Hudební muzeum
Hudební muzeum je pojmenování instituce muzejního typu, která se společně s hudební vědou zaměřují na specializované sbírky obsahující rozmanité materiálové soubory se vztahem k hudbě.
_Muzeum_hudby.jpg)
Největším českým hudebním muzeem je České muzeum hudby.
Historie editovat
Sbírkotvorné snahy v oblasti hudby jsou nesrovnatelně mladší než sběratelství jako takové. Souvisí to s postavením hudby v kontextu ostatních druhů umění. Hudební dílo raného středověku bylo chápáno jako pověřené vyjádření kolektivního cítění.[1] Hudba každé generace byla brána jako progresivní, pokroková oproti předchozí. Starší hudební záznamy se netěšily zájmu soudobých sběratelů. Hudba byla, jak svědčí pojmenování „ars musica“, chápána jako um, dovednost, nauka a jako taková byla ve středověku v evropském kontextu i praktikována. Nejčastěji v katedrálách (v prostředí náboženských obcí docházelo ke stálé odborné debatě o hudbě – jako jediná ze všech uměleckých oborů byla, jako součást quadrivia, až do 16. století předmětem studia na univerzitách) a v prostředí šlechtických dvorů, kam vstupuje s příchodem minnesängerů. K tzv. „krásným uměním“ se hudba řadí až od sklonku renesance.
Pozdější kumulace muzikantů na zámeckých dvorech vedla k zakládání kapel, zprvu tvořených poddanými a v menší míře také svobodnými placenými hudebníky. Pro aktivní produkci se vždy pořizovaly nástroje, nebo jejich soubory o které bylo pečováno, byly doplňovány a později často vedeny v evidenci různých charakterů, pro různé účely. Taková kolekce soustavně podrobovaná ochraně, akvizičnímu doplňování, určité systematizaci a evidenci, je vlastně po vyřazení z aktivního provozu připravená stát se ucelenou sbírkou, čekající jen na potenciálního zájemce a ten se v renesanci objevuje. V této době jsou nástroje v kolekcích, nebo jako samostatně vyhledané exempláře zařazovány do kunstkammerů nebo wunderkammerů.
Dalším nezanedbatelným mezníkem hudebního sběratelství a hudby jako takové je vznik a rozvoj notačního systému. Ten umožnil zaznamenávání hudebních dokumentů jak v církevním, tak světském prostředí. Zápisy instrumentálních kompozic a další listiny byly pořizovány opět většinou pro praktickou produkci a zejména od renesance uchovávány pro větší možnost výběru z repertoáru.[2] Nejstarší hudebniny u nás tedy hledejme ve velkých klášterních či aristokratických knihovnách.
Příklady významných sbírek na našem území editovat
Rožmberská sbírka editovat
Na rožmberském dvoře se pěstovala hudba už od 15. století. V roce 1552 tady vzniklo i hudební těleso působící v Českém Krumlově a Třeboni.[3] Velmi významnou v evropském měřítku byla rožmberská knihovna. Za dob Viléma a Petra Voka.[4] čítala na 11 000 svazků. Místo knihovníka a archiváře zastával Václav Březan, díky němuž máme kromě rejstříku listin archivu i přehledný rukopisný seznam knih. V tomto katalogu najdeme tisíce svazků systematicky uspořádaných podle oboru. Součástí je i katalog hudebnin a hudebních nástrojů v počtu 175 položek.[5]
Lobkovická sbírka editovat
Velkou sbírku hudebnin vlastní Lobkovicové, její počátky sahají až do přelomu 16. a 17. století. Ferdinand August, třetí kníže z Lobkovic založil hudební archiv. Tato sbírka dnes, po více než tří seti letech, čítá na 5000 archiválií a nástrojů. I dnes je sbírka stále v majetku Lobkoviců, nalézá se na zámku Nelahozeves.
Olomouc a Kroměříž editovat
Olomouc, biskupské (po roce 1777 arcibiskupské) město a historické centrum Moravy, v určité době disponovala významnou sbírkou hudebních nástrojů a hudebnin. V tomto ohledu je důležitá kapela olomouckých biskupů. Její tradice sahá až do poloviny 14. století, kdy biskup Jan ze Středy zaměstnával 2 instrumentalisty. Velkým zájmem o hudbu proslul také biskup Stanislav Pavlovský, nejvýznamnějším však byl Karel Liechtenstein-Kastelkorn. Tento biskup kapelu podporoval spíše než z osobního zájmu jako nepostradatelnou složku representace. Jeho biskupská kapela, která působila v letech 1664 – 1695.[6] v Kroměříži, byla větší než císařská ve Vídni a zahrnovala nejvýznamnější české hudebníky, vč. kapelníka Pavla Josefa Vejvanovského, který měl také v majetku obsáhlou knihovnu.
Rozdělení hudebních muzeí editovat
- Muzea nástrojových kolekcí (Muzeum houslí v Mittenwaldu, soukromé Muzeum harmonik v Litovli Archivováno 5. 6. 2014 na Wayback Machine.,Muzeum Petrof v Hradci Králové)
- Monografická muzea hudebních skladatelů (Mozarts Geburtshaus, Muzeum Bohuslava Martinů v Poličce)
- Prezentace lokálních hudebních zvláštností, žánrů, témat, tradic.
Nejčastěji se vyskytuje kombinace výše zmíněných. Expozice jsou často součástí větších obecněji zaměřených muzeí.
Reference editovat
- ↑ CHAILLEY, Jacques. 40000 let hudby. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965. 312 s. S. 96. (český)
- ↑ FUKAČ, Jiří. Hudební sbírka. In: FUKAČ, Jiří; VYSLOUŽIL, Jiří. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997. ISBN 8070584629. Kapitola Hudební sbírka, s. 330. (český)
- ↑ FUKAČ, Jiří. Zámecké kapely. In: FUKAČ, Jiří; VYSLOUŽIL, Jiří. Slovník české hudební kultury. Praha: Editio Supraphon, 1997. ISBN 8070584629. Kapitola Hudební sbírka, s. 1017. (český)
- ↑ BŘEZAN, Václav; MAREŠ, František. Vácslava Březana Život Petra Voka z Rosenberka. Praha:: V kommissí Frant. Řivnáče., 1880.
- ↑ MAREŠ, František. Rožmberská kapela. Časopis českého musea. Roč. 1894, s. 208–237.
- ↑ SEHNAL, Jiří. Kapela olomouckého biskupa Karla Liechtensteina-Castelcorna 1664-1695. [s.l.]: [s.n.], 1968. S. 27. (český)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu hudební muzeum na Wikimedia Commons
