Jotvingové
Jotvingové,[1] Jatvingové,[2] Jatvěgové,[3] Jačvingové nebo Jatvězi[4] či Súduvé[5] (litevsky Jotvingiai nebo Sūduviai; lotyšsky Jātvingi; polsky Jaćwingowie; bělorusky Яцвягі, Jacvjahi; německy Sudauer) byl baltský kmen, který měl ve 13. století blízké vazby s Litevci a Prusy.
| Jotvingie (Sudúva a Dainava) Sūdawa Dainava
| ||||||||||||
Geografie
| ||||||||||||
| Obyvatelstvo | ||||||||||||
| Státní útvar | ||||||||||||
| Státní útvary a území | ||||||||||||
| ||||||||||||
Příslušníci tohoto národa mluvili jotvingštinou (někdy také súduvština), mrtvým západobaltským jazykem z indoevropské jazykové rodiny, který měl velmi blízko k pruštině. Poslední záznamy o kmeni Jotvingů pochází z 19. století,[6] kdy byl tento kmen podmaněn a částečně vyhlazen Germány a užívání jejich jazyka bylo zakázáno.
Národ Jotvingů žil v zemích Súduva (lit. Suvalkija) a Dainava (Dzūkija), které ležely kolem středního toku Němenu. Dnes tato oblast odpovídá většině území Podleského vojvodství v Polsku a částem Litvy a Hrodenské oblasti v Bělorusku.
Reference
editovat- ↑ http://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet&kod=AVS500044&skr=2012&fak=11210&stev_print=on
- ↑ Archivovaná kopie. lotyssko.unas.cz [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-05-10.
- ↑ KOSMAN, Marceli. Dějiny Polska. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, 2011. 452 s. ISBN 978-80-246-1842-5. Kapitola Jagellonský stát (1386-1572), s. 67.
- ↑ http://www.vylustim.cz/?hledat=Jatvingov%E9
- ↑ ERHART, Adolf. Baltské jazyky. Praha: Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1984. Dostupné online. Kapitola Úvod. Baltové a baltské jazyky, s. 9.
- ↑ Sabaliauskas, A., Mes Baltai / We, the Balts (1995), Vilnius, Lithuania: Science and Encyclopedia Publishers, p 80
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jotvingové na Wikimedia Commons
