Jozef Nagy (voják)
Jozef Nagy (* 29. prosince 1933 – 21. prosince 1995) byl československý a slovenský armádní instruktor tělesné výchovy a sportu, vysokoškolský a středoškolský pedagog, velitel armádního střediska vrcholového sportu (ASVŠ Dukla) v Banské Bystrici mezi lety 1975–1982 a velitel katedry tělesné výchovy a sportu vysoké vojenské letecké školy (VVLŠ) SNP v Košicích (1982–199x), zároveň dlouholetý (1969–198x) předseda ústřední trenérské rady (ÚTR) judistického svazu při ÚV ČSTV a vysoký sportovní funkcionář – obor zájmu fotbal, judo a plavání.
| Jozef Nagy | |
|---|---|
| Osobní informace | |
| Datum narození | 29. prosince 1933 |
| Místo narození |  Československo |
| Datum úmrtí | 1. prosince 1995 (ve věku 61 let) |
| Místo úmrtí |  Slovensko |
| Občanství | Československo |
| Sportovní informace | |
| Sport | judo plavání fotbal |
| Údaje v infoboxu aktuální k prosinec 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Civilním povoláním vojenský důstojník se začal v oblasti tělesné výchovy angažovat na přelomu padesátých a šedesátých let dvacátého století. V Prešově, kde žil inicioval například vznik armádního plaveckého klubu.[1] Věnoval se také fotbalu a judu. S judem začínal v klubu TJ Štadión Prešov a v roce 1966 založil při TJ Slávia VŠ Prešov nový judistický oddíl.[2]
Jeho angažovanost v oblasti tělesné výchovy prudce narostla po okupaci Československa v roce 1968, kdy zastával různé vrcholné funkce. Jednou z funkcí do které byl krátce po roce 1968 dosazen bylo předsednictví ústřední trenérské rady (ÚTR) judistického svazu při ÚV ČSTV. Svým způsobem měl rozhodující slovo, kdo bude a kdo nebude v československé judistické reprezentaci. Jeho zásluhy o rozvoj československého juda v oblasti sportovní, vrcholové přípravy jsou však nemalé. Sázka na mladé reprezentační šéftrenéry Ludvíka Wolfa (1971-1975) a Michala Vachuna (1975-1989) znamenala nárůst výkonnosti československých judistů. Svým způsobem oprostil československé judo od japonské filosofie a vedl ho směrem k vítězstvím na turnajích a medailím, což byl v zemích východního bloku patrný trend v konkurenci se zeměmi NATO – při svém nástupu do funkce předsedy ÚTR neměl podle dostupných informací černý pás (mistrovský Dan).
Mezi lety 1975-1982 byl velitelem armádního střediska vrcholového sportu (ASVŠ Dukla) v Banské Bystrici[3] – vedle úspěchů z juda (Vladimír Kocman bronz z OH 1980) stál také za výsledky chodců (Jozef Pribilinec), moderních pětibojařů (Bohumil Starnovský) a pochopitelně též fotbalového klubu Dukla Banská Bystrica.
Jako pedagog (instruktor) tělesné výchovy působil v Prešově a Košicích. Na vojenské letecké škole v Košicích byl instruktorem například československého kosmonauta Vladimíra Remka nebo pokořitele lamanšského průlivu Jána Nováka.[4] Od roku 1982 působil jako velitel katedry tělesné výchovy a sportu vysoké vojenské letecké školy (VVLŠ) SNP.[5][6]
Byl otcem populárního slovenského zpěváka Petra Nagye. Zemřel v roce 1995 při dopravní nehodě nedaleko Rožňavy v nedožitých 62 letech.[7]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Vodní sporty č. 7 /1961. 1961-07-0, s. 13. ISSN 0139-6765.
- ↑ https://www.unipo.sk/fakulta-sportu/macie/verejnost/sportovekluby/slavia/26170/
- ↑ Obrana lidu. 1989-04-01, s. 12. ISSN 0231-6218.
- ↑ Šport. 1978-03-03, s. 6. ISSN 0139-7001.
- ↑ Obrana lidu. 1988-12-03, s. 13. ISSN 0231-6218.
- ↑ Nová svoboda. 1985-07-11, s. 4, 5. ISSN 2695-0995.
- ↑ https://www.cas.sk/clanok/91311/peter-nagy-otec-sa-mi-zabil-v-aute/