Otevřít hlavní menu

Jan Buchar

český botanik, kartograf, lyžař a sportovní funkcionář
Možná hledáte: Jan Buchar (spisovatel) (1895–1988), krkonošský lidový vypravěč.

Jan Buchar (20. září 1859 Mříčná10. října 1932 Praha[1]) byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem (předseda: Josef Rössler) organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. Měl podíl na rozvoji turistické infrastruktury (značkování cest, kartografie, zřizování nocleháren). Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích.

Jan Buchar
Jan Buchar
Jan Buchar
Narození 20. září 1859
Mříčná
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. října 1932 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí silniční dopravní nehoda
Místo pohřbení Jilemnice
Ocenění Čestné občanství města Jilemnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.
matriční zápis o narození a křtu Jana Buchara (matrika N 1853-1869 Mříčná (SOA Zámrsk))

ŽivotEditovat

Narodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky (dnes Bucharova cesta).[2]

V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ (primitivnější obdoba kanadských sněžnic), se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst.[3]

Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl založen už roku 1887. Oba spolky od následující sezóny navázaly spolupráci. Buchar s jilemnickým klubem pořádal pro Pražany pravidelné výlety do hor, pražská skupina naopak využívala svých kontaktů k propagaci v tisku.[3]

Z množství horských túr, organizovaných Bucharem, můžeme uvést například výpravu čtyřčlenné skupiny z Dolních Štěpanic do Vrchlabí 9.–10. ledna 1897; cestou strhli lavinu, která jen velkým štěstím nikoho nezranila. Získali tak zkušenost, že je nutné se vyhýbat příkrým svahům s velkou vrstvou sněhu.[4]

Buchar se také zapojil do podpory českých menšin v pohraničí. Například 14.–16. srpna 1900 uspořádal výlet do Liberce. Na původní oznámení zareagovali jen dva lidé; poté, co k této akci vyslovil odpor německý tisk, se ale na protest přihlásilo dvacet účastníků. V České besedě je přijal Václav Šamánek. Turisté pak navštívili Hejnice s klášterem a poutním místem a přes Ferdinandov kolem několika vodopádů došli do Tanvaldu.[5] Výlet se o rok později opakoval s upraveným programem.[6]

V neděli 16. srpna 1908 se při návratu z výletu do Adršpašských skal dostal do konfliktu s německým průvodčím ve vlaku z Trutnova poté, co mu česky odpověděl na německou výzvu k předložení jízdenky. Průvodčí, rozezlený tím, že Buchar trval na diskusi v češtině, mu do kupé na příští stanici posadil dva arogantní vrchlabské Němce se psem, kteří ho při výstupu v Kunčicích fyzicky napadli. Jen zásah přítomného úředníka Severozápadní dráhy přitom zabránil tomu, aby byl Buchar vysazen z vlaku jako viník incidentu; zastání se ale nedočkal ani u českých zaměstnanců v Martinicích. V tisku se tato událost líčila jako další příklad arogance Němců vůči Čechům s podporou vyšších míst.[7]

Letní a zimní turistika, organizovaná Bucharem, změnila tvář Krkonoš. Horské boudy už nebyly v zimě nepřístupné; naopak, příjmy od návštěvníků stoupaly a za zimu se utržilo víc než za léto. Na podporu turistického ruchu se Buchar věnoval i značkování tras, kartografii, spisovatelství a přednáškové činnosti.[3] Například 18. listopadu 1908 uspořádal v pražské Měšťanské besedě prezentaci spojenou s promítáním.[8] Jeho úsilím se také postupně během 30 let dostaly harrachovské boudy od německých k českým nájemcům a informace, poskytnuté Bucharem pražskému Ski klubu, přispěly i k tomu, že nedošlo k poněmčení Benecka.[3]

Byl rovněž botanikem, znalcem krkonošské květeny. U Martinovky založil malou botanickou zahrádku[2][9] (dnes již neexistující, prostor bývalé zahrádky pod Martinovou boudou je dnes 1. zónou KRNAP).[10]

Stal se předsedou krkonošské župy Klubu československých turistů.[3]

V neděli 21. prosince 1930 utrpěl v Jilemnici těžké zranění po srážce s osobním autem.[11] Léčil se půl roku, poté byl znovu schopen konat horské túry.[3]

10. října 1932 ho v Praze u Národního divadla porazilo nákladní auto a následkem zranění ještě téhož dne zemřel v nemocnici.[2][1] Jeho tělo bylo zpopelněno a urna po smutečních obřadech v Jičíně a Jilemnici uložena do rodinné hrobky.[12]

OceněníEditovat

Za svou aktivní podporu lyžování byl v březnu 1908 jmenován čestným členem Českého ski klubu v Praze.[13]

20. září 1924 slavil 65. narozeniny. Oslavy se konaly na Zlaté vyhlídce u Benecka a navzdory obtížně přístupnému místu na ně přišla řada přátel a spolupracovníků, mezi jinými Josef Rössler (Ořovský) a malíř Cino Jelínek. Při té příležitosti byla dosavadní Bucharova cesta z Jilemnice přes Žalý na Horní Mísečky prodloužena přes Špindlerův Mlýn po jižním svahu Kozích hřbetů (tato část se předtím nazývala Rosegrova cesta). Náměstci ministrů školství a zdravotnictví zaslali blahopřání. O několik dní dříve získal Buchar rovněž čestné občanství města Jilemnice.[14]

Byl rovněž jmenován čestným občanem v Benecku a Dolních Štěpanicích. Stal se čestným členem Klubu československých turistů a dalších sportovních sdružení.[2]

DíloEditovat

  • Seznam dělSouborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Buchar
  • První výlet Klubu českých turistů do Dalmacie, Černé Hory, Hercegoviny, Bosny a Záhřebu ve dnech od 13. do 30. dubna 1897 (1898)
  • Jizerské hory (přednáška 1899)
  • Bucharovy výlety do Krkonoš (1911, upravená vydání 1921 a 1925)
  • Turistická mapa Krkonoš : 1:56 000 (1925)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých NEM Z14 • 1929-1932, s. 388. Dostupné online.
  2. a b c d Známý sportovec Jan Buchar mrtev. Národní politika. 1932-10-11, roč. 50, čís. 281, s. 10. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  3. a b c d e f RÖSSLER-OŘOVSKÝ, Josef. Památce Jana Buchara. Národní listy. 1932-10-16, roč. 72, čís. 286, s. 13. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  4. Ski v Krkonoších. Národní listy. 1897-01-13, roč. 37, čís. 13, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  5. Výlet do Liberce a Jizerských hor. Národní listy. 1900-08-21, roč. 40, čís. 230, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  6. První výlet na Ještěd a do Jizerských hor. Národní listy. 1901-08-17, roč. 41, čís. 226, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  7. BUCHAR, Jan. Co všechno se českému cestujícímu státi může na dráze v Čechách. Národní listy. 1908-08-20, roč. 48, čís. 229, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-11-27].  Viz též některá upřesnění na „Co všechno se českému cestujícímu státi může na dráze v Čechách“. Národní listy. 1908-08-26, roč. 48, čís. 235, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  8. První výlet na Ještěd a do Jizerských hor. Národní listy. 1908-12-01, roč. 26, čís. 331, s. 26. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  9. Starší zprávy uváděly polohu u Labské boudy; viz Turistika a alpism. Národní listy. 1903-08-14, roč. 21, čís. 221, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-11-27].  ZÁMEČNÍK, Antonín. Léčivé byliny v Krkonoších. Národní listy. 1900-05-12, roč. 18, čís. 130, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  10. Martinova bouda - historie. www.martinovka.wz.cz [online]. [cit. 2011-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-28. 
  11. Turistika. Národní listy. 1930-12-23, roč. 70, čís. 294, s. 7. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  12. Smuteční slavnost uložení urny s popelem řed. Jana Buchara v Jilemnici. Národní politika. 1932-11-01, roč. 50, čís. 302, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  13. Řádná valná hromada Českého ski klubu v Praze. Národní listy. 1908-03-13, roč. 48, čís. 72, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 
  14. Jan Buchar. Národní listy. 1924-09-28, roč. 64, čís. 268, s. 10. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. 

LiteraturaEditovat

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 155. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 293–294. 

Externí odkazyEditovat