Jasuhiro Jamašita

japonský judista

Jasuhiro Jamašita (1. června 1957 Jamato, Japonsko) je bývalý japonský zápasníkjudista, všeobecně považovaný za největšího japonského judistu všech dob. Je devítinásobným mistrem Japonska v kategorii bez rozdílu vah, olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa v těžké váze.

Jasuhiro Jamašita
Narození1. června 1957 (67 let)
Kumamoto
Alma materUniverzita Tókai
Povoláníjudista
OceněníPeople's Honour Award (1984)
Medaile cti s fialovou stuhou (2007)
Řád cti
Řád přátelství
grand prix Serge-Kampf de l'Académie des sports
… více na Wikidatech
Funkcemember of the International Olympic Committee (od 2020)
Webwww.yamashitayasuhiro.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Judo na LOH
zlato LOH 1984 bez rozdílu vah
Mistrovství světa v judu
zlato MS 1979 těžká váha
zlato MS 1981 těžká váha
zlato MS 1983 těžká váha
MS v judu - bez rozdílu vah
zlato MSbrv 1981 bez rozdílu vah

Sportovní kariéra

editovat

S judem začínal na základní škole v rodné horské obci Jamato v prefektuře Kumamoto v deseti letech. V dětství poutal pozornost zavalitou postavou a záhy si ho vyhlédl sensei úspěšného školního týmu v hlavním městě regionu Kumamoto Reisuke Širaiši. Po dlouhém přemlouvání ho sensei Širaiši s rodiče přemluvili k přesunu do Kumamota, kde se judu začal věnovat vrcholově. V tomto období získal své stravovací návyky, které novinářům popisoval jeho blízký přítel, osobní trenér (spartingpartner) a tiskový mluvčí Radomir Kovačević. Sensei Širaiši s ním měl velké plány a během čtyř let ho vykrmil na váhu až 130 kilogramů. Jeho rozměry neunikly pozornosti skautů daleko bohatšího sportu sumó, ale zisk zlaté olympijské medaile ho přiměl u juda vydržet. V sedmnácti letech ho zlákalo lepší tréninkové zázemí univerzity Tókai v Tokiu, kde nejprve dokončil středoškolská studia na Tókai Sagami.

Na univerzitě Tókai se ho ujal dvojnásobný mistr světa Nobujuki Sató, pod jehož vedením se v roce 1975 dostal do japonské seniorské reprezentace. Pod vedením Nobujuki Satóa zdokonalil své ne-waza (boj na zemi), ale především se naučil stabilizovat svoji váhu (cca 125 kg), při které zvládal fyzicky náročné, taktické zápasy s evropskými obranáři. Proti Evropanům, jejichž fyzické dispozice činily japonským těžkým vahám od šedesátých let nemalé problémy (Nizozemci, Sověti, Němci) mu pomohl i skoro dvoumetrový Srb Radomir Kovačević, který na univerzitě Tókai studoval. Od října 1977 se datovala jeho neporazitelnost, která trvala do konce jeho sportovní kariéry v roce 1985 a činí 203 vyhraných zápasů v řadě. Do této bilance se počítá 7 remíz, které v judu znamenají vítězství/prohra po hantei (praporky).

Jeho mezinárodní sportovní kariéru do velké míry ovlivnila politika konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let – olympijské hnutí versus profesionalismus ve sportu, studená válka, vzestup politiky Číny, rasismus. V roce 1976 se jako junior do japonského olympijského týmu pro olympijské hry v Montréalu nevešel. V roce 1977 ho o účast na později zrušeném mistrovství světa v Barceloně připravily spory Španělska s Mezinárodní judistickou federací. V roce 1980 ho o účast na olympijských hrách v Moskvě připravil bojkot zemí sympatizujících s politikou Spojených států amerických. Nevyřešenou otázkou tak zůstalo v jaké formě by na olympijských hrách v Moskvě startoval. Dva měsíce před začátkem soutěží si koncem května, během japonského mistrovství těžkých vah v zápase s Sumio Endóem zlomil levý kotník.[1].

V roce 1984 startoval na svých prvních olympijských hrách v Los Angeles. Cestu za vysněnou zlatou olympijskou medailí mu neulehčil ani bojkot zemí Východního bloku. V zápase druhého kola s Němcem Arthurem Schnabelem si natáhl pravý lýtkový sval. V zápalu boje zápas dokončil vítězstvím na submisi škrcením. V semifinále však viditelně kulhal a Francouz Laurent Del Colombo se toho snažil hned v úvodu využít pravým útokem o-soto-gari, který jen s problémy ustál. Ve druhé minutě zápasu vykouzlil své překrásné o-uči-gari, poslal Francouze na zem a nasadil mu osae-komi. Ve finále proti Egypťanu Mohamedu Rašvánovi po minutě boje okontroval jeho pokus o levé o-soto-gari a na zemi mu nekompromisně nasadil osae-komi. Získal zlatou olympijskou medaili.

V roce 1985 po sérii vleklých zranění oznámil v 28 letech v červnu konec sportovní kariéry. Po skončení sportovní kariéry pracoval jako asistent a později jako profesor na univerzitě Tókai. Působil u japonské seniorské reprezentace, je pravidelně volen do komisí v Mezinárodní judistické federaci. Je držitelem 8 danu.

Jamašitovo kouzlo osobnosti nespočívalo jen v jeho šibalském úsměvu. Žádný jiný japonský judista nevyhrál vysoce prestižní japonské mistrovství bez rozdílu vah tolikrát co on. Všech svých sportovních úspěchů dosáhl svojí technickou vybaveností jak v postoji tak na zemi, zápasnickým entusiasmem, ale i taktikou. Byl mistrem kontrachvatů. Jako pravák bojoval z levého úchopu, na který ho přeorientoval jeho první sensei Širaiši. Na těžkou váhu se uměl pohybovat a pro většinu soupeřů byla smrtící jeho kombinace levých aši-waza (o-uči-gari, o-soto-gari, sasae apod.) s technikami v boji na zemi.

Výsledky

editovat

Váhové kategorie

editovat
Turnaj 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1984 1983 1984 1985
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
těžká váha
Olympijské hry
Mistrovství světa 1. 1. 1.
Mistrovství Japonska ? 3. 1. 1. 1. 1. 1. 1.
MS juniorů 1.

Bez rozdílu vah

editovat
Turnaj 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985
18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28
Olympijské hry 1.
Mistrovství světa 1.
Mistrovství Japonska 3. ? 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1. 1.

Podrobnější výsledky

editovat

Olympijské hry

editovat
Rok Kategorie 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
LOH 1984 bez rozdílu vah výhra
  L. Coly
výhra
  A. Schnabel
výhra
  L. Del Colombo
výhra
  M. Rašván

Mistrovství světa

editovat
Rok Kategorie 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MS 1979 těžká váha výhra
  Gowok
výhra
  Korocu
výhra
  I. Varga
výhra
  A. Ťurin
výhra
  J.-L. Rougé
MS 1981 těžká váha výhra
  K. Gíslason
výhra
  J. Salonen
výhra
  P. Soler
výhra
  Čo J.-č.
výhra
  G. Veričev
MS 1983 těžká váha volný los výhra
  W. Reszko
výhra
  C. Biktašev
výhra
  H. Stöhr
výhra
  W. Wilhelm

Mistrovství světa - bez rozdílu vah

editovat
Rok 1/64 1/32 1/16 čtvrtfinále semifinále finále
MSbrv 1981 volný los výhra
  L. Moura
výhra
  M. Berger
výhra
  R. Van de Walle
výhra
  D. Mitchell
výhra
  W. Reszko

Reference

editovat
  1. Mezi lidmi a na internetu koluje dezinformace, že technika kani-basami (kani-hasami), po které praskl Jamašitův kotník, byla vzápětí zakázána. Pravdou však je, že technika kani-hasami je zakázána od roku 1991, je zařazena do kinši-waza a za její použití se v soutěžním zápase automaticky uděluje hansoku-make.

Externí odkazy

editovat