Insekticid

Insekticid je přípravek určený k hubení hmyzu v jeho různých vývojových stupních. Insekticidy se používají v zemědělství, k ochraně zásob a také v oblasti hygieny a medicíny. Podle toho, na které vývojové stádium hmyzu působí, se rozdělují na ovicidy (ničí vajíčka), larvicidy (ničí larvy), ovilarvicidy (ničí vajíčka a larvy) a imágocidy (ničí dospělý hmyz).

Letecké rozprašování insekticidů

Mechanismus účinkuEditovat

Insekticidy mohou fungovat na řadě různých mechanizmů. Chemické zasahují například nervový systém hmyzu, blokují syntézu chitinu nebo jiných pro život hmyzu nezbytných látek. Některé fungují na fyzikálních principech a uzavírají vzdušnice (zamezí dýchání), případně působí poškození kutikuly. Chemické insekticidy mohou z hlediska složení spadat mezi organofosfáty (např. malation), pyrethroidy (např. permethrin), karbamáty (např. karbofuran), neonikotinoidy, organochloridy (např. DDT, mirex, dieldrin) nebo jiné skupiny chemických látek. Střídání insekticidů spadajících do různých skupin pomáhá předcházet vzniku rezistentních kmenů hmyzu, které vykazují zvýšenou odolnost na konkrétní insekticid nebo celou skupinu příbuzných látek. Existují také insekticidy fungující na bázi bakterií a virů.

RozděleníEditovat

podle principu účinku[1]
  • kontaktní – působí při přímém styku se škůdcem (rostlina musí být pokryta po celém povrchu)
  • požerové – působí po konzumaci insekticidu (nebo jím ošetřených částí rostlin)
  • dýchací – působí na škůdce parami
  • s hloubkovým účinkem – pronikají do rostlinných orgánů v blízkosti dopadu
  • systémové / systemické – pronikají do rostlinných šťáv a jsou rozvedeny do celé rostliny (mnohé z nich lze aplikovat zálivkou); např. neonikotinoidy, pirimikarb, sulfoxaflor, cyromazin,
podle mechanizmu účinku
  • chemické
  • fyzikální
podle typu účinné látky

Řada insekticidů svým složením nespadá do žádné z nejběžnějších kategorií, např. sulfoxaflor (sulfimid), cyromazin (derivát melaminu), flonicamid (derivát pyridinu), indoxacarb (derivát oxadiazinu), spinosad (směs spinosinů produkovaných bakterií Saccharopolyspora spinosa), flupyradifuron (derivát butenolidu), buprofezin (derivát thiadiazinanu), pirimiphos-methyl (derivát kyseliny thiofosforečné), chlorfenapyr (azol, derivát pyrrolu)

podle původu
  • přírodní – získané přímo z přírodního zdroje (rostliny, horniny), např. limonen, křemelina, nikotin, pyrethrin
  • přírodně identické – chemicky totožné s přírodním insekticidem, ale vyrobené chemickou cestou
  • syntetické – chemicky vyrobená látka, která se přirozeně v přírodě nevyskytuje

Nežádoucí účinky na lidské zdravíEditovat

U některých insekticidů byly zjištěny různě závažné dopady na lidské zdraví. Použití mnohých z nich bylo postupně zakázáno.

KarcinogenitaEditovat

Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) v roce 2015 zařadila 4 organofosfátové insekticidy mezi karcinogeny - malathion, diazinon, tetrachlorvinphos a parathion.[2]

Endrokrinní disruptoryEditovat

 
Chlorpyrifos - strukturní vzorec

Za endokrinní disruptory jsou považovány např. chlordecon[3] nebo chlorpyrifos[4]. Je mezi ně řazeno DDT, které napodobuje účinek estrogenů.[5]

ReferenceEditovat

  1. GUSTÁV, Čejka. Radíme zahrádkářům. Ostrava: Profil, 1985. 638 s. 64-163-85. S. 514-515. 
  2. Glyfosát: Nejběžnější pesticid na českých polích nově zařazen mezi karcinogeny
  3. Chlordecon. www.irz.cz [online]. [cit. 2015-06-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-12-28. 
  4. Martin Sucharda, Vojtěch Kotecký: Rizika pesticidů s endokrinními účinky: srovnání přístupů a řešení v České republice a Německu, Hnutí Duha, leden 2003
  5. Miroslav Šuta: Chemické látky v životním prostředí a zdraví, Ekologický institut Veronica, Brno 2008, ISBN 978-80-87308-00-4

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat