Otevřít hlavní menu

Honfleur

obec v departementu Calvados ve Francii

Honfleur je francouzské přístavní městečko ležící na jižním břehu ústí Seiny naproti Le Havru, poblíž nájezdu na Normandský most, v departementu Calvados, region Normandie.

Honfleur
Honfleur vieux bassin.jpg
Honfleur – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 až 117 m n. m.
Stát Francie Francie
region Normandie
departement Calvados
arrondissement Lisieux
kanton Honfleur-Deauville
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 13,67 km²
Počet obyvatel 8 163 (2008)
Hustota zalidnění 597,1 obyv./km²
Správa
Starosta Michel Lamarre (2008-2014)
Oficiální web www.ville-honfleur.fr
PSČ 14600
INSEE 14333
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Honfleur je především známý díky svému starému malebnému přístavu s typickými domy s fasádami pokrytými břidlicí, často zachycované malíři, a to zejména Gustavem Courbetem, Eugènem Boudinem, Claudem Monetem a Johanem Bartholdem Jongkindem, kteří vytvořili École de Honfleur (Honfleurská škola), která přispěla k vytvoření impresionistického směru.

Městečko získalo čtyři květiny v Soutěži květinových měst a vesnic (Concours des villes et villages fleuris).

Obsah

ToponymieEditovat

Historické zmínky: Hunefleth (1025), Hunefloth (kolem 1062), Honneflo v roce 1198,[1] Honflue (1246); Honnefleu již od 18. století.

Tradiční výslovnost: [χonfieu] se silně propadlým (vdechnutým a spíše nevysloveným) počátečním „H“.

Fleur, resp. původní fleu je v Normandii častou součástí názvů obcí (např. Barfleur, Vittefleur, Harfleur, Crémanfleur, Fiquefleur a La Gerfleur) a znamená pramen – řeku, která ústí do moře. Tento význam se dovozuje z dokumentu podle dokumentu ze 13. století, který zmiňuje le fleu de Lestre, čímž se rozumí řeka v Lestre na poloostrově Cotentin.

Výraz Hon- patrně pochází z anglosaského křestního jména Huna nebo staršího Húni (varianta Húnn).[2]

HistorieEditovat

První písemná zmínka dokládající existenci Honfleuru pochází od Richarda III. vévody z Normandie, z roku 1027. Rovněž se objevuje v průběhu 12. století, kdy městečko představovalo důležitý tranzitní přístav pro zboží z Rouenu do Anglie.

Honfleur, který se nachází u ústí Seiny, jedné z nejdůležitějších řek Francie, na břehu moře a zároveň s relativně bohatým zázemím, těžil ze své strategické pozice, jak se ukázalo již na začátku stoleté války. Karel V. Francouzský nechal rozšířit opevnění města, aby ústí Seiny ochránil před výpady Angličanů. K tomu měl pomáhat i nedaleký přístav Harfleur, který se nachází hned naproti a na dalším výběžku ústí. Honfleur byl přesto obsazen a okupován anglickým králem, a to v roce 1357, znovu pak v roce 1419 a 1450. Kromě těchto období přístav sloužil jako základna pro výjezdy nejrůznějších francouzských výprav pro účely vpádů na anglické pobřeží, které vedly zejména k částečnému vyplenění města Sandwich v hrabství Kent kolem roku 1450 poté, co Angličané opustili Normandii po bitvě u Formigny. Dnes jsou navzdory tomu Honfleur a Sandwich partnerskými městy.

Po skončení stoleté války a na konci 18. století Honfleur vzkvétal zejména díky výrobě lodí, námořnímu obchodu a dálkové výpravy. Avšak došlo k vážným problémům během francouzských náboženských válek v druhé polovině 16. století. Počátkem roku 1590 bylo město obsazeno Jindřichem IV.

Ve stejné době se městečko rovněž účastnilo velkých objevných výprav a jeho přístav se stal jedním z prvních francouzských přístavů, odkud byly pořádány expedice do Ameriky a zejména francouzských kolonií v Americe. V roce 1503 se odsud vypravil Binot Paulmier de Gonneville do Brazílie. Jehan Denis v roce 1506 objevil a získal jako kolonii pro francouzského krále Newfoundland. V roce 1608 Samuel de Champlain při jedné z výprav z Honfleuru založil v Kanadě město Québec

Ke konci tohoto období obchod v Honfleuru vzkvétal díky kontaktům s Kanadou, Louisianou, Antilami, pobřežím Afriky a Azory, což z přístavu učinilo jeden z pěti hlavních přístavů ve Francii, kde se obchodovalo s otroky. Městečko se v této době rozšiřovalo, část hradeb, které se staly zbytečnými, byla na příkaz Colberta zbořena. Abraham Duquesne nechat přestavět « vnitřní hâvre », jednoduchý přístav na mělčině na skutečný námořní přístav, což bylo dokončeno v roce 1684, který se nyní nazývá „Starý přístav“ (Vieux Bassin) a přispívá k současnému rázu městečka. Část místních obyvatel zbohatla také na rozsáhlém rybolovu u břehů Newfoundlandu zaměřeném na tresky. Řada námořníků z Honfleuru se účastnila válek v době Velké francouzské revoluce a napoleonských válek, šlo zejména o lodního kapitána Clauda-Pascala Morel-Beaulieua a kontradmirály Jacquese Félixe Emmanuela Hamelina a Léonarda Bernarda Motarda.

Ztráta francouzských kolonií, konkurence přístavu v Le Havru, války v době Velké francouzské revoluce a prvního císařství, spolu s kontinentální blokádou vedly k úpadku Honfleuru, který se částečně zastavil zahájením obchodování se dřevem se severní Evropou v průběhu 19. století. Tento obchod byl však omezený z důvodu zanesení přístavu pískem a rozvoji moderního přístavu v Le Havru, nicméně přístav v Honfleuru funguje dodnes. Nicméně v současné době představuje jen pomocný přístav pro velký námořní přístav v Rouenu, kterému slouží jako předsunutý přístav v partnerství a sídlo Obchodní a průmyslovou komorou kraje Auge.

Na sklonku 2. světové války byl Honfleur osvobozen 25. srpna 1944 belgickou armádou (brigade Piron).[3]

AdministrativaEditovat

V roce 1973 se k Honfleuru připojila obec Vasouy (159 obyvatel v roce 2007), která má od té doby statut přidružené obce.

Městská rada se skládá z 29 členů, což zahrnuje starostu, jeho šest náměstků, místostarostu a radního, který zastupuje přidruženou obec Vasouy.

Seznam starostů od 2. světové války:

  • Michel Lamarre (politická příslušnost DVD – Diverse Droit)[4] – od 1995 dosud
  • Marcel Liabastre (politická příslušnost DVD – Diverse Droit) – 1971 až 1995
  • Maurice Delange – 1947 až 1971
  • Albert Patin – 1944 až 1947

DemografieEditovat

Demografický vývojEditovat

Podle údajů Insee (francouzský Národní institut statistiky a ekonomických studií) z roku 2007 měl Honfleur 8163 obyvatel, což je stagnující počet od posledního sčítání z roku 1999. Tím se obec řadí na 1146. místo ve Francii (v roce 1999 to bylo 1090. místo) a na 11. místo mezi 706 obcemi v departmentu.

Údaje o počtu obyvatel jsou dostupné od roku 1793, přičemž nejvyššího počtu obyvatel bylo dosaženo v roce 1866, kdy to bylo 9946 obyvatel.

 

Věková strukturaEditovat

Obyvatelstvo městečka je relativně starší. Podíl osob starších 60 let (23 %) převyšuje národní průměr (21,6 %) a průměr departmentu (21,4 %). V porovnání struktury dle pohlaví převyšuje procento žen (53,2 %) národní průměr (51,6 %) i průměr departmentu.

Struktura obyvatel dle věku je pak následující (rok 2007):

  • 46,8 % mužů (0 až 14 let = 21,3 %, 15 až 29 let = 19,7 %, 30 až 44 let = 20,9 %, 45 až 59 let = 19,9 %, nad 60 let = 18,2 %),
  • 53,2 % žen (0 až 14 let = 18,7 %, 15 až 29 let = 16,6 %, 30 až 44 let = 19,2 %, 45 až 59 let = 18,4 %, nad 60 let = 27,1 %).

Kulturní památkyEditovat

Kostel svaté Kateřiny AlexandrijskéEditovat

Související informace naleznete také ve článku Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Honfleur).

Nejstarší část dvoulodního kostela svaté Kateřiny Alexandrijské pochází z druhé poloviny 15. století. Druhá loď dřevěné stavby s kamennou podezdívkou byla přistavěna v 16. století.

Kostel svatého Štěpána (Saint-Étienne)Editovat

Starý farní kostel v gotickém slohu pochází částečně ze 14. a částečně z 15. století. Jde o nejstarší kostel ve městě. Byl postaven z křídového vápence s křemenem a z Caenského kamene, přičemž Honfleur se nachází na hranici těchto dvou typů vápencových ložisek. Zvonice je pokryta dřevem kaštanovníku.

Kostel svatého Leonarda (Saint-Léonard)Editovat

Průčelí je ve stylu plaménkové gotiky, ale zbytek budovy byl postaven v 17. a 18. století, což vysvětluje neobvyklou podobu zvonice, která tvoří zvláštní kupoli. Interiér je zcela vyzdoben nástěnnými malbami, přičemž jsou vidět také dřevěné trámy.

SolírnyEditovat

Dnes jsou zde dvě solírny, původně byly tři, ale jedna byla zničena při požáru. Tyto dvě budovy pojmou 10 000 tun soli, určené ke konzervaci ryb, což bylo v rybářském přístavu důležité. Byly postaveny v 17. století poté, co k tomu obyvatelé města získali povolení od Colberta. Sůl pocházela především z Brouage. Zdi jsou postaveny ze silného křídového vápence a krovy ze dřeva byly postaveny tesaři z loděnice a připomínají skořepinu lodi ze 17. století.

Kaple Boží milosti (Chapelle de Grâce)Editovat

Tato budova byla znovu postavena hned po sesuvu strmého útesu, makety lodí a varhany vytvořil výrobce varhan Dupont v roce 1990.[5] Zvenku je možné vidět poutnické zvony.

Lodě (Bateaux)Editovat

Kutr Sainte-Bernadette, poslední šalupa na lov krevet, je stále ve stavu schopném plavby. Od 18. října 1992 získala statut francouzské historické památky.

MuzeaEditovat

HospodářstvíEditovat

Činnost a společenské děníEditovat

UměníEditovat

V Honfleur žije řada uměleckých malířů, nachází se zde řada uměleckých ateliérů a uměleckých galerií.

SportEditovat

Honfleurský sportovní klub (Le Club sportif honfleurais) zahrnuje fotbalové družstvo, které se účastní Fotbalové ligy Dolní Normandie (Ligue de Basse-Normandie de football) a dvou dalších fotbalových soutěží v rámci departmentů v kraji (District départemental de football).[6]

EkologieEditovat

Město Honfleur zprovoznilo dne 5. listopadu 2004 novou čistírnu odpadních vod, která zejména zajišťuje čištění odpadních vod z průmyslu.

Osobnosti spojené s HonfleuremEditovat

NarozeníEditovat

ÚmrtíEditovat

OstatníEditovat

(chronologicky)

  • Samuel de Champlain (cca 1575 – 1635), cestovatel, který v roce 1603 podnikl plavbu z Honfleuru, zakladatel města Québec
  • Pierre de Chauvin (17. století), protestantský obchodník z Honfleur (konec 16. století)
  • Charles Baudelaire (1821 – 1867), básník, pravidelně zde pobýval u své matky od ledna 1859
  • Jean Revel (1848 – 1925), normandský spisovatel a přítel Alberta Sorela, studoval v Honfleuru
  • Sacha Guitry (1885 – 1957) se v Honfleuru 14. srpna 1907 oženil se svou první ženou Charlottou Lysès
  • Henri Jeanson (1900- 1970) vlastnil v Honfleuru pavilon Louise-Filipa, kde žil až do své smrti v roce 1970.
  • Lucien Coutaud (1904 – 1977), malíř, který vlastnil nemovitosti (Le Cheval de Brique) ve Villerville od roku 1953 do roku 1977 a který pracoval a pobýval v Honfleuru
  • Françoise Saganová (1935 – 2004), spisovatelka, která vlastnila rezidenci Breuil v Équemauville a zemřela v nemocnici v Honfleuru.
  • Michel Serrault (1928 – 2007), francouzský herec, bydlel ve Vasouy od roku 2001 a byl pochován na hřbitově svaté Kateřiny v Hofleuru před tím, než byl v roce 2009 převezen na hřbitov v Neuilly.
  • Jean-Louis Scherrer (19352013), módní návrhář, bydlí ve Vasouy

FilmEditovat

V Honfleuru se zcela či z části natáčela řada filmů, zejména:

Partnerská městaEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Honfleur na francouzské Wikipedii.

  1. Ernest Nègre, Toponymie générale de la France. 2. Formations non-romanes ..., Volume 2, Librairie Droz, Genève 1991. p. 1012 / 18239 (Ernes Nègre: Všeobecná Toponymie ve Francii. 2. „Utváření nerománských názvů“, díl 2, Nakladatelství Droz, Ženeva 1991, str. 1012/18239)
  2. Origine du nom Húnn (Anglais)
  3. Histoire de la Brigade Piron – Campagne de Normandie
  4. Conseil-général-info.com – Liste des conseillers généraux du Calvados[nedostupný zdroj]
  5. Honfleur, église Notre-Dame-de-Grâce, Orgue Dupont (1990)
  6. Site officiel de la Ligue Basse-Normandie – CS Honfleur

Doplňující literaturaEditovat

  • Pierre Philippe Urbain Thomas, Histoire de la ville de Honfleur, 1840
  • Elizabeth Noël Le Coutour, Le Honfleurais aux sept naufrages, Jean Doublet, L'Harmattan 1996, ISBN|2-7384-4745-7
  • Pierre Boiteau (Piboi)
    • Honfleur et son canton au quotidien (1939-1945), tome I, préface de Claude Dulong, La Lieutenance, 2000, ISBN|978-2-91-204407-5
    • Honfleur et son canton au quotidien (1939-1945), tome II, La Lieutenance, 2001, ISBN|978-2-91-204408-2
    • Votez Démarais ?, La Lieutenance, 2001, ISBN|978-2-86-743399-3
  • Dominique Bougerie, Honfleur et les Honfleurais : cinq siècles d'histoires, cinq tomes, Honfleur, 2002-2009
  • Dominique Bougerie, Honfleur, terre d'élection d'une littérature normande, deux tomes, Honfleur, 2005-2007

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat