Jiří Binko

český malíř a grafik

Jiří Binko (3. října 1918 Krucemburk16. prosince 1985 Praha) byl akademický malíř, grafik a autor vitráží a figurálních i ornamentálních mříží zejména pro historické objekty.

Jiří Binko
Narození3. října 1918
Krucemburk
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí16. prosince 1985 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
VzděláníVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povoláníakademický malíř, grafik a malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Jiří Binko se narodil v posledních týdnech 1. světové války v Krucemburku jako syn Dušana a Antonie Binkových. V Krucemburku také vychodil obecnou a měšťanskou školu. Po absolvování Státní reálky v Pardubicích zahájil roku 1935 studium na Státní umělecko-průmyslové škole v Praze v ateliéru figurální a ornamentální kresby. Tamtéž od roku 1938 navštěvoval speciální školu pro užitou grafiku, knižní umění a propagaci profesora Jaroslava Bendy. Studium ukončil v roce 1941. Zbytek války prožil v rodném kraji – byl totálně nasazen jako pomocný dělník u firmy Eckhardt a.s. v Chotěboři a ve strojírnách a slévárnách Josefa Janáčka na Starém Ransku (tam také spolupracoval s místním divadelním ochotnickým spolkem, pro jehož scénu realizoval divadelní kulisy). V této době se seznámil se svou budoucí celoživotní partnerkou Květuší, rozenou Hladovou, z Hlinska. Sňatek uzavřeli roku 1946 v nedalekých Kameničkách, oddávajícím byl krucemburský farář P. Karel Wiesner.

Od konce 40. do počátku 60. let pracoval akademický malíř Jiří Binko střídavě jako samostatný výtvarník, byl zaměstnancem mozaikářské huti firmy Umělecká řemesla a návrhového atelieru nakladatelství Orbis. Další zaměstnání úřednického charakteru opustil hned, jakmile celkové podmínky ve státě umožňovaly návrat ke svobodné výtvarné činnosti. Byl členem Svazu čs. výtvarných umělců od jeho založení až do doby jeho rozpuštění (1969) – členem nového politicky kontrolovaného SČVU (od 1970) se nestal. K výkonu svobodného povolání pak tehdejší nezařazené výtvarníky opravňovala jen registrace u Československého fondu výtvarných umělců, veškerá jejich tvorba pro veřejný prostor však podléhala schvalování tzv. uměleckých komisí.

Jiří Binko byl celý život spojen s rodným krajem a jeho uměleckými tradicemi: rodinné vazby k malíři Františku Kavánovi, sochaři Janu Štursovi, architektu Josefu Gočárovi, průkopníku fotografie Josefu Binkovi. Dlouhodobé přátelství jej vázalo i s Janem Zrzavým.

Dílo editovat

Vitráže editovat

P. Karel Wiesner byl iniciátorem první velké práce Jiřího Binka – skleněných mozaikových oken do krucemburského kostela sv. Mikuláše.[1] Zde, stejně jako v dalších dílech, projevil schopnost moderně umělecky ztvárnit zadané téma často chrámového charakteru, přiblížit je pojetí druhé poloviny 20. století a zároveň návrh citlivě zasadit do prostředí architektury konkrétního historického období. Na okna v Krucemburku zobrazující české patrony (sv. Václava, sv. Ludmilu, sv. Anežku, sv. Zdislavu, sv, Prokopa a sv, Víta) navázal cyklem jihočeských gotických madon v Kraselově na Strakonicku (raná 50. léta), dále okny v kostele v Křižánkách na Žďársku (1961), vitráže pro někdejší pracoviště Astronomického ústavu Československé akademie věd umístěné v benediktinském klášteře Na Slovanech (Emauzy) (1961)[2] nebo vitráže s motivem lazebnických ledňáčků krále Václava IV. ve Staroměstské mostecké věži v Praze.[2]

Práce s kovem editovat

Tematicky i stylově na tuto tvorbu navázala jeho práce s kovem: návrh dvoudílné bronzové mříže s postavami svatého Benedikta a svatého Vojtěcha, kryjící vstup na schodiště do románské krypty kostela sv. Markéty v Praze-Břevnově (1969), mříž byla později přenesena do chodby kláštera, protože vlhkost z krypty ohrožovala dřevořezby chórových lavic a fresky. Další figurální i ornamentální návrhy kovaných mříží v církevních i světských památkových objektech, například figurální mříž se dvěma maltézskými rytíři na vstupní bráně do dvora ke kostelu Panny Marie pod řetězem v Praze (50.-60. léta). Později spolupracoval na kultivaci veřejného a podnikového prostoru města Prahy: orientační plán botanického parku v Praze - Průhonicích (1967), osvětlovadla pro kulturní dům v Králově Dvoře, plastika pro VAKUS v P̥raze 5 na Smíchově, v Holečkově ulici (zkratka z Výpočetní a kontrolní ústředna spojů, dnes je její objekt určen na prodej[3]), informační tabule s logem Vysoké školy zemědělské v pražském Suchdole apod.

Malířská a grafická tvorba editovat

Po celý svůj život se Jiří Binko věnoval i veřejnosti doposud neznámé malířské tvorbě, počínaje ranou krajinářskou tvorbou svázanou s jeho rodným krajem přes květinová zátiší a rodinné portréty až k celoživotní fascinaci literární postavou ideálního rytíře Dona Quijota, s jehož morálními principy jej mnozí jeho současníci ztotožňovali. Věnoval se také grafice (od rané spolupráce s nakladatelstvím Supraphon přes drobnou grafiku – exlibris, svatební či smuteční oznámení pro okruh přátel a známých – k nerealizovaným návrhům poštovních známek).

Při příležitosti oslav 700. výročí založení Krucemburku vytvořil v roce 1966 grafický návrh realizované textilní záložky s motivem náhrobku Mikuláše Střely z Rokyc, použitého znovu (již posmrtně) v roce 1991 v souvislosti s oslavami 750. výročí první historicky doložené zmínky městyse Krucemburk.     

V roce 1994 Společnost Jana Zrzavého spolu s obecním úřadem v Krucemburku zaštítily výstavu části Binkova uměleckého díla v jeho rodišti.

Celá jeho tvorba, pohybující se plynule mezi užitým a volným uměním, se záhy oprošťovala od akademických vzorů a směřovala mimo veškeré dobové trendy k svébytnému rukopisu výrazných kontur, zjednodušujících linií a osobité barevné škály. Ve svém celku dodnes čeká na své zhodnocení.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Památky:Katolický kostel (Krucemburk) [online]. Krucemburk.cz [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. 
  2. a b POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2., přeprac. a rozš. vyd.. vyd. Praha: Panorama, 1985. 469 s. S. 56, 237. 
  3. Prodej kláštera za téměř půl miliardy padl. Jediný zájemce dal nabídku s chybami | Státní pokladna | Lidovky.cz. Lidovky.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat