John Spencer-Churchill, 7. vévoda z Marlborough

britský státník

John Winston Spencer-Churchill, 7. vévoda z Marlborough (John Winston Spencer-Churchill, 7th Duke of Marlborough, 7th Marquess of Blandford, 9th Earl of Sunderland, 7th Earl of Marlborough, 11th Baron Spencer of Wormleighton, 7th Baron Churchill of Sundridge) (2. června 1822, Garboldisham Hall, Anglie5. července 1883, Londýn, Anglie) byl britský státník ze šlechtického rodu Spencerů[3]. Patřil ke konzervativcům, v mládí byl poslancem Dolní sněmovny, jako dědic titulu vévody od roku 1857 člen Sněmovny lordů. V konzervativních vládách byl lordem nejvyšším hofmistrem (1866-1867) a místokrálem v Irsku (1876-1880), byl rytířem Podvazkového řádu. Byl dědičným majitelem zámku Blenheim Palace, největšího soukromého sídla v Británii mimo královskou rodinu, kvůli dlouhodobému zadlužení ale musel rozprodat část uměleckých sbírek. Jeho vnukem byl Winston Churchill.

John Spencer-Churchill
7thDukeOfMarlborough.jpg
Narození 2. června 1822
Norfolk
Úmrtí 4. července 1883 (ve věku 61 let)
Berkeley Square
Místo pohřbení Blenheimský palác
Alma mater Oriel College
Eton College
Ocenění Podvazkový řád
Politická strana Konzervativní strana
Manžel(ka) Frances Anne Spencer-Churchill (od 1843)
Děti Randolph Churchill
George Spencer-Churchill, 8th Duke of Marlborough
Anne Innes-Ker, Duchess of Roxburghe
Sarah Wilson
Cornelia Guest, Lady Wimborne
Georgiana Elizabeth (née Spencer-Churchill), Countess Howe
Fanny Octavia Louisa (née Spencer-Churchill), Lady Tweedmouth
Lord Frederick John Winston Spencer-Churchill
Lady Rosamond Jane Frances Spencer-Churchill
Lord Charles Ashley Spencer-Churchill
Lord Augustus Robert Spencer-Churchill
Lady Rosamund Janet Frances Spencer-Churchill
Rodiče George Spencer-Churchill, 6th Duke of Marlborough a Jane Stewart
Příbuzní Lord Alfred Spencer-Churchill[1] (sourozenec)
Winston Churchill[1] a John Strange Spencer-Churchill[2] (vnuci)
Funkce Člen 14. parlamentu Spojeného království (1844–neznámá hodnota)
Člen 15. parlamentu Spojeného království (1847–1852)
Člen 16. parlamentu Spojeného království (1852–1857)
Člen 17. parlamentu Spojeného království (březen 1857 – červenec 1857)
člen Sněmovny lordů (1857–1883)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Politická kariéraEditovat

Narodil se na dnes již neexistujícím zámku Garboldisham Hall v hrabství Norfolk jako nejstarší syn George Spencer-Churchilla, 6. vévody z Marlborough (1793-1857), a jeho první manželky Jane Stewart (1798-1844) z rodu hrabat z Galloway. Studoval v Etonu a Oxfordu, v letech 1844-1857 byl poslancem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu[pozn. 1]. V parlamentu se věnoval církevní problematice a v letech 1852-1855 byl místopředsedou státní komise pro správu kostelů. Po otci zdědil v roce 1857 rodové tituly a vstoupil do Sněmovny lordů (jako jeho dědic byl do té doby znám pod jménem markýz z Blandfordu). Po otci převzal také úřad lorda místodržitele v hrabství Oxford (1857-1883). V třetí Derbyho vládě byl lordem nejvyšším hofmistrem (1866-1867), od roku 1866 byl zároveň členem Tajné rady. Po personálních obměnách ve vládě přešel do funkce prezidenta Tajné rady (1867-1868)[4]. V roce 1868 obdržel Podvazkový řád a v letech 1876-1880 byl místokrálem v Irsku[pozn. 2][5]. Jeho působení v Irsku bylo značně populární, věnoval se především podpoře obchodu. Funkci místokrále opustil po porážce Disraeliho ve volbách a nástupu liberálů (1880)[pozn. 3].

Majetkové a rodinné poměryEditovat

 
Frances Spencer-Churchill, rozená Vane-Tempest-Stewart, vévodkyně z Marlborough (1822-1899)

Vlastnil rozsáhlý majetek především v hrabství Oxfordshire, kde mu patřilo přibližně 10 000 hektarů půdy s hlavním rodovým sídlem Blenheim Palace. Měl také pozemky v hrabství Buckinghamshire, které ale prodal milionářské rodině Rothschildů. Po předcích ale zdědil také značné dluhy, které se během jeho života nadále zvyšovaly. Ačkoliv měl roční příjem ze svých statků 35 000 liber a pobíral také dědičnou státní penzi 4 000 liber přiznanou královnou Annou 1. vévodovi z Marlborough, byl nucen přistoupit k rozprodeji hodnotných uměleckých sbírek. Obrazy významných mistrů získala Národní galerie[pozn. 4], v roce 1875 byly v aukční síni Christie's prodány také rodinné klenoty.

V roce 1843 se oženil s Frances Vane (1822-1899), dcerou generála a diplomata 3. markýze z Londonderry. Měli spolu jedenáct dětí, z nich tři synové zemřeli v dětství.

Mladší bratr 7. vévody, lord Alfred Spencer-Churchill (1824-1893), dosáhl v armádě hodnosti podplukovníka a byl poslancem Dolní sněmovny.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Poslancem Dolní sněmovny byl za městečko Woodstock v těsném sousedství hlavního rodového sídla Blenheim Palace. V roce 1852 se pokusil proniknout do parlamentu za hrabství Middlesex, tady jej ale ve volbách porazili liberální protikandidáti Lord Robert Grosvenor a Ralph Bernal Osborne. Woodstock zastupovalo v parlamentu během 18. a 19. století celkem deset členů rodu Spencerů, význam městečka ale postupem doby poklesl a volební obvod zde byl zrušen v roce 1885. Posledním poslancem za Woodstock byl syn 7. vévody z Marlborough, lord Randolph Churchill.
  2. Jmenování na post irského místokrále mělo pikantní pozadí. Původní nabídku na tuto funkci odmítl 7. vévoda z Marlborough v roce 1874 z finančních důvodů, protože neměl dostatek prostředků na reprezentaci spojenou s výkonem úřadu. R. 1876 se však oba jeho synové (pozdější 8. vévoda z Marlborough a lord Randolph Churchill) stali předními aktéry skandálu spojeného s hraběnkou z Aylesfordu, jehož důsledky zasahovaly až do okolí prince waleského. Nepříjemným následkům plynoucím pro celou rodinu vévody z Marlborough předešel premiér Disraeli tím, že vévodovi znovu opakoval svou nabídku na funkci místokrále v Irsku. Ten tentokrát přijal a jako tajemníka vzal s sebou do Dublinu mladšího syna Randolpha, který byl v nejvyšších londýnských kruzích nežádoucí osobou.
  3. V letech 1868-1874 byl irským místokrálem jeho bratranec z mladší rodové linie John Poyntz Spencer, 5. hrabě Spencer, který pak funkci zastával ještě v letech 1882-1885. V letech 1886-1889 byl místokrálem v Irsku synovec 7. vévody z Marlborough, 6. markýz z Londonderry. O generaci později byl pak irským místokrálem v letech 1915-1918 Ivor Guest, 1. vikomt Wimborne, který byl vnukem 7. vévody z Marlborough
  4. Hodnota uměleckých sbírek vévodů z Marlborough byla obrovská a částky získané za jednotlivé prodané položky šly do desetitisíců liber. Rafaelova Madonna byla prodána za 70 000 liber, Van Dyckův jezdecký portrét Karla I. vynesl 15 000 liber. Oba obrazy zakoupil stát pro Národní galerii.

ReferenceEditovat

  1. a b Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Ottův slovník naučný, díl 16.; Praha, 1900 (reprint 1999), s. 873 ISBN 80-7185-237-6
  4. JENKINS, Roy: Gladstone; Praha, 2000 s. 212 ISBN 80-7260-040-0
  5. PELLING, Henry: Winston Churchill; Český Těšín, 2006 s. 20–23 ISBN 80-7309-346-4

Externí odkazyEditovat