Wikipedie

Josef Homolka

majitel firmy na čokoládové oplatky

Josef Homolka (28. října 1892 Hostomice – 13. února 1988 Mariánské Lázně) byl Čech, žijící ve Vídni, po první světové válce majitel živnostenské firmy na patentované čokoládové oplatky, který v rámci státního osídlování pohraničí v roce 1946 reemigroval do Československa a po zbytek života žil v Mariánských Lázních. Svůj život cukráře zasvětil výrobě oplatek plněných čokoládovým krémem, jejichž speciální výrobu si nechal v roce 1925 patentovat v šesti státech.[1]

Josef Homolka
Narození28. října 1892
Hostomice
Úmrtí13. února 1988 (ve věku 95 let)
Mariánské Lázně
Povolánípodnikatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rodina a vzdělání editovat

Josef Homolka se narodil 28. října 1892 v Hostomicích matce Anně Homolkové (1855–1915), dělnici na velkostatku. Otce malý Josef nepoznal a výchovu obstarávala po většinu času babička. Absolvoval 5 tříd na obecné a 3 třídy na měšťanské české škole. Ve Vídni vychodil 3 třídy německé pokračovací živnostenské školy a následně 1 ročník obchodní školy.[2][1]

První manželkou Josefa Homolky byla vdova Rosa Knapp (rozená Jary),[3] majitelka pekárny v 16. vídeňském okrese na Veronikagasse 13, kde společně zakoupili činžovní dům a společně podnikali až do její smrti v roce 1927.[4] Druhou manželkou Josefa Homolky se stala vídeňská Češka Marie Komárková (* 2. srpna 1900 ve Vídni), otec Josef Komárek zemřel v roce 1915 a matka Jana Komárková v roce 1934. Marie Homolková pracovala jako krejčová. Rodičům Homolkovým se ve Vídni 9. března 1929 narodila dcera Vlasta, která se vyučila cukrářkou. Až do roku 1946 bydlela rodina Homolkových ve Vídni v 8. okrese.[1] a výrobna oplatek se nacházela na Veronikagasse 13.[5]

Zaměstnání editovat

Po absolvování jednoho ročníku obchodní školy nastoupil Josef Homolka nejprve v roce 1914 jako obchodní příručí do obchodní agentury Leopolda Hüfta a k oplatkářce Františce Knapp:

Od 15. července 1915 do 9. září 1915 vypomáhal přes hlavní sezónu u cukráře Johanna Wilferta v Mariánských Lázních (Konditorei Café Johann Wilfert Marienbad).[1]

  • Wilfert Johann, cukrář a majitel cukrárny, Mariánské Lázně, Hotel „Schloss Heilbronn”[8] (nyní Kolonáda Café & Shop na Hlavní třídě 122)[9]
  • Pfneisl Gabriel, cukrář v 7. okrese na Lerchenfelder Str. 71,[10] společník cukrářské a zmrzlinářské firmy Pfneisl, Prousek & Co., v 15. okrese na Neubaugürtel 21 (též Erste Wiener Gefrorenesindustrie „Pfneisel, Prousek u. Komp.)[11][12][13][14][pozn. 1]

Dne 16. dubna 1916 rozhodlo c. k. ministerstvo obchodu svým výnosem, že k živnostenské výrobě karlovarských oplatek nesmí býti používáno pšeničné mouky. Zákaz se nevztahoval jen na oplatky vyráběné v Karlových Varech, ale na všechny druhy oplatek, které se vyráběly obdobným způsobem za použití pšeničné mouky.[19] V červnu 1916 cukrářskému oplatkáři Johanu Homolkovi (Oblaten Zuckerbäcker) vystavil starosta jeho domovské obce Velká Víska pracovní knížku a 14. října 1916 cukrář Johann Wilfert duplikát pro výše zmíněné zaměstnání v období od 15. července do 9. září 1915.[1]

  • Weber, Mnichov (diabetika)
  • Rosenberg Franz, cukrář v 19. okrese na Döblinger Hauptstraße 18 (cukrářství a trvanlivé pečivo)[1][20]

Pekárna Rosa Knapp a Josef Homolka editovat

Rosa Knapp (rozená Jary) bydlela v 16. vídeňském okrese na Schellhammergasse 5 a opodál na Veronikagasse 13 provozovala od roku 1917 živnostenskou luxusní pekárnu (Rosa Knapp, Luxusbäckerei).[21][22] Už v roce 1911 si na této ulici (Veronikagasse 10) otevřela krámek na plnění a prodej sýrů s pekárnou.[23]

Dne 11. září 1917 ohlásil cukrářskou živnost na Veronikagasse čp. 12 také Josef Homolka (Josef Homolka, Zuckerbäckergewerbe, Wien XVI., Veronikagasse Nr. 12).[24] Rosa Knapp a Josef Homolka si nejprve společně zakoupili 17. září 1918 v 16. vídeňském okrese třípatrový činžovní dům na Reinhartgasse (nyní nese ulice název Haberlgasse),[25][26] ten ale po roce prodali[27] a od Josefa a Marie Bendových si oba koupili 15. května 1919 činžovní dům na Veronikagasse čp. 13 (v 16. vídeňském okrese), kde Rosa Knapp provozovala svou pekárnu.[28][29][30][31][32]

V roce 1925 ohlásil v pekárně na Veronikagasse čp. 13 také Josef Homolka.[32][33] Ve stejném roce si nechal ve Velké Británii patentovat spojení dvou oplatek čokoládovou náplní bez potřeby dalšího spékání[34] a v Rakousku přidávání kakaového prášku do oplatkového těsta, čímž oplatky zůstávaly křehké.[35][36]

V roce 1926 se Josef Homolka přestěhoval z dosavadního bydliště v 8. vídeňském okrese na Blindengasse čp. 28 do 16. okresu do domu na Veronikagasse čp. 13[37][38] a Rosa Knapp rozšířila sortiment pekárny o jemné pečivo a cukrovinky (Rosa Knapp, Weißbäckerei, Zucker- und Luxusbäckerei).[39] Rosa Knapp upravila po svatbě s Josefem Homolkou název firmy na R. J. Homolka, Schokoladen, Patent-Oblaten und Luxusbäckerei (R. J. Homolka, čokoládové patentní oplatky a luxusní pekárna).[40] Dne 2. února 1927 Rosa Homolka (ovdovělá Knapp, rozená Jary) ve svých nedožitých 47 letech zemřela. Pochována byla 8. února 1927 na hřbitově v Hernalsu.[41][42]

Josef Homolka, patentované čokoládové oplatky editovat

Po smrti manželky (rozené Rosa Knapp) si 34letý vdovec Josef Homolka upravil název neprotokolované firmy na Josef Homolka, továrna na patentované čokoládové oplatky (Josef Homolka, Fabrik patentierter Schokoladenoblaten).[43] Za své oplatky začal získávat ve 30. letech řadu regionálních ocenění, např. stříbrnou medaili v letech 1928, 1929, v roce 1930 to byl čestný diplom udělený v Linci, v roce 1931 obdržel na výstavě v Amstetten stříbrná medaile s diplomem/Silberne Ausstellungsmedaille samt Diplom.[44][1]

Dne 27. ledna 1930 zahájil zemský soud ve Vídni s dlužníkem Josefem Homolkou insolvenční řízení, přičemž byl komerční rada M. Kneller ustanoven správcem majetku.[45][46] Dne 24. května 1930 soud rozhodl o vypořádání s věřiteli. Josefu Homolkovi byly vyměřeny splátky a dále byl správce majetku zmocněn k odškodnění věřitelů využít prodeje patentů dlužníka, zrovna tak byl zmocněn distribuovat s výnosy z jeho podílu ve společnosti v New Yorku a s Aloisem Čvančarou v Praze.[47] Ručitelkou splátek byla stanovena Marie Homolková.[48] Dnem 18. června 1930 bylo insolvenční řízení ukončeno.[49] Josef Homolka se pak již živil pouze domácí výrobou oplatek (Oblatenmacher).[50][51][52][53]

Reemigrace do Československa editovat

Po druhé světové válce organizovala Československá republika zahraniční reemigraci Čechů a Slováků do vysídlených pohraničních oblastí. Také Josef Homolka se přihlásil k osídlovací reemigraci, byl uznán za repatrianta a obdržel tzv. zelenou legitimaci. Do dotazníku v rubrice účast v odboji uvedl protifašistický český odboj ve Vídni v buňce s Kobzarem a Hrdličkou.[1] Své první manželství s Rosou Knapp, společné podnikání a vlastnictví činžovního domu ve Vídni v životopise zcela zamlčel.[1]

V roce 1946 se rodinou a výrobnou čokoládových oplatek přestěhoval do Mariánských Lázní. S rodiči Homolkovými se stěhovala též 16letá dcera Vlasta.[1] Adresář osvobozeného města Karlovy Vary z roku 1946 uvádí Josefa Homolku jako národního správce firmy Start v Karlových Varech na Moskevské ulici 135.[54]

Od 17. května 1947 do konce roku 1949 vyráběl jako živnostník čokoládové oplatky. Oplatkárna se v Mariánských Lázních nacházela v bývalém Švýcarském dvoře (Diana Hof) na Zeyerově ulici. Rodina Homolkových bydlela v domku na Lesní ulici čp. 525, kterému se později říkalo vila Homolka. Na začátku roku 1950 byla jeho výroba již určena k likvidaci a 14. dubna 1950 musel odevzdal svůj živnostenský list, následně byla firma vymazána ze živnostenského rejstříku.[1]

Do „národního podniku Karlovarské oplatkárny”, závod Mariánské Lázně nastoupil Josef Homolka jako vedoucí výroby v červnu 1950.[1] V roce 1951 prodělal operaci a po následné rekonvalescenci rozvázal 2. ledna 1952 pracovní poměr dohodou a nastoupil do oblastního Sdruženého komunálního podniku Mariánské Lázně, který převzal v roce 1950 i bývalou Homolkovu oplatkárnu ve Švýcarském dvoře. Ta po delimitaci cukrářské výroby v roce 1953 spadala pod Okresní průmyslový kombinát Mariánské Lázně.[55] Od 22. února 1956 do 1. června 1956 absolvoval závodní školu práce pro řídící technicko-hospodářské pracovníky.[56] Od ledna 1957 spadala výroba oplatek pod podnik místního průmyslu KARNA Mariánské Lázně,[57] kde opět působil na pozici vedoucího výroby oplatkárny.[1]

Dne 6. září 1958 nastoupil na místo vedoucího výroby soudruh Josef Patera, kterého Josef Homolka zaučil a v lednu 1959 nastoupil neplacenou dovolenou, v dubnu 1959 s ním KARNA rozvázala pracovní poměr, odešel do invalidního důchodu, který byl v únoru 1960 v jeho 68 letech převeden na starobní důchod. Josef Homolka zemřel 13. února 1988 v nemocnici v Mariánských Lázních na selhání ledvin. Kremace se konala 19. února 1988 v Karlových Varech.[1]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. ↑ Pfneisl a Prousek založili společnou firmu v roce 1916[15] a po rozpadu Rakouska-Uherska ji nechali v roce 1922 opětovně zapsat do firemního rejstříku.[16] Karl Pfneisl byl obchodním vedoucím (Karl Pfneisl Geschäftsführer der Firma Pfneisl, Prousek & Komp., Gefrorneserzeugung, XV., Neubaugürtel 21). Josef Prousek byl v lednu 1918 zatčen za tzv. válečné keťasení.[17] Karl Pfneisl byl v roce 1922 pokutován 20 000 korunami za neuvádění cen na výrobcích.[18]

Reference editovat

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Kdo byl Josef Homolka. hamelika.wz.cz [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  2. ↑ Josef Homolka, Mariánské Lázně a oplatky. Chebský deník. 2019-06-26. Dostupné online [cit. 2020-12-31]. 
  3. ↑ Wienbibliothek – Amtsblatt der Stadt Wien 1911 [1347]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1911 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  4. ↑ ANNO, Illustrierte Kronen Zeitung, 1927-02-08, Seite 7. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger : nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1941 [603]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1941 [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. (německy) 
  6. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger : nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1911 [662]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1911 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1907 [599]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1907 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. (německy) 
  8. ↑ Digitální knihovna: Marienbad Kurstadt. Marienbad: J. A. Rubritius, 1904. s. XXIV.. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ Google Maps: Kolonáda CAFÉ & SHOP. Google Maps [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1916 [1027]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1916 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. (německy) 
  11. ↑ Compass 1917, IV. Band – Seite 244
  12. ↑ Industrie-Compass: Österreich, Čechoslowakei, Jugoslavien, Ungarn, Seite 3938.
  13. ↑ Aida – Prousek [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ ANNO, Reichspost, 1918-01-31, Seite 14. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ Compass 1917, IV. Band – Seite 244.
  16. ↑ Compass 1922. Band VI: Österreich, Tschechoslowakei, Ungarn, Jugoslawien. – Seite 394.
  17. ↑ ANNO, Reichspost, 1918-01-31, Seite 14: Ein Kriegszuckerbäcker. „Am 30. d. wurde der 35jährige Zuckerbäcker Josef Prousek, zu Drzkow in Böhmen geboren, Leopoldstadt, Untere Augartenstraße Nr. 4 wohnhaft, in strafgerichtliche Untersuchung gezogen.”. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. 
  18. ↑ ANNO, Neues Wiener Journal, 1922-09-03, Seite 12: „Wegen Nichtersichtlichmachung der Preise hat die Wirtschaftspolizei bestraft: mit 20.000 Kronen, eventuell zehn Tagen Arrest: Karl Pfneisl Geschäftsführer der Firma Pfneisl, Prousek & Komp., Gefrorneserzeugung, XV., Neubaugürtel 21”.. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-01]. Dostupné online. 
  19. ↑ Národní listy. Praha: Julius Grégr, 13.5.1916, 56(132, večerní vydání). s. [4].
  20. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger : nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1924 [1182]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1924 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. (německy) 
  21. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1917 [627]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1917 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  22. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1918 [622]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1918 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  23. ↑ Wienbibliothek – Amtsblatt der Stadt Wien 1911 [1347] (Rosa Knapp, geb. Jary, Verschleiß von Käse und Bäckereien). www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1911 [cit. 2021-01-22]. Dostupné online. (německy) 
  24. ↑ Wienbibliothek – Amtsblatt der Stadt Wien 1917 [2707]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1917 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  25. ↑ Wienbibliothek – Amtsblatt der Stadt Wien 1919 [409]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1919 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  26. ↑ Häuser-Kataster der k. k. Reichshaupt- und Residenzstadt Wien / I.-XX. Bezirk, Seite [427] 417. www.digital.wienbibliothek.at [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  27. ↑ Wienbibliothek – Amtsblatt der Stadt Wien 1919 [3490]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1919 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  28. ↑ Wienbibliothek – Amtsblatt der Stadt Wien 1919 [3336]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1919 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  29. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1920 [633]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1920 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  30. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1923 [738]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1923 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  31. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1921–1922 [668]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1921 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  32. ↑ a b Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1925 [919]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1925 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  33. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1925 [707]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1925 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. (německy) 
  34. ↑ A process of manufacture of wafer sandwich biscuits [online]. Dostupné online. 
  35. ↑ Chemisch-technische Übersicht: Berichte über das Gesamtgebiet der reinen und angewandten Chemie, Svazek 54, Verlag der Chemiker-Zeitung Otto v. Halem, 1930, Seite 197: Herstellung von Oblaten – Josef Homolka (D. R. P. 492 742 Kl. 53f vom 13/4 1926, Ausg. 21/2. 1930. Oe. Prior. 10/7 1925 C. 1926. II. 2363 [Oe. P. 103744])
  36. ↑ Chemisches Zentralblatt, Svazek 97, Díl 1, Akademie-Verlag, 1926, Seite 2363: „Josef Homolka, Wien, Herstellung und Konservierung von Oblaten. Die mit Kakaopulver versetzten Blätter werden unter Zwischenlage einer kakaopulverhaltigen Tunkmasse als Bindemittel ausschließlich durch Pressung miteinander vereinigt. Diese Oblaten besitzen einen höheren Nährwert als die nach dem bisher üblichen Verf. erzeugten und sind einfacher herzustellen. P 103 744, vom 10/7 1925, Ausg. 10/7 1926.”
  37. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1920 [514] (Josef Homolka, Zuckerbäcker, Blindengasse 28). www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1920 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  38. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1927 [598] (Josef Homolka, Zuckerbäcker, Veronikagasse 13). www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1927 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  39. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt 1926 [49]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1926 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  40. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1927 [938]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1927 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  41. ↑ ANNO, Illustrierte Kronen Zeitung, 1927-02-08, Seite 7. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  42. ↑ Verstorbenensuche. Online Services. Friedhöfe Wien: Rosa Homolka, Lebensalter 46, Gestorben 02.02.1927, Bestattungsdatum 08.02.1927, Hernals: Gruppe 30, Reihe T, Grab Nummer 13. www.friedhoefewien.at [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) [nedostupný zdroj]
  43. ↑ Wienbibliothek – Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1930 [483]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1930 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  44. ↑ ANNO, Ybbser Zeitung, 1932-02-27, Seite 11. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  45. ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1930-02-04, Seite 12. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  46. ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1930-03-20, Seite 13. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  47. ↑ Digitální knihovna: Adresář Protektorátu Čechy a Morava pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství: Za použití úředních pramenů, Svazek II, Morava, Praha: Rudolf Mosse, 1939. s. 2127: Alois Čvančara, výroba oplatek Praha. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2021-01-16]. Dostupné online. 
  48. ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1930-05-31, Seite 14. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  49. ↑ ANNO, Wiener Zeitung, 1930-06-29, Seite 15. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  50. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1938 [287]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1938 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. (německy) 
  51. ↑ Wienbibliothek – Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1940 [530]. www.digital.wienbibliothek.at [online]. 1940 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. (německy) 
  52. ↑ ÖNB-ANNO – Öffentliche Sicherheit. anno.onb.ac.at [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  53. ↑ Veronikagasse 13 1160 Wien. Google Maps [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
  54. ↑ NOVOTNÝ, Vladimír. Adresář osvobozeného města Karlovy Vary. Karlovy Vary: Místní národní výbor, [1946?]. s. 315.
  55. ↑ Hraničář: týdeník okresu Cheb. Cheb: Okresní úřad, spojení redakce okresních novin a okres.vysílání rozhlasu po drátě, 1969, X(42). s. [1].
  56. ↑ Rukověť funkcionáře ČSVTS. Česká vědeckotechnická společnost 1964.
  57. ↑ KARNA, podnik místní výroby a služeb, státní podnik – v likvidaci. rejstrik.penize.cz [online]. [cit. 2020-12-31]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Homolka&oldid=22048417“