Otevřít hlavní menu

Hedy Lamarrová (9. listopadu 1914 Vídeň, Rakousko-Uhersko19. ledna 2000 Altamonte Springs, Florida, USA), narozená jako Hedwig Eva Maria Kiesler, byla rakousko-americká herečka a vynálezkyně, která byla považována za jednu z nejkrásnějších hereček stříbrného plátna.

Hedy Lamarrová
Hedy lamarr - 1940.jpg
Rodné jméno Hedwig Eva Maria Kiesler
Narození 9. listopadu 1914
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. ledna 2000 (ve věku 85 let)
Orlando, Florida
Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Místo pohřbení Wiener Zentralfriedhof
Aktivní roky 1930–1958
Manžel(ka) Fritz Mandl (1933–1937)
Gene Markey (1939–1941)
John Loder (1943–1947)
Teddy Stauffer (1951–1952)
W. Howard Lee (1953–1960)
Lewis J. Boies (1963–1965)
Oficiální web www.hedylamarr.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Filmové roleEditovat

Lamarrová se proslavila především filmem Extase z roku 1932 (režie Gustav Machatý). V tomto experimentálním filmu hrála několik minut nahá, což byl jeden z prvních případů ženské nahoty ve filmu.[1] To byl pro tehdejší společnost takový šok, že film odsoudil mj. papež Pius XII. a Adolf Hitler ho dokonce zakázal. Ve většině kopií (amerických i evropských) byly vybrané scény s nahou herečkou vystřiženy.

Ve snímku Samson a Dalila (1949, dvakrát Oscar za výpravu a kostýmy + 3 nominace: Kamera, Speciální efekty, Hudba) dostala roli svůdkyně, ale ta byla jenom posledním vzepětím před definitivním úpadkem. Z pohledu její kariéry byl film natočený podle biblických námětů trhákem, další nabídku legendárního režiséra a producenta Cecila B. de Milla však Hedy Lamarrová odmítla.

ŽivotEditovat

Prvním manželem byl německý průmyslník a zbrojařský magnát Friedrich Mandl. Byl chorobně žárlivý, často tropil scény a dal svoji manželku neustále střežit. Snažil se z celého světa skoupit všechny kopie Machatého filmu Extáze. Hedy se toužila ze svého zajetí dostat. Nakonec v převlečení za služku a s bohatou kolekcí šperků vycestovala do Francie a v r. 1937 se nechala na dálku rozvést. Pak se vydala do USA. Na lodi se seznámila s L. B. Mayerem, šéfem společnosti Metro – Goldwyn – Mayer. Ten pro ni vymyslel umělecké jméno Lamarr a angažoval ji do několika filmů.

 
Čestný hrob - Vídeňský ústřední hřbitov, hrobové místo 33/80

ElektrotechnikaEditovat

Její manžel Friedrich Mandl ve svém domě hostil četné významné armádní důstojníky a zbrojní odborníky, kteří otevřeně diskutovali o různých vojenských problémech. V té době právě zkoušeli nový systém dálkového řízení torpéd pomocí radiových signálů. Problémem byla ochrana signálů proti odposlechu a rušení. Jako hostitelka byla přítomna u těchto rozhovorů mladá Mandlova žena. Nikdo nepředpokládal, že by mladá kráska mohla mít o odborné řeči zájem nebo jim rozumět. To byl velký omyl, mladá paní o problém zájem měla. A dostala geniální nápad. Pokud se bude nosná frekvence signálů nepravidelně v krátkých intervalech měnit, nebude odposlech možný. Musela být ještě vyřešena synchronizace ladění vysílače a přijímače. Se svým značně starším manželem, jehož nenáviděla, se o svůj nápad rozhodně nechtěla dělit.

V letech 1923–1925 George Antheil pro film "Ballet Mécanique" složil hudbu pro 16 mechanických klavírů (pianol), které měly hrát synchronně. Ve spolupráci s Hedy Lamarr tento princip oprášil a spolu dospěli k představě radiotechnické přenosové cesty, u níž by se synchronně, pomocí děrné pásky, přelaďoval jak vysílač, tak přijímač. Postup, kdy při přenosu informací se vysílač a přijímač synchronně přelaďují na další a další frekvence a který je znám pod zkratkou FHSS (Frequency-hopping-spread-spectrum), tedy zvláštní druh modulace odolné proti odposlechu, si Antheil a Lamarr nechali patentovat v roce 1942, přičemž svůj vynález dali bezplatně k dispozici americkému námořnictvu. Podle jejich představ se měl používat k navádění řiditelných torpéd.[2]

US Navy ale během války vynález obou umělců nevyužila a teprve v roce 1959, když vypršela patentová práva, se myšlenky ujala americká elektrotechnická firma Sylvania Electronic Systems Division a v přísném utajení, neboť se jednalo o vojenský projekt, vyvinula sdělovací systém s přeladitelnou nosnou frekvencí. Pochopitelně již nebyl řízen děrnou páskou, ale využíval tranzistorové digitální obvody. Poprvé byl „bojově“ nasazen za kubánské krize v roce 1962 a uvolněn pro civilní použití až v polovině 80. let. Právě včas, aby se mohl podílet na vzniku družicových komunikačních sítí. Dnes se systémy FHSS široce používají a tvoří nedílnou součást IT. Tento přenos nalezneme u satelitní televize a v sítích mobilních telefonů.

Pozdní životEditovat

George Antheil zemřel v roce 1959, Hedy Lamarrová roku 2000. Za svůj vynález nikdy nedostali ani cent. Nicméně hollywoodská filmová hvězda se alespoň dočkala morální satisfakce. V roce 1997 bylo Hedy Lamarrové, snad jako jediné herečce v historii, uděleno v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky.

V roce 1998 použila softwarová společnost Corel na obal a propagaci svého grafického programu Corel DRAW 8 překreslenou fotografii Hedy Lamarrové, ale bez svolení. Z následného soudního sporu si Lamarrová odnesla 200 000 dolarů.

CitátyEditovat

Kterákoli dívka může vypadat překrásně. Stačí, když bude klidně stát a tvářit se přihlouple.
Uspět v byznysu, vědě a politice je pro ženu lehčí v Americe než v Evropě.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ROBERTSON, Patrick. Film Facts. New York: Billboard Books, 2001. S. 66. 
  2. STRÁNSKÝ, Petr. Historie Wi-Fi: od FHSS k bezdrátu [online]. Svět hardware, 2009-10-02 [cit. 2018-12-04]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat