Otevřít hlavní menu

Jiří Křenek (spisovatel)

český prozaik a scénárista

ŽivotEditovat

Vyrůstal na Valašsku, kde se narodil v rodině strojníka na místní pile. V letech 1948-1950 se vyučil se v Elektrotechnických závodech v Mohelnici. Následně absolvoval Školu důstojnického dorostu v Pardubicích (maturita roku 1953) a ve studiu pokračoval na Vojenské akademii v Brně (obor elektrotechnika a radarová technika), které úspěšně ukončil roku 1958. Poté do roku 1965 sloužil jako technik v útvarech protivzdušné obrany Československé armády. Po odchodu z armády pracoval jako redaktor v týdenících Československý voják a Tvář. Od roku 1973 je ve svobodném povolání.[1]

DíloEditovat

První povídky uveřejnil na počátku šedesátých let v časopisech Československý voják, Plamen a Květy. Knižně debutoval roku 1963 románem Chlapi o partyzánském hnutí na Valašsku. Další jeho prózy těžily ze znalosti vojenského prostředí a byly vedeny snahou o zachycení psychologických aspektů života důstojníků v provinčních posádkách. Zachytil také s humorem rázovitý svět valašské vesnice, přičemž se snažil humor skloubit se satirou. Kromě toho zachytil život na Valašsku v době kolektivizace. Je rovněž autorem rozhlasových her, knih pro děti a mnoha filmových scénářů a scénářů k televizním filmům.[2]

BibliografieEditovat

PrózaEditovat

  • Chlapi (1963), román o partyzánském hnutí na Valašsku.
  • Zabitá neděle (1967), tři povídky z vojenského prostředí. První z nich (Zabitá neděle) je komorním příběhem armádního důstojníka v malém městě, který během jedné letní neděle prožívá pocity marnosti a banality ze svého neužitečného a promarněného života. Další dvě (Světnice číslo 2 a Integrální počet) se odehrávají v době Stalinova kultu osobnosti.
  • Modrá plachetnice (1968), psychologický román z vojenského prostředí.
  • Čas ozimů (1968), tři povídky (Čas ozimů, Čin a Samota) z Valašska z doby po druhé světové válce.
  • Výčep ve dvoře (1969), dvě psychologické novely (Výčep ve dvoře a Nevěsta Kristova), zobrazující mikrosvět drobných a nešťastných vyděděnců.
  • Pláňata (1973), román o osudech tří dětí rázovité valašské rodiny na moravsko-slovenském pomezí na sklonku okupace.
  • Vesničanka (1973), román z prostředí valašské vesnice, první část trilogie Valigurky z Kopečka.
  • Dům mezi modříny (1974), román, druhá část trilogie Valigurky z Kopečka.
  • Jahody na stéble trávy (1975), román, závěrečná část trilogie Valigurky z Kopečka.
  • Smyčka (1975), kriminální povídka.
  • Valigurky z Kopečka (1976), souborné vydání trilogie Vesničanka, Dům mezi modříny a Jahody na stéble trávy, jejíž ústřední postavou je vdova Valigurová, představitelka starých vesnických a rodových tradic, a její tři dcery.
  • Čas polomů a štěpů (1976), román z prostředí horské pily.
  • Večer s Maupassantem (1977), souborné vydání autorových povídek.
  • Skřivánek a sova (1981), román z velkoměstského prostředí zobrazující manželskou krizi,
  • Čas ozimů, polomů a štěpů (1981), román založený na knihách Čas ozimů a Čas polomů a štěpů zachycující život ve valašské vesnici v době poválečných společenských proměn (kolektivizace a cesta k socialismu na vesnici).
  • Chalupa na spadnutí (1981), humoristický román z prostředí vesničky na moravsko-slovenském pomezí
  • Dlouhé uši v trávě (1983), povídka pro děti vyprávějící o osudu srnčího mláděte, kterého se ujali lidé.
  • Tomáš a Markéta (1984), román z prostředí Výzkumného ústavu genetického inženýrství pokoušející se zachytit svět nastupujícího pokolení městské technické inteligence.
  • Bez ženské a bez tabáku (1987), přepis stejnojmenného televizního seriálu z roku 1980 vyprávějící příběhy tří starých kamarádů, kteří celý svůj život prožili na valašské vesnici.
  • Černé ryby, siví holubi... (1988), povídka pro děti, vyprávění valašského chlapce o životě na vesnici na konci druhé světové války.
  • Panenka z rákosu (1988), román navazující na román Tomáš a Markéta.

Rozhlasové hryEditovat

  • Měsíční svit (1972),
  • Vyhrávala kapela (1972),
  • Vesničanka (1973),
  • Hrst lesních jahod (1975),
  • Kapela na cestách (1976),
  • Polomy (1977),
  • Svatba v kapele (1978),
  • Dítě v kapele (1978),
  • Dovolená za babku (1979),
  • Dědic ze zákona (1980),
  • Hana ze Ztracence (1982).

ScénářeEditovat

Filmové scénářeEditovat

Televizní scénářeEditovat

  • Nultý kilometr (1973), scénář k televiznímu filmu, režie Milan Peloušek.
  • Deník psaný na vodu (1974), scénář k televiznímu filmu, režie Milan Peloušek.
  • Pláňata (1975), scénář k televiznímu filmu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Jiří Bělka.
  • Měsíční údolí (1977), scénář k televiznímu podle vlastní knihy Smyčka, režie Otakar Kosek.
  • Čas polomů a štěpů (1977), scénář k trojdílnému televiznímu filmu podle podle vlastního stejnojmenného románu, režie Otakar Kosek a Věra Jordánová.
  • Bez ženské a bez tabáku (1980), scénář ke čtyřdílnému televiznímu seriálu, režie Otakar Kosek, roku 1987 autor scénář zpracoval do knižní podoby.
  • Noční expres (1980), scénář k televiznímu filmu, režie Milan Peloušek.
  • Dovolená na úrovni (1984), scénář k televiznímu filmu, režie Stanislav Strnad.
  • Skřivánek a sova (1984), scénář k televiznímu filmu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Vojtěch Štursa.
  • Jahody na stéble trávy (1984), scénář ke čtyřdílnému televiznímu seriálu podle podle vlastního stejnojmenného románu, režie Otakar Kosek.
  • Chalupa na spadnutí (1985), scénář k televiznímu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Stanislav Strnad.
  • Tomáš a Markéta (1988), scénář k dvoudílnému televiznímu filmu podle vlastního stejnojmenného románu, režie Otakar Kosek.
  • Králíci nemají jména (1990), scénář k televiznímu filmu, režie Otakar Kosek.
  • Digitální čas (1991), scénář k televiznímu filmu, režie Otakar Kosek.
  • Evangelium podle Pastýřů (1992), scénář k televiznímu filmu podle vlastní povídky Čas ozimů, režie Otakar Kosek.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Slovník českých spisovatelů, Praha: Libri, 2000, S. 379-380
  2. Slovník českých spisovatelů od roku 1945, 1. díl, Praha: Brána, 1995, S. 455-456

Externí odkazyEditovat