Otevřít hlavní menu

Jan Jiří Schauberger

Jan Jiří Schauberger, německy Johann Georg Schauberger (kolem 1700, Vídeň17. února 1744,? Brno), byl vrcholně barokní sochař a štukatér působící převážně na Moravě. Přesné datum jeho narození není dodnes známo. Na Moravu přišel z Vídně, kde se seznámil se sochařským projevem italských mistrů. V jeho vlastní práci je patrný blízký vztah k Berniniově a Fontanově sochařskému pojetí, zejména u oltářních kompozic. Svá díla tvořil hlavně v moravské metropoli Brně a jeho blízkosti, kam se roku 1730 přestěhoval z Olomouce.

Jan Jiří Schauberger
Narození 1700
Vídeň
Úmrtí 14. prosince 1744 (ve věku 43–44 let)
Brno
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Caesarova kašna

V Brně se podílel na interiérovém vybavení chrámu sv. Jakuba, zde se od něj zachoval boční oltář sv. Kříže pod hudební kruchtou (kol. 1735), upravovaný koncem 18. století, v kostele sv. Tomáše provedl ve štuku andělské figury na oltáři pod pozdně gotickým krucifixem (1735) a dodal hlavní oltář pro jezuitský kostel (1735–1740). Největší zakázkou však pro něho bylo kompletní vybavení minoritského kostela sv. Janů a přilehlé loretánské kaple (1726–1734). V Olomouci vytvořil svoje mistrovské dílo, kašnu s jezdeckou sochou Julia Caesara (1725), který byl od 15. století považován za zakladatele města. Navázal tu na fontány, jež město dalo již dříve zbudovat a které vycházely z italských vzorů podobně jako olomoucká kašna Tritónů (1709?), inspirovaná nepochybně římskou fontánou del Tritone.

Taktéž pracoval i na celé jižní Moravě, v městech a obcích jako jsou například: Kvasice, Doubravník, Moravská Třebová, Veselí nad Moravou a Holešov. V kostele Nanebevzetí Panny Marie v Holešově spolupracoval se svým švagrem Ondřejem Zahnerem (1709-1752), přičemž plastické řešení hlavní oltáře pochází z jeho rukou. Stejně jako na bočních oltářích zde uplatnil měkkou modelaci a světecké postavy vytesal podle vzoru Fontany.

Forma dílaEditovat

Jeho figury, nepříliš prostorově vyvinuté, v gestikulaci střídmé, se harmonicky vyrovnávají s povrchovou úpravou skladby roucha. Malířsky styl s plastickým se spojuje do celistvé souhry, vedoucí ke zklidnění a formální vyrovnanosti. Ve fyziognomii je patrný vliv italského sochařství, avšak zprostředkovaný rakouským filtrem.

TvorbaEditovat

 
Caesarova kašna
 
Socha sv. Floriána na Žerotínově náměstí v Olomouci

Caesarova kašnaEditovat

Kašna (pískovec, životní velikost, 1725, Olomouc) se skládá ze stiskové podstavy jezdce na vzpínajícím se koni. Podnož sousoší tvoří dvojice ležících alegorických mužských postav, které drží dvojice kartuše s říšskou a moravskou orlicí. Ikonograficky je lze interpretovat jako vodnáře nebo personifikace řeky Moravy a Dunaje. Pes u paty je patrně narážkou na věrnost města panovníkovi. On sám komponoval jezdecké sousoší, modelované s velkým pochopením a dokonalým odhadem pro monumentálně pojatý tvar, v podstatě do jehlanu uplatňujícího se zepředu i ze stran, neboť obrys sochy je rozvinut pro všechny pohledy. Hmota alegorických postav není naproti tomu s jezdcem vázána pořádajícími plány a nepodílí se na dynamickém vyznění sousoší, naopak mu vytváří statickou základnu. Nepochybný je zprostředkovaný vztah jeho sochy k Berniniho jezdecké soše Konstantina Vítěze ve vatikánské Scala Regia a zároveň i k Berniniho náčrtu sochy Ludvíka XIV. v Museo civil v Bassanu. Rytmicky rozevlátá formace pláště, která měla rozvolnit celkovou plastickou strukturu Caesarovy postavy, ukazuje, že znal rovněž současnou vídeňskou tvorbu. Za sousoší obdržel 1200 zlatých.

Socha sv. FloriánaEditovat

K soše (životní velikost, 1728, Olomouc) vede schodiště o pěti stupních osmibokého půdorysu se zkosenými hranami, ve vrcholu schodiště je podstavec se čtyřmi volutovými křídly, na něm stojí válcový sloup se sochou světce. Schodiště a podstavec jsou dílem jeho spolupracovníka Václav Rendera (1669-1733). Sv. Florián je oblečen do uniformy římského vojáka, v ruce drží prapor a u jeho nohou je andílek, vylévající vědro s vodou. Socha stojí poblíž dominikánského kostela archanděla Michaela. Důvodem, proč byla umístěna právě zde, by mohl být fakt, že toto místo bylo silně postiženo požárem v roce 1709.

LiteraturaEditovat

  • Ivo Krsek a kolektiv: Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, Academia, Praha 1996, ISBN 80-200-0540-4, str. 92 a 365
  • Karel Kavička: Chrám svatého Michala v Olomouci, Římskokatolická farnost sv. Michala v Olomouci, Olomouc 2011, ISBN 978-80-260-0279-6, str. 52
  • Taťána Petrasová, Helena Lorenzová a kolektiv: Dějiny českého výtvarného umění II (Od počátků renesance do závěru baroka) – svazek 2, Academia, Praha 1989, str. 514-516

Externí odkazyEditovat