Wikipedie

Jan Rejchart Štampach ze Štampachu

český šlechtic

Jan Rejchart Štampach ze Štampachu (okolo roku 1550 – před rokem 1615) byl český šlechtic z rytířského rodu Štampachů ze Štampachu. Patřila mu mimo jiné panství Poláky, Mašťov a Mšec, ale sám působil na dvoře císaře Rudolfa II. V jeho službách podnikl cesty do Konstantinopole a do Moskvy.

Jan Rejchart Štampach ze Štampachu
Narození1550
Úmrtí1615 (ve věku 64–65 let)
ChoťAnna Kaplířová ze Sulevic[1]
DětiZdeslav Štampach ze Štampachu[1]
RodičeLinhart Štampach ze Štampachu[2] a Žofie Šmuhařová z Rochova[2]
RodŠtampachové ze Štampachu
PříbuzníLinhart Štampach ze Štampachu[2], Mikuláš Štampach ze Štampachu[3], Volf Štampach ze Štampachu[3], Barbora Štampachová ze Štampachu[2], Matyáš Štampach ze Štampachu[2] a Jan Jindřich Štampach ze Štampachu[2] (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Rodina editovat

Jan Rejchart byl synem Linharta staršího Štampacha ze Štampachu († 1608) a jeho první manželky Žofie Šmuhařové z Rochova. Sám se oženil s Annou Kaplířovou ze Sulevic, se kterou měl jediného syna Zdeslava. Zemřel pravděpodobně před rokem 1615, protože v tomto roce je jako majitel Mšece poprvé doložen jeho bratr Jan Jindřich Štampach.[4]

Majetek editovat

Po smrti svého otce Jan Rejchart vlastnil rodový majetek v nedílu se svými sourozenci.[5] V roce 1609[5] se o něj rozdělil, takže mu připadlo panství Poláky a statek Libouš. Ve stejném roce koupil osminu Hasištejna od Kryštofa z Lobkovic, čímž se celý hrad a jeho panství dostaly do vlastnictví Štampachů. Po strýci Matyášovi Štampachovi ze Štampachu zdědil Mašťov a Mšec a v roce 1611 po své sestře Barboře Razice. V Praze mu patřila polovina domu U Pěti kostelů v Dlouhé ulici na Starém Městě.[4]

Cesty editovat

První dlouhou cestu Jan Rejchart podnikl v roce 1591, kdy se stal jedním z patnácti rytířů v poselstvu Rudolfa II. vedeném Fridrichem Kreckwitzem do Konstantinopole na dvůr sultána Murada III. Pro svou účast však měl Jan Rejchart soukromé důvody: putoval do Konstantinopole, aby v ní zřídil křesťanský náhrobek svému staršímu bratrovi, který ve městě v roce 1590 zemřel na mor. Umožnila mu to přímluva a finanční příspěvek Davida Ungnada ze Sonnecku.[6] Cesta začala 1. října 1591. Poselstvo se plavilo po Dunaji až do Bělehradu, odkud pokračovalo na koních přes Sofii a Edirne do Konstantinopole, kam dorazilo 28. listopadu.[7] Jan Rejchart splnil svůj úkol zřídit náhrobek a koncem ledna nebo v únoru 1592 se vrátil do Prahy. Unikl tak dlouhému zajetí zbývající části poselstva, jehož členové byli zajati, když Murad III. v roce 1593 vyhlásil římskému císaři válku.[8]

Druhou cestu Jan Rejchart uskutečnil pod vedením Mikuláše Varkoče z Dobčic.[7] Císařské poselstvo na jaře roku 1593 směřovalo do Moskvy ke dvoru cara Fjodora I., aby posílilo spojenectví a získalo pomoc proti Turkům.[9] Mikuláš Varkoč v Moskvě získal příslib spojenectví, jehož další postup měl být projednán dalšího roku. Při odjezdu byli rytíři poselstva obdarováni vzácnými kožešinami, z nichž Jan Rejchart získal asi tucet sobolích a tucet kuních kožešin. Na zpáteční cestu se poslové vydali 18. prosince 1593 a do Prahy přijeli přes Vídeň 5. března 1594.[10]

Další životní osudy Jana Rejcharta jsou nejasné. Lze doložit jen jeho pobyty v Čechách, Drážďanech nebo dvě návštěvy v Altdorfu během listopadu 1598 a ledna 1600. V Národním muzeu je uložena kopie jeho portrétu. Originál vznikl nejspíše roku 1594, zatímco kopie pochází z konce sedmnáctého století. Svědectví o jeho cestách podává dochovaný památník (štambuch) s pergamenovou vazbou. Původně obsahoval 402 folií, z nichž malá část chybí. Jednotlivé listy jsou tvořeny pestrými orientálními papíry a obsahují zápisy a ilustrace z Janových cest a míst, na kterých pobýval, a od lidí, s nimiž se setkal.[11]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Marie Ryantová: Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. In: Studie o rukopisech. 2014.
  2. ↑ a b c d e f Marie Ryantová: Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. In: Studie o rukopisech. 2014.
  3. ↑ a b Marie Ryantová: Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. In: Studie o rukopisech. 2014.
  4. ↑ a b RYANTOVÁ, Marie. Z Čech až do Konstantinopole a Moskvy. Neznámý štambuch téměř neznámého šlechtice Jana Rejcharta ze Štampachu z let 1589 až 1610. Studie o rukopisech. 2014, roč. 44, čís. 1, s. 206–207. Dále jen Ryantová (2014). Dostupné online. ISSN 0585-5691. 
  5. ↑ a b BALÁŠOVÁ, Michaela. Funkční a prostorové uspořádání renesančního zámku v Ahníkově. In: RAK, Petr. Comotovia 2007. Sborník příspěvků z konference věnované výročí 550 let udělení znaku města Chomutova (1457–2007). Chomutov: Statutární město Chomutov, 2008. ISBN 978-80-86971-97-1. S. 89.
  6. ↑ Ryantová (2014), s. 208–209.
  7. ↑ a b Ryantová (2014), s. 211–212.
  8. ↑ Ryantová (2014), s. 213.
  9. ↑ Ryantová (2014), s. 215.
  10. ↑ Ryantová (2014), s. 216–218.
  11. ↑ Ryantová (2014), s. 218.

Literatura editovat

  • RYANTOVÁ, Marie. Za splněním křesťanské povinnosti do Konstantinopole: Jan Rejchart Štampach ze Štampachu a jeho památník jako mimořádný doklad z mimořádné cesty. S. 155–168. Historie – otázky – problémy [online]. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2014-09 [cit. 2020-12-20]. Čís. 2, s. 155–168. Dostupné online. ISSN 2336-6672. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Rejchart_Štampach_ze_Štampachu&oldid=21897983“