Otevřít hlavní menu

Josef Emanuel Canal, celým jménem Josef Emanuel Malabaila de Canal (3. června 1745[1], Vídeň20. února 1826[2], Praha) byl botanik a humanista šlechtického původu. Založil dnes již zaniklou zahradu Kanálka v Praze.

Josef Emanuel Canal
Josef Emanuel Canal
Josef Emanuel Canal
Narození 3. června 1745
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. února 1826 (ve věku 80 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Příčina úmrtí cévní mozková příhoda
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotEditovat

Pocházel ze staré italské rodiny Malabaila, povýšené v roce 1672 do rytířského stavu. Jeho otec, Ludvík Emanuel, byl sardinským státním ministrem a později velvyslancem ve Vídni.[3] V mládí působil v armádě, z které vystoupil roku 1770. Krátce po ukončení služby ve vojsku se přestěhoval do Prahy, kde se oženil s Brigittou Taafeovou (1738-1810). V Praze brzy proslul jako mecenáš, milovník umění a vědy a také jako pravý kavalír. Hrabě Canal se stal předsedou České společnosti hospodářské, stál u zrodu pražského sirotčince a chudobince a významně finančně dotoval mnoho chudých studentů, vědců a hudebníků.[1] Založil také spolek pro nezaměstnané služebníky, vdovy a sirotky. Za své zásluhy byl jmenován čestným občanem města Prahy. Jeho služebnictvo čítalo až několik tisíc osob.[4]

Josef Emanuel Canal byl též činným zednářem. Nejprve se stal pro svou učenost, blahovolnost a zámožnost stoličním mistrem lóže U tří korunovaných sloupů, následně působil v lóži U tří korunovaných hvězd, odkud vystoupil a založil lóži Pravdy a sjednocenosti. V návaznosti na Všeobecný regulativ pro rakouské lóže Josefa II. se stal po roce 1786 stoličním mistrem lóže Pravda a jednota u tří korunovaných sloupů. Většina Canalových příspěvků byla rozdělována spolu s příspěvky bratrů ze zednářské lóže.[2]

Ve volném čase se věnoval hudbě, dokonce byl sám hudebním skladatelem. Po celý život si vydržoval osobní hudební sbor. Byl i zapáleným příznivcem pokroku, především pak toho hospodářského. Jeho největším koníčkem však byla botanika. Výrazně se prosazoval o zdokonalování v oblasti zahradnictví, podporoval vědecké práce o tomto tématu a kapacity v tomto oboru obdařoval štědrými finančními benefity. Financoval i první vydání knihy Flora česká od profesora botaniky Františka Vilibalda Schmitda.[4]

Canalovou nejvýznamnější zásluhou je založení botanické zahrady v Praze, později známé pod jménem Kanálka. Canal nejprve skoupil několik na sebe navazujících pozemků, aby je následně spojil do jedné zahrady botanické, zelinářské a ovocné. Otevřena byla roku 1791. V zahradě byly pěstovány na tu dobu nevídané štěpařské či hospodářské novinky a cizokrajné rostliny.[5] Součástí zahrady byl i vzdělávací ústav, kde se až do Canalovy smrti přednášela hospodářsko-technická botanika. Na ústavu postupně vyučovali například František Vilibald Schmidt, Karel Bořivoj Presl[1], Jan Kristián Mikan, Jan Novodvorský nebo Ignác Bedřich Tausch. V roce 1811 byl v Kanálce zřízen pokusný cukrovar pro výrobu sirupu a řepného cukru (Canal byl velkým propagátorem řepného cukru) spolu s velkým drůbežnictvím.[2]

Josef Emanuel Canal se v pozdějších letech svého života, zejména po smrti své manželky v roce 1810, začal uzavírat stále více do sebe a ve společnosti byl viděn jen zřídkakdy. Své ženě dal v parku zbudovat památník v podobě trojbokého obelisku s reliéfem aliančních znaků na soklu (jeho torzo se dochovalo v dnešních Riegrových sadech). V roce 1812 ještě v Kanálce přijal vzácné hosty, císaře Františka I. s chotí Marií Ludovikou Beatrix a jeho dcerou Marií Luisou, ale po této návštěvě se definitivně stáhl do ústraní a většinu času trávil buď sepisováním vědeckých prací, které si sám vydával a procházkami po Kanálce nebo ve svém pražském paláci. Zemřel 20. února 1826 zasažen mrtvicí.[2] Je pochován na Olšanských hřbitovech.[4]

KontroverzeEditovat

Ač je ve většině historických pramenů oslavován a líčen v tom nejlepším světle, jeho osobnost obsahovala i stinné stránky. Podle současníků byl z neznámých důvodů výrazným antisemitou.[6] Židy stavěl na roveň psům. U vstupu do jeho zahrady byla vyvěšena tabulka s nápisem „Židům a psům je vstup zakázán“ (německy: „Juden und Hunden ist der Eintritt verboten“).[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d MALÝ, Jakub Josef. Stručný všeobecný slovník věcný : C - E. Praha: I.L. Kober, 1875. 759 s. S. 44. 
  2. a b c d ZACHYSTAL, František. Kanálka, chlouba barokní Prahy. Národní listy. 1. 7. 1934, čís. 179. 
  3. SZABO, Miloš. Olšanské hřbitovy – PL 09/2008 [online]. Farnost Žižkov, 1. 10. 2008 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online. 
  4. a b c Josef Emanuel Canal. Humoristické listy. 20. 12. 1889, roč. 31, čís. 51. 
  5. Konec Kanálky. Národní Politika. 18.3.1905, roč. 23, čís. 77. 
  6. Denní zprávy. Národní listy. 11.10.1907, roč. 47, čís. 281. 

Související článkyEditovat