Satelitní telefon
Satelitní telefon je přenosné telekomunikační zařízení, pomocí kterého může být uskutečněn hlasový, nebo datový přenos do veřejné telekomunikační sítě. Zařízení se do sítě připojuje přes telekomunikační satelit, musí být tedy zajištěna přímá viditelnost mezi telefonem a satelitem. Pokud je tato zajištěna, může telefon fungovat na většině zemského povrchu, a to i v oblastech, kde není k dispozici místní pozemní komunikační infrastruktura, jako jsou pevné a mobilní sítě, např. v odlehlých oblastech nebo na moři. Jsou také využívány případě nefunkčnosti komunikační infrastruktury např. z důvodu války nebo přírodních katastrof.[1] V závislosti na architektuře konkrétního sítě může pokrytí zahrnovat celou Zemi nebo pouze určité oblasti.
Samotné telefony se liší velikostí a funkcemi. Staří modely byly velké a těžké, novější satelitní telefony jsou podobné běžným mobilním telefonům, někdy s možností připojení externí antény pro lepší příjem. Existují také pevné instalace (typicky na lodích) zahrnující velké antény. Satelitní telefony se připojují do různých satelitních sítí, které jsou tvořeny buď nízko letícími satelity, nebo satelity na geostacionárních drahách.V 20. letech 21. století začali také někteří výrobci integrovat satelitní konektivitu do běžných chytrých telefonů (technologie direct-to-cell).
Satelitní telefony jsou regulovány místními zákony. V některých zemích je jejich použití omezeno či úplně zakázáno.[2] Největší omezení se většinou týkají zemí s nedemokratickým zřízením, když satelitní komunikaci lze těžko cenzurovat a odposlouchávat.
Geostacionární dráha
editovatNejstarší geostacionární sítí, na které je přímo z námořních předpisů SOLAS závislá námořní přeprava, je síť Inmarsat. Ta kromě komerčních služeb byla do roku 2020 na části území Země jediným poskytovatelem služby GMDSS pro námořní dopravu.[3] Další známou geostacionární sítí je síť Thuraya, která je co se týče pokrytí více omezena.
Nízká oběžná dráha
editovatNízko letící satelity reprezentují sítě Iridium a Globestar.[4] Na rozdíl od geostacionárních satelitů pokrývají i polární oblasti, které je obtížné z geostacionární dráhy pokrýt. Vyžadují však větší množství satelitů.
Další sítě budují SpaceX a AST SpaceMobile. Tyto sítě se mají specializovat na technologii direct-to-cell, tedy spojení přes běžné chytré telefony bez nutnosti speciálních přístrojů.[5][6][7]
Reference
editovat- ↑ Everything That You Need to Know About a Satellite Phone. Satellite Phone Review [online]. [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Where Is Your Satellite Phone Illegal? – Global Rescue [online]. [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HARMAN, Dom. Iridium jako součást GMDSS. SeaTime [online]. 2021-09-09 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online.
- ↑ MOURAD, Hebatallah; EL-BASIONI, Abd El-Aziz; EMAM, Sherif. COMPARATIVE STUDY OF GLOBALSTAR AND CDMA IRIDIUM LEO SYSTEMS. International Conference on Aerospace Sciences and Aviation Technology. 2001-05-01, roč. 9, čís. 9, s. 735–748. Dostupné online [cit. 2024-09-09]. ISSN 2636-364X. DOI 10.21608/asat.2001.59681. (anglicky)
- ↑ CHROUST, Martin. Starlink pouští do satelitní sítě běžné mobily. Zvládne textovky, hovory i data, ale operátorům konkurovat nechce. MobilMania.cz [online]. [cit. 2024-09-09]. Dostupné online.
- ↑ HADAČ, Jiří. Přímá komunikace mezi obyčejným mobilem a družicemi Starlink dosáhla při testu rychlosti 17 Mb/s [online]. 2024-03-16 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online.
- ↑ RAINBOW, Jason. FCC approves direct-to-smartphone regulatory framework [online]. 2024-03-14 [cit. 2024-09-09]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Satelitní telefon na Wikimedia Commons
