Hissarský hřbet

horský hřbet ve střední Asii

Hissarský hřbet (někdy též Gissarský hřbet, rusky Гиссарский хребет, tádžicky Қаторкӯҳи Ҳисор, uzbecky Hisor tizmasi) je horský hřbet ve střední Asii náležící do horské soustavy Pamíro-Alaje. Na východě navazuje na Zeravšanský hřbet, ze severu je od něj nejprve oddělen údolím řeky Jaghnób a následně znovu propojen ve Fanských horách. Na jihozápadě na Hissarský hřbet navazují drobnější hřbety klesající do Turanské nížiny, jako je Bajsuntau, Čakčar, Kugitangtau nebo Suchaktau.[1] Na jihu z něj vybíhají krátké hřbety klesající do sníženin řek Surchandarja a Kafirnigan, tekoucích do Amudarji. Jde o nejnižší ze čtyř hlavních pamiro-alajských hřbetů,[2] nejvyšší výšky dosahuje na vrcholu Chodžalakan (4764 m n. m.).[3] Dalším významným vrcholem je Khazret Sultan, nejvyšší vrchol Uzbekistánu. Průsmykem Anzob přes pohoří prochází silnice M34, spojující hlavní města Tádžikistánu a Uzbekistánu, Dušanbe a Taškent.

Hissarský hřbet
Гиссарский хребет
Výhled z průsmyku Anzob
Výhled z průsmyku Anzob

Nejvyšší bod4764 m n. m. (Chodžalakan)
Délka200 km

Nadřazená jednotkaPamíro-Alaj
Sousední
jednotky
Zeravšanský hřbet, Karateginský hřbet, Turanská nížina

SvětadílAsie
StátTádžikistánTádžikistán Tádžikistán
UzbekistánUzbekistán Uzbekistán
Chodžalakan
Chodžalakan
Horninyžula, svor, pískovec
PovodíZeravšan, Amudarja
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reference editovat

  1. ČERNÝ, Michal. Pamíro-Alaj. In: ŠLÉGL, Jiří. Světová pohoří: Asie. Praha: Euromedia Group, 2001. ISBN 80-242-0291-3. S. 94–101.
  2. VOTÝPKA, Jan. Fyzická geografie Sovětského svazu. Praha: SPN, 1982. 420 s. S. 300. 
  3. Generální štáb. Topografická mapa 1 : 500 000 J-42-A Dušanbe. Moskva: Generální štáb, 1963. 1 mapový list s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-02. (rusky)  Archivováno 2. 5. 2013 na Wayback Machine.