Josef Šárka

právník, ekonom,aktivista a přímý účastník studentských událostí v listopadu 1939 a v listopadu 1989, účastník druhého a třetího odboje a signatář Charty 77.

Josef Šárka (6. srpna 1918, Nová Ves u Kamenice nad Lipou[2]20. května 2008[2]) byl právník,[2] ekonom,[2] aktivista[2] a přímý účastník studentských událostí v listopadu 1939 a v listopadu 1989, účastník druhého a třetího odboje a signatář Charty 77.[1] Autor vzpomínkových textů na události roku 1939, na věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, na život v Protektorátu Čechy a Morava i na život v Československu v období komunistické diktatury a na rok 1989.[2]

Josef Šárka
Josef Šárka jako student Univerzity Karlovy v Praze. (foto 1938/1939)[1]
Josef Šárka jako student Univerzity Karlovy v Praze. (foto 1938/1939)[1]
Narození6. srpna 1918[2]
Nová Ves u Kamenice nad Lipou[2] Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. května 2008[2] (ve věku 89 let)
ČeskoČesko Česko
Vzdělánímaturita, vysoká škola (práva na Univerzitě Karlově v Praze)[1]
Povoláníúředník, doktor práv, docent ekonomie, topič[1]
TitulJUDr.
ChoťVlasta Šárková (rozená Nováková)[1]
Dětiprvorozená dcera: Vlasta Šárková; druhorozená dcera: Šárka Šárková (* 1946)(obyvatelka Říčan)[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Mládí a středoškolská studia editovat

Josef Šárka se narodil se 6. srpna 1918 na Českomoravské vrchovině v Nové Vsi u Kamenice nad Lipou do zemědělské rodiny.[1] Středoškolská studia absolvoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci.[1] Ještě během studií se stal členem a později předním představitelem dorostu politické strany Agrárníků.[1] V té době Josef Šárka založil poetický časopis „Jeřáby“.[1] Po složení maturitní zkoušky začal Josef Šárka studovat (1938/1939) na Karlově univerzitě v Praze medicínu, ale jeho zájem o historii jej nakonec přivedl ke studiu práv.[1]

Rok 1939 editovat

Jako jedenadvacetiletý mladík přišel z jižních Čech studovat do Prahy a tady byl ubytován (spolu s ostatními chudými studenty s dobrým prospěchem) na Hlávkově koleji.[3] Patřil mezi osobní přátele z kolejí a mezi spolužáky studenta medicíny Jana Opletala.[1] Jan Opletal byl zraněn 28. října 1939 na protinacistické demonstraci. Pohřbu Jana Opletala se 15. listopadu 1939 zúčastnily tisíce studentů, Josef Šárka byl jedním z hlavních organizátorů této demonstrace.[3] Jejich setkání přerostlo v další protinacistickou demonstraci, jejímž důsledkem bylo zavření všech českých univerzit a kolejí říšským protektorem Konstantinem von Neurathem. Více než 1200 studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen a devět studentů a funkcionářů studentských organizací bylo 17. listopadu 1939 popraveno. Mezi zatčenými studenty, kteří byli odvlečeni do Sachsenhausenu byl i Josef Šárka, který zde nedobrovolně prožil dva a čtvrt roku svého života.[1]

V protektorátu editovat

Po návratu z koncentračního tábora (v lednu 1942[3]) se Josef Šárka zapojil do protiněmeckého odboje u cenové kontroly, kde se tam působící odbojáři snažili ochránit české obchodníky před likvidačními německými kontrolami.[1] Ke konci druhé světové války se Josef Šárka na krátkou dobu přidal k partyzánům.[1]

40. a 50. léta 20. století editovat

Po skončení druhé světové války pracoval jako úředník a právnická studia dokončil (v roce 1946[3]) během zaměstnání.[1] Tou dobou již byl Josef Šárka ženat s Vlastou Novákovou a byla na světě i jejich prvorozená dcera Vlasta.[1] Rodina Josefa a Vlasty Šárkových se přestěhovala do Prahy.[1] Josef Šárka nebyl loajálním občanem Československé socialistické republiky a díky jeho odporu proti komunistické totalitě během následujících desetiletí balancoval na pokraji vězení, střídavě získával a ztrácel zaměstnání.[1] Nějakou dobu zastával zaměstnání jako doktor práv, později se stal docentem ekonomie ale také pracoval jako topič.[1] Ve druhé polovině 50. let 20. století vyučoval na Vysoké škole ekonomické (VŠE) v Praze.[1] Tady se podílel na založení sekce veřejného stravování a cestovního ruchu a o tématech veřejného stravování a o družstevnictví publikoval řadu vědeckých publikací.[1] Od roku 1961 přednášel studentům z rozvojových zemí na nově založené Univerzitě 17. listopadu. (Ve svých přednáškách tajně varoval ve francouzském jazyce tyto studenty před nedostatky kolektivizovaného a centrálně řízeného zemědělství.[1])

60. léta 20. století editovat

Na jaře roku 1966 (na 1. května 1966[3]) se jeho dcera Šárka Šárková zapojila do studentské demonstrace (šla v přední řadě s československou vlajkou v ruce) a spolu s dalšími účastníky této demonstrace byla na Karlově mostě zatčena (tehdy bylo zatčeno 120 demonstrantů[3]) a vězněna v Ruzyňské věznici.[1] [p. 1] V roce 1968 Josef Šárka aktivně protestoval proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa a v důsledku tohoto postoje pak musel opustit své místo na Vysoké škole ekonomické v Praze.[1]

70. léta 20. století editovat

V roce 1971 byla uzavřena i Univerzita 17. listopadu, kde přednášel.[1] Špatný zdravotní stav Josefa Šárky (způsobený jeho válečným vězněním) mu paradoxně umožnil, že mohl odejít do invalidního důchodu.[1] [p. 2]

Sametová revoluce a doba svobody editovat

V pátek 17. listopadu 1989 na Albertově promluvil Josef Šárka ke shromážděným mladým lidem jako první řečník.[1] Po svém proslovu se postavil do čela studentů a s českou vlajkou šel s nimi na vyšehradský hřbitov.[3] (Tou dobou už byl Josef Šárka penzionovaný, protože po roce 1967 měl takové potíže, že nemohl v podstatě nikde pracovat.[3]) Po sametové revoluci pracoval Josef Šárka mimo jiné v Českém svazu bojovníků za svobodu, jako člen předsednictva Sdružení Českého národního povstání, jeden z vedoucích členů Sdružení politických vězňů a pozůstalých a jako jednatel historické skupiny 17. 11. 1939.[1] Josef Šárka zemřel 20. května 2008. [p. 3] Josef Šárka je držitelem Československého válečného kříže 1939.[1]

Mladí přátelé, studenti. Dovolte, abych zahájil vaši manifestaci jako bývalý přítel Jana Opletala a bývalý vězeň koncentračního tábora Sachsenhausen. Jan Opletal byl čestný člověk a takoví jsme byli i my, vězni 17. listopadu 1939. Byli jsme vězněni za nacismu. Mnozí z nás byli vězněni po roce 1948 a četní šikanováni po roce 1969, kdy naše skupina byla rozpuštěna. V koncentračním táboře jsme přijali heslo, že naše společnost musí být svobodná i demokratická a sociálně spravedlivá. Řiďte se jím. Měli jsme i heslo: Cestou nenásilí podle velkých učitelů morálky: Sokrates, Kristus, Gándhí. Řiďte se jím. Ale měli jsme i heslo „Tvrdě do tvrdého“. Mladí přátelé, nebojte se. Jděte do toho.

Josef Šárka, Text projevu Josefa Šárky na Albertově 17. listopadu 1989, [1]

Ve volbách do Sněmovny v roce 2006 kandidoval za Národní stranu.[4]

Odkazy editovat

Poznámky editovat

  1. Na tehdejší poměry to byla velká demonstrace, demonstranti šli s českými vlajkami v ruce na Hrad, ale ještě než tam došli byli cestou zatčeni.[3]
  2. Od roku 1968 žila jeho dcera v emigraci, v zahraničí se vdala a začala se věnoval psychoterapeutické praxi.[1]
  3. V nakladatelství Karolinum se chystá (rok 2019) vydání jeho pamětí pod titulem „Studentské hnutí odporu“.[1]

Reference editovat

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag SKALOŠOVÁ, Renata. Josef Šárka, účastník listopadu 1939/1989 [online]. Muzeum Říčany, rev. 2019-11-04 [cit. 2019-12-04]. Článek vznikl i díky podkladům, které Šárka Šárková shromáždila pro vydání knihy vzpomínek Josefa Šárky. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i Šárka Josef (1918-2008) [online]. Databáze autorit NKČR (Národní knihovny ČR) [cit. 2019-12-04]. Identifikační číslo: xx0242721; Narozen 6. 8. 1918 v Nové Vsi (Kamenice nad Lipou, Česko), zemřel 20. 5. 2008. Právník, ekonom, aktivista. Autor vzpomínkových textů na události roku 1939, na věznění v koncentračním táboře Sachsenhausen, na život v protektorátu i na život v Československu v období komunistické diktatury a na rok 1989. (Šárka, Josef: „Studentské hnutí odporu“, 2019, nakladatelství Karolinum). Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i MACH, Jiří. Otec burcoval studenty v roce ’39 i ’89. Novinky.cz [online]. Borgis, 2011-11-23 [cit. 2019-12-04]. In: Říčanský kurýr ze dne 5. 11. 2019. Dostupné online. 
  4. https://www.volby.cz/pls/ps2006/ps111?xjazyk=CZ&xkraj=1&xstrana=22&xv=1&xt=2

Externí odkazy editovat