Josef Rejcha

český hudební skladatel a violoncellista

Josef Rejcha, křtěný Matěj Josef, také uváděn Joseph Reicha (13. března 1752 Chudenice[1]5. března 1795 Bonn) byl český hudební skladatel, dirigent a violoncellista. Působil v Německu a ve své době byl známou a uznávanou osobností.

Josef Rejcha
Základní informace
Narození12. února 1752
Chudenice
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí5. března 1795
Bonn
Žánryklasická hudba
Povolánídirigent, hudební skladatel a violoncellista
Nástrojevioloncello
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Jako chlapec zpíval v křižovnickém klášteře, v kostele svatého Františka Serafinského u Karlova mostu v Praze. Zde se také naučil hře na violoncello, klavír a varhany. Získal angažmá jako první violoncelista knížecí kapely Öttingen-Wallersteinů ve Švábsku v níž hrála řada dalších českých hudebníků. Působil v ní 11 let. [2] Přivedl tam i svého synovce, později mnohem slavnějšího skladatele Antonína Rejchu, v této době ovšem jako flétnistu. [3]

V roce 1779 se v Métách oženil s Lucií Certeletovou. V letech 17761779 podnikal velni úspěšná koncertní turné po Německu s houslistou Antonínem Janičem. V lednu roku 1778 navštívili Salcburk. Společně s Nannerl Mozartovou přednesli Divertimento z klavírního tria B-dur, KS 254, zkomponované jejím bratrem Wolfgangem Amadeem a kromě uznání otce sourozenců, Leopolda Mozarta, si za to vysloužili dokonce i pozvání na rodinnou oslavu Wolfgangových 22. narozenin.

V roce 1785 se stal koncertním mistrem a ředitelem kurfiřtské kapely v Bonnu a od roku 1789 řídil i orchestr bonnské dvorní Opery. V těchto funkcích byl vlastně nadřízeným mladého Ludwiga van Beethovena, který v obou orchestrech účinkoval do roku 1792 tehdy jako řadový hudebník-hráč na violu. [2] V roce 1794 se Rejcha stal kapelníkem arcibiskupského orchestru v Kolíně nad Rýnem.

V posledních letech života byl značně nemocný, trpěl dnou a zemřel poměrně mladý v Bonnu 5. března 1795.

DíloEditovat

Josef Rejcha byl velmi plodný skladatel. Patřil k představitelům mannheimské školy, kterou z českých hudebních skladatelů ztělesňoval zejména Jan Václav Stamic. Zcela v tomto duchu jsou psány jeho symfonie. Jeho skladby se vyznačují znalostí orchestrální praxe, využitím zvukových možností celého orchestru a uplatněním pasáží s virtuózní hrou na sólové nástroje, především violoncello.

Dnes jsou z jeho díla uváděny zejména koncerty pro violoncello, violu a pro dechové nástroje, případně drobné komorní skladby.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Chudenice
  2. a b HANUŠ, Miroslav. Český muzikant Jan Václav Stamic (1717-1757). Pardubice: Východočeské mizeum a Historický klub, 1997. ISBN 80-86046-19-2. S. 59. 
  3. TEICHMAN, Josef. Z českých luhů do světa-Průkopníci české hudby. 2. vyd. Praha: SNKLHU, 1959. S. 32. 

Externí odkazyEditovat