus A má vizuální magnitudu +1,40 a dominuje svou jasností celému systému, který vykazuje celkovou vizuální magnitudu +1,35, což z Regulu dělá 22. nejjasnější hvězdu oblohy.
Primární hvězda Regulu A má velmi vysokou rychlost rotace, otočí se kolem své osy zhruba za 15,9 hodiny.[12] Výsledkem je výrazná deformace, na pólech je značně zploštělá.[12] Fotosféra v polárních oblastech je výrazně teplejší a na povrchovou jednotku až pětkrát jasnější než na rovníku.[7] Tento efekt se nazývá gravitační ztemnění. Rychlost rotace na rovníku je zhruba 320 km/s, 96,5 % rychlosti, při které by se hvězda již začala rozpadat odstředivými efekty.
Výrazně deformovaný tvar primární hvězdy může mít zásadní vliv na fyzikální poměry v binárním systému Regulu A, dlouhodobé poruchy na oběžné dráze mohou například ovlivňovat oběžnou dobu. Jinými slovy, 3. Keplerův zákon, který platí pro dvojici "bodových" těles, pro systém Regulu A platit nemusí. Regulus A byl dlouho považován za poměrně mladou hvězdu, se stářím jen 50 až 100 milionů let, což se odvozovalo z naměřených údajů, především z porovnání hmotnosti, zářivého výkonu a povrchové teploty. Existence společníka ve formě bílého trpaslíka by však znamenala, že systém je starý nejméně 1 miliardu let, což je minimální doba potřebná ke vzniku bílého trpaslíka. Možným vysvětlením tohoto rozporu je dlouhodobý transfer hvězdné hmoty ze společníka na původně menší Regulus A.[7]
Regulus BC
editovatRegulus BC je binární systém nacházející se na obloze ve vzdálenosti asi 177" od Regulu A. Je tak pozorovatelný i amatérskými dalekohledy. Regulus B má vizuální magnitudu +8.1, Regulus C vizuální magnitudu +13.5. Jejich vzájemné rozlišení již vyžaduje velký teleskop.
Regulus B i Regulus C jsou poměrně chladné hvězdy hlavní posloupnosti. Regulus B je hvězda spektrální třídy K2V, hmotnosti zhruba 0,8 M☉ a povrchové teplotě necelých 5000 K. Regulus C je hvězda spektrální třídy (pravděpodobně) M4V, hmotnosti 0,3 M☉, ještě o něco chladnější než její společník.
Reálná vzdálenost Regulu BC od Regulu A je odhadována zhruba na 5000 AU. Doba oběhu Regulu BC kolem Regulu A je odhadována na zhruba 126 000 let.[13]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Regulus na anglické Wikipedii.
- ↑ a b VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. Astronomy and Astrophysics. 2007, s. 653–664. Dostupné online. DOI 10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. arXiv 0708.1752. Vizier catalog entry
- ↑ a b c VAN BELLE, Gerard T.; VON BRAUN, Kaspar. Directly Determined Linear Radii and Effective Temperatures of Exoplanet Host Stars. The Astrophysical Journal. 2009, s. 1085–1098. DOI 10.1088/0004-637X/694/2/1085. Bibcode 2009ApJ...694.1085V. arXiv 0901.1206.
- ↑ a b DUCATI, J. R. VizieR Online Data Catalog: Catalogue of Stellar Photometry in Johnson's 11-color system. CDS/ADC Collection of Electronic Catalogues. 2002, s. 0. Bibcode 2002yCat.2237....0D.
- ↑ a b c d HØG, E.; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. ISBN 978-0333750889. DOI 10.1888/0333750888/2862. Bibcode 2000A&A...355L..27H.
- ↑ a b c d TOKOVININ, A. A. MSC – a catalogue of physical multiple stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1997, s. 75–84. DOI 10.1051/aas:1997181. Bibcode 1997A&AS..124...75T.
- ↑ a b c MALAGNINI, M. L.; MOROSSI, C. Accurate absolute luminosities, effective temperatures, radii, masses and surface gravities for a selected sample of field stars. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. November 1990, s. 1015–1019. Bibcode 1990A&AS...85.1015M.
- ↑ a b c RAPPAPORT, S.; PODSIADLOWSKI, Ph.; HOREV, I. The Past and Future History of Regulus. The Astrophysical Journal. 2009, s. 666–675. DOI 10.1088/0004-637X/698/1/666. Bibcode 2009ApJ...698..666R. arXiv 0904.0395.
- ↑ COTTON, Daniel V; BAILEY, Jeremy; HOWARTH, Ian D; BOTT, Kimberly; KEDZIORA-CHUDCZER, Lucyna; LUCAS, P. W; HOUGH, J. H. Polarization due to rotational distortion in the bright star Regulus. Nature Astronomy. 2017, s. 690–696. DOI 10.1038/s41550-017-0238-6. Bibcode 2017NatAs...1..690C. arXiv 1804.06576.
- ↑ a b Gies, D.R.; DIETERICH, S.; RICHARDSON, N. D.; RIEDEL, A. R.; TEAM, B. L.; MCALISTER, H. A.; BAGNUOLO, JR., W. G. A Spectroscopic Orbit for Regulus. The Astrophysical Journal. 2008, s. L117–L120. DOI 10.1086/591148. Bibcode 2008ApJ...682L.117G. arXiv 0806.3473.
- ↑ a b c MARTIN, E. L.; MAGAZZU, A.; REBOLO, R. On the post-T-Tauri nature of late-type visual companions to B-type stars. Astronomy and Astrophysics. 1992, s. 186. Bibcode 1992A&A...257..186M.
- ↑ LINDROOS, K. P. A study of visual double stars with early type primaries. IV Astrophysical data. Astronomy and Astrophysics Supplement Series. 1985, s. 183. Bibcode 1985A&AS...60..183L.
- ↑ a b c d McAlister, H. A.; TEN BRUMMELAAR, T. A.; GIES; HUANG; BAGNUOLO, JR.; SHURE; STURMANN. First Results from the CHARA Array. I. An Interferometric and Spectroscopic Study of the Fast Rotator Alpha Leonis (Regulus). The Astrophysical Journal. 2005, s. 439–452. DOI 10.1086/430730. Bibcode 2005ApJ...628..439M. arXiv astro-ph/0501261.
- ↑ a b Multiple Star Catalog entry for HIP49669 [online]. [cit. 2020-05-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-19.
- ↑ MASON, Brian D.; WYCOFF, Gary L.; HARTKOPF, William I.; DOUGLASS, Geoffrey G.; WORLEY, Charles E. The 2001 US Naval Observatory Double Star CD-ROM. I. The Washington Double Star Catalog. The Astronomical Journal. 2001, s. 3466–3471. DOI 10.1086/323920. Bibcode 2001AJ....122.3466M.
- ↑ BROWN, A. G. A., et al. Gaia Data Release 2: Summary of the contents and survey properties". S. A1. Astronomy & Astrophysics [online]. 2018-08-10. Čís. 616, s. A1. DOI 10.1051/0004-6361/201833051. Bibcode 2018A&A...616A...1G.
