Johann Nepomuk Grün

katolický duchovní, pedagog a teolog

Johann Nepomuk Grün (12. listopadu 1751 Blšany[1]20. ledna 1816 Praha) byl katolický duchovní, pedagog a teolog. Zastával funkci opata Strahovského kláštera a děkana Filosofické fakulty Karlovy univerzity. Je autorem řady teologických knih a představitelem české osvícenské vědy.

Johann Nepomuk Grün
Machek Milo Grün.jpg
Narození 12. listopadu 1751 nebo 11. listopadu 1751
Blšany
Habsburská
monarchie
Habsburská monarchie Habsburská
monarchie
Úmrtí 20. ledna 1816 (ve věku 64 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život a díloEditovat

Grün se narodil v poddanském městě Blšanech na Podbořansku. V matričním zápisu o jeho narození je ale výslovně uvedeno, že jeho rodiče, František Josef Grün a manželka Františka, nejsou poddaní[1]. Základy vyššího vzdělání získal Grün na soukromém gymnáziu v Žatci, provozovaném kněžími premonstrátského kláštera v Praze na Strahově.[2] Později odešel studovat do Prahy a v roce 1769 vstoupil do premonstrátského řádu, kde přijal jméno Milo. Kněžské svěcení mu bylo uděleno roku 1776.[3] Zprvu působil jako opatův tajemník, od roku 1790 se stal farářem v kostele sv. Jakuba v Jihlavě. Zde se zasloužil o založení nemocnice.[4]

V roce 1804 byl Grün ustanoven strahovským opatem. Hned v prvním roce svého působení se mu v klášteře podařilo obnovit teologická studia, která navštěvovali řeholníci i z jiných řádových klášterů. Opat sám zde přednášel etiku a pastorální teologii.[5] V roce 1807 se zasadil, že žatecké gymnázium po třiceti letech opět získalo statut veřejného ústavu. Řeč, kterou Grün v Žatci při té příležitosti pronesl, vyšla tiskem.[6]

Grün si časem získal respekt v pražských vědeckých kruzích. Podpořil německé vydání třídílného historického Lexikonu českých, moravských a slezských umělců, jehož autorem byl jeho řádový bratr Bohumír Jan Dlabač. Grünovo postavení mezi tehdejší pražskou osvícenskou společností se projevilo i v jeho jmenování do akademických funkcí. Od roku 1808 byl děkanem Filosofické fakulty pražské univerzity a roku 1812 byl zvolen jejím rektorem. Ve funkci děkana podporoval Bernarda Bolzana.[7] V roce 1809 mu císař František I. udělil Leopoldův řád.

Podle hesla v Ottově slovníku naučném[8] napsal Grün mj. tyto spisy:

  • Kurzgefasste pragmatische Geschichte des Königreichs Böhmen unter Josefs II. Regierung, Vídeň 1783.
  • Sätze aus der Moral- und Pastoraltheologie, Praha 1805–1807.

Další Grünovy spisy jsou uložené ve Strahovské knihovně.[9]

Grüna portrétoval Antonín Machek. Obraz je součástí Strahovské obrazárny.[10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Státní oblastní archiv Litoměřice, římskokatolická farnost Blšany, sign. L5/2, s. 133.
  2. PATROVSKÁ, Zdena; ROEDL, Bohumír. Biografický slovník okresu Louny. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2000. 118 s. ISBN 80-86067-50-5. S. 33. 
  3. Ottův slovník naučný, dil X. Praha: [s.n.], 1896. S. 537.  (Dále jen OSN 10).
  4. MATYÁŠ, Jiří a kol. Dějiny žateckého gymnázia. Žatec: Regionální muzeum v Žatci, 2009. 394 s. ISBN 978-80-86971-85-8. S. 48.  (Dále jen Matyáš 2009).
  5. ČERMÁK, Dominik Karel. Premonstráti v Čechách a na Moravě [online]. Praha: Strahovská kanonie, 1877 [cit. 2018-06-05]. Dostupné online. 
  6. Záznam v databázi Národní knihovny.
  7. Österreichisches Biographisches Lexikon 2, 1957, s. 87.
  8. Otto X, s. 537.
  9. Katalogizační záznamy Grünových prací.
  10. Matyáš 2009, s. 48 – zde je obraz reprodukován.

Související článkyEditovat