Otevřít hlavní menu

Život a tvorbaEditovat

Začala fotografovat v roce 1924. Zaměřila se na sociální fotografii slovenského venkova. V letech 19311933 studovala v německém Dessau na Bauhausu obor fotografie a typografie. Po uzavření školy nacisty se vrátila do Bratislavy, kde vedla knihkupectví. Stýkala se s levicovými intelektuály, se kterými založila spolek Sociofoto. Snímky Ireny Blühové používal John Heartfield pro své fotomontáže.[1][2]

BauhausEditovat

V Bratislavě vedla knihkupectví, okolo kterého se vytvořila skupina levicové inteligence. Od roku 1933 fungoval kroužek fotografů s názvem Sociofoto. Irena Blühová vytvořila fotografické cykly reportáží o těžkém životě, bídě a práci na různých místech Slovenska. Fotografie Ireny Blühové mají humanistický obsah. Vyzařuje z nich poetika s citlivým smyslem pro kompozici. Jsou zásadní pro formování moderního dokumentu a fotografické reportáže na Slovensku.[3]

Blühová přišla do Desavy v roce 1931. Byla nejen studentkou avantgardního a kosmopolitního Bauhausu, ale zároveň součástí světa lidí kolem Junkersových leteckých závodů. Stejně jako pro mnoho dalších studentů, se pro Irenu Blühovou nenašla možnost ubytovat se přímo v Bauhausu, takže se ocitla v prostředí obytné kolonie dělníků z Junkersových leteckých závodů. Po příchodu do Desavy absolvovala na Bauhausu přípravné kurzy, jejichž zřízení bylo opravdu revoluční. Následovalo studium jednotlivých oborů, tak jako např. studium fotografie u Waltera Peterhansa.[4] Irena Blühová se objevila na Bauhausu až v jeho závěrečné fázi, ale našla tam vše, za čím šla. Po návratu do Bratislavy zjistila fakt, že na tamní uměleckoprůmyslové škole vyučuje typografii odchovanec Bauhausu Zdeněk Rossmann, se kterým přišla i jeho žena Marie Doležalová, studentka Waltera Peterhansa.[5]

Irena Blühová si díky Bauhausu zdokonalila fotografickou techniku a studium dále přispělo také k racionálnějšímu poznání principů, které do té doby jen tušila. Zůstala sociální fotografkou, ale věděla, že účinnost sociální fotografie nespočívá v samotném zachycení faktu, ale že záleží na kultuře fotografického vidění, na sugestivnosti záběru i na výraznosti zpracování. Blühová vzpomíná na školu jako „na školu formování člověka, lidského bytí“.[6]

VýstavyEditovat

  • Neúprosné světlo. Sociální fotografie v meziválečném Československu. 14. 9. — 28. 10. 2012. Autoři: Karol Aufricht / Irena Blühová / Karel Hájek / Ján Halász / Tibor Honty / Josef Kubín / Ilja Jozef Marko / Sergej Protopopov / Oldřich Straka / Viliam Tóth / Josef Zeman, Galerie Leica, Praha.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. LACKOVÁ, Dana. Fotografka všedních dní Irena Blühová. Knižnica [online]. 2004-4 [cit. 2009-4-26]. Roč. 5, čís. 4, s. 206–207. Dostupné online. ISSN 1336-0965. (slovensky) 
  2. HLAVÁČ, Ľudovít. Dejiny fotografie. Martin: Osveta, 1987. S. 315. (slovensky) 
  3. HLAVÁČ, ĽUDOVÍT. Dejiny fotografie. Martin: Osveta, 1987. S. 315. 
  4. ŠKVARNA, DUŠAN; MACEK, VÁCLAV; MOJŽÍŠOVÁ, IVA. Irena Blühová. Martin: Osveta, 1991. S. 30. 
  5. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 32. 
  6. SVOBODOVÁ, MARKÉTA. Bauhaus a Československo 1919-1938: studenti, koncepty, kontakty. Praha: KANT, 2016. S. 34. 

LiteraturaEditovat

  • HLAVÁČ, Ľudovít. Dejiny fotografie. Martin: Osveta, 1987. (slovensky) 
  • LACKOVÁ, Dana. Fotografka všedních dní Irena Blühová. Knižnica. Duben 2004, roč. 5, čís. 4, s. 206–207. Dostupné online. ISSN 1335-7026. (slovensky) 
  • MRÁZKOVÁ, Daniela; REMEŠ, Vladimír. Cesty československé fotografie. Praha: Mladá fronta, 1989. ISBN 80-204-0015-X. 

Externí odkazyEditovat