Josef Zmek

český voják

Divizní generál Josef Zmek (16. října 1889 Počátky8. července 1942 Koncentrační tábor Sachsenhausen) byl český generál a československý legionář.

Josef Zmek
Josef Zmek
Josef Zmek
Narození16. října 1889
Počátky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. července 1942 (ve věku 52 let)
Koncentrační tábor Sachsenhausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Povolánívoják
OceněníČeskoslovenská medaile Vítězství
Řád sv. Stanislava
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska na domě čp. 58 ve vsi Počátky, upomínající na brig. generála Josefa Zmeka

ŽivotEditovat

Narodil se v obci Počátky jako druhorozený syn rolníka Františka Zmeka. Po ukončení měšťanské školy v nedaleké Chotěboři pokračoval v letech 1905–1909 ve studiu na české vyšší obchodní akademii v Hradci Králové, kde v červenci 1909 maturoval. Počátkem roku 1910 se stal bankovním úředníkem a této profesi se věnoval až do vypuknutí první světové války. V září 1912 byl odvodní komisí v Chotěboři odveden a následně prezentován u C. k. pěšího pluku č. 18[1] v Hradci Králové. Zde prodělal základní pěší výcvik a na přelomu let 1912 - 1913 i školu na výchovu důstojníků pěchoty v záloze.

Za světové válkyEditovat

Koncem července 1914 byl v rámci mobilizace odveden a prezentován u náhradního praporu svého předválečného pluku v Hradci Králové a vzápětí s ním odešel jako velitel čety na východní frontu. Zde padl v červenci 1915 u Lublina do ruského zajetí a následující dva roky pobýval v několika zajateckých táborech carského Ruska. Začátkem roku 1917 se nalézal v zajateckém táboře v Rjazani, kde se v únoru přihlásil do čs. legií. V polovině července téhož roku byl Josef Zmek prezentován u 5. čs. střeleckého pluku v Borispolu, kde absolvoval dvouměsíční důstojnickou školu a následně byl jako velitel čety přidělen k 7. čs. střeleckému pluku v Berezani. U tohoto útvaru pak konal službu až do konce srpna 1918, vyjma období od října 1917 do ledna 1918, kdy působil coby emisar pro nábor dobrovolců do čs. legií v zajateckých táborech Permské gubernie. V březnu 1918 se spolu se svým plukem nejprve zúčastnil bojů u Bachmače a po vypuknutí konfliktu s bolševiky i všech důležitých bojů od Mariinska až po Čitu. Koncem srpna 1918 byl ustanoven velitelem 11. čs. střeleckého pluku, s nímž od září do konce listopadu 1918 bojoval proti bolševikům na Samarské frontě. Na přelomu května a června 1919 pak bojoval na řece Maně a v lednu a únoru 1920 během ústupových bojů 3. čs. střelecké divize na sibiřské magistrále. V polovině února 1920 onemocněl skvrnitým tyfem a následující dva měsíce strávil v lazaretu. V červnu 1920 odplul[2] z Vladivostoku a 1.8.1920 se vrátil zpět do vlasti v hodnosti majora ruských legií.

V nově vzniklé republiceEditovat

Po repatriační dovolené nastoupil opět službu u pluku 11 do Písku, v mezidobí absolvoval od října 1920 do července 1921 III. kurs Školy generálního štábu v Praze a od listopadu 1921 do srpna 1922 rovněž II. ročník pražské Válečné školy. Od konce října 1922 do poloviny dubna 1928 velel Josef Zmek pěšímu pluku 12 v Komárně, již v hodnosti plukovníka a následně byl převelen do Olomouce k pěšímu pluku 27. Zde působil následující čtyři a půl roku, až do poloviny října 1932, kdy byl ustanoven velitelem 8. pěší brigády ve Vysokém Mýtě. V lednu 1934 byl Josef Zmek povýšen do hodnosti brigádního generála. Koncem října téhož roku byl dislokován do Prahy na Ministerstvo národní obrany a zde setrval až do poloviny října 1937, kdy Prahu opustil a zamířil do Kroměříže, kde převzal funkci velitele 14. divize. Tu vykonával i za branné pohotovosti státu na podzim 1938.

V okupovaném ČeskoslovenskuEditovat

Po okupaci Československa a rozpuštění armády pracoval jako úředník sanatoria pro duševně choré v Kroměříži, a zde se také zapojil do odboje v řadách Obrany národa a stanul i v čele jejího krajského velitelství. Dne 7. března 1940 byl zatčen a až později vyšlo najevo, že obvinění a vyšetřování nebylo iniciováno ilegální prací v Obraně národa, ale byl obviněn a vyšetřován v souvislostí s jeho činností v československých legiích za první světové války. Zpočátku byl držen v Brně, odkud byl odvezen 26. března 1940 do věznice v Lignitz a odtud putoval koncem října 1940 do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde přišel ve středu 8. července 1942 o život.

Po osvobození byly jeho odbojové zásluhy oceněny udělením Československého válečného kříže 1939 a povýšením do hodnosti divizního generála in memoriam.

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat