Otevřít hlavní menu

Imrich Henszlmann (13. října 1813, Košice[1], Rakouské císařství5. prosince 1888, Budapešť, Rakousko-Uhersko) byl architekt a člen uherské akademie věd. Proslavil se jako zakladatel umělecké vědy a památkové obnovy v Uhersku.

Imrich Henszlmann
Imrich Henszlmann
Imrich Henszlmann
Narození 13. října 1813
Košice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 5. prosince 1888 (ve věku 75 let)
Budapešť
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Fiumei Street Cemetery
Zaměstnavatel Univerzita Loránda Eötvöse v Budapešti
Funkce poslanec maďarského Národního shromáždění
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Henszlmannov náčrt západního průčelí košického Dómu před jeho velkou rekonstrukcí v letech 1877-1896

MládíEditovat

Pocházel z německé luteránské rodiny Henszlmannů původem z Bardejova, která se v Košicích usadila v roce 1811. Jeho otec Imrich Henszlmann starší (1770-1817) si odkoupil měšťanský dům na rohu Hlavní a Alžbětiny ulice, kde vedl prosperující železářské obchod. V roce 1813 se mu v tomto domě ve stínu Dómu svaté Alžběty narodil syn. Ačkoli vystudovaný lékař na univerzitách v Pešti, Vídni a Padově, své profesi se nevěnoval a začal se zabývat uměním a architekturou, kterou studoval ve Francii.

Zakladatelem uměnovědy v UherskuEditovat

Od roku 1841 se stal korespondentem Uherské akademie věd. V roce 1846 mu vyšla knížka Kassa városának ó-német stylű templomairól (Košické kostely staroněmeckého stylu), která byla jeho první prací o košických památkách a prvním dílem v tomto oboru v Uhersku vůbec. V témže roce se v Košicích konal všezemský kongres lékařů a přírodovědců, kde byl pod jeho taktovkou vysloven požadavek na vznik památkové obnovy v Uhersku. V roce 1873 se stal Henszlmann řádným členem uherské akademie věd a vedoucím katedry archeologie budapešťské univerzity.[2]

Vznik hornouhorských muzeaEditovat

V roce 1872 se podařilo díky jeho iniciativě založit předchůdce dnešního Východoslovenského muzea, Hornouhorský muzejní spolek. Po smrti zanechal spolku kolem 3000 kusů výtvarných děl, knihovnu, korespondenci a rukopisy, jakož i další pozůstalost. Tato sbírka se stala jedním ze základů sbírkových fondů muzea.[3]

Rekonstrukce Dómu sv.AlžbetyEditovat

Přestože později žil v Pešti, do rodných Košic se často vracel, také v souvislosti s tehdy probíhající a ostře sledovanou rekonstrukcí Dómu svaté Alžběty. Vzhledem k tomu, že byl značně ovlivně francouzskou školou, prosazoval co nejpurističtější zásahy do středověkého gotického zdiva Dómu. Ostře kritizoval i neodborný archeologický výzkum staršího goticko-románského kostela sv. Alžběty, jehož základy se při rekonstrukci našly.[4]

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat