Otevřít hlavní menu
Hajduk

Hajduci (sg. hajduk, řidčeji hejduk,[1][2] z maďarského Hajdú, nebo arabského Hajdud) byli protiosmanští bojovníci, kteří působili na území hlavně Srbska, ale také i Valašska, či Bulharska (tam se používal název Hajdutin).

Přestože se jednalo o různé existence, kde kromě cílevědomých bojovníků proti turecké nadvládě působili i mnozí loupežníci, získali díky útlaku místních národů hajduci velmi pozitivní obraz a dokázali živit protiosmanský odpor v srbské, bulharské, či bosenské kultuře (hlavně v lidové poezii). Hajduci tvořili oddíly (družiny) o několika desítkách lidí, shromažďovali se v lesích, v odlehlých místech, v horách. Zpočátku (na začátku 17. století) nebyli schopni větších akcí, později však turecké správě působili nemalé potíže a ta proti nim rázně bojovala, považovala je za zločince a vrahy. Hajducké družiny se projevily také v dobách srbských povstání (první v roce 1804 a druhé v roce 1815), kdy se přidaly ke vzbouřencům.

O hajducích psal například Branislav Nušić, věnoval jim celý jeden román (Hajduci). V díle Derviš a smrt bosenského spisovatele Meši Selimoviće jsou hajduci vykresleni jako bandité, přepadající obchodní karavany.

ReferenceEditovat

  1. Slovník spisovného jazyka českého, heslo hajduk
  2. Nový akademický slovník cizích slov, heslo hajduk

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat